Trailer k příběhu

VÉVODA z FRYŠTÁTU

Historické drama plné vášně na motivy skutečných událostí z prostředí slezského panovnického dvora Piastovců ve Fryštátě 16. století, okořeněné zápletkou milostného trojúhelníku

V hlavních úlohách:

V dalších úlohách:

Místa konání příběhu:

1. díl: PARDUBICE, prosinec 1541 až jaro 1542

Pardubickým zámkem procházejí bolestné výkřiky vévodkyně Marie, dcery majitele zámku Jana IV. Pernštejna. Vévodkyně je tady už několik týdnů a rozhodla se porodit své první dítě právě tady, doma v Pardubicích. Na sídle svého muže, slezského vévody Václava III. Adama z Těšína se necítí dobře a navíc je tam neustále z jeho strany ponižována. Tady je jí dobře. Porod není komplikovaný, jde to celkem dobře, ale přesto jsou její výkřiky ohlušující. Alespoň se to v tom jinak tichém a napjatém očekávání potomka na zámku takto jeví. Je to tady. Vévodkyně Marie porodila dítě a má to za sebou. Narodil se jí krásný chlapeček, dědic a následník trůnu. To je opravdu radostná zpráva a Mariin otec se cítí být povinnován tuto zprávu ihned oznámit minimálně na třech aristokratických dvorech. Sám však stále pamatuje na dobu, kdy slezskému vévodství vládl jako regent, a panovnickou moc měl na dosah ruky. Narození vnuka vzaly jeho tehdejší křivé plány za své, a jeho sen o vládě nad Slezskem se tím definitivně rozplynul. Prvního posla posílá do Vídně na císařský dvůr. Císař Maxmilián II. Habsburský zprávu o narození slezského dědice přijímá s rozpaky. Prastará slezská panovnická dynastie je už na pokraji vymření, čímž by císař získal vymřelé léno jako majetek, ale narození dědice dosažení tohoto plánu oddálilo na neurčito. Snad kdyby malý princ zemřel..., úmrtnost dětí je vysoká... Druhý posel je vyslán do slezského sídla v Těšíně. Otce malého prince však zpráva o narození syna dědice zastihla v nevhodnou dobu - vévoda se právě ve své komnatě oddává milostným choutkám se svou dvorní milenkou a zprávu přijímá jen jako informaci, která mohla počkat... Až později si uvědomí, že má syna. Syna, který je už teď předurčen k vládě, kterou otci přebere dříve než by chtěl. Syn dědic se náhle ve vévodových očích mění v syna konkurenta, a tato vidina ho začíná zneklidňovat. Třetí posel dorazil do slezského sídla v Lehnici. I zdejší vévoda Fridrich III. netrpělivě čeká až se dozví, jestli příbuzný Těšínský dvůr bude mít prince nebo princeznu. První varianta pro vévodu z Lehnice znamená blížící se konec jeho nadvády ve Slezsku. Dobře si totiž uvědomuje výhodnější pozici Těšínského dvora a syn dědic se ve Slezsku dříve nebo později ujme dominantní vlády. Zpráva o narození syna dědice ho sice nepřekvapuje, ale teď aspoň ví na čem je. Rychle vymyslet plán, jak získat nad princem kontrolu. A má to. Jeho žena, vévodkyně Kateřina Maklenburská je také těhotná. Brzy porodí potomka. Bude-li to dcera, musí vévoda z Lehnice vymyslet plán, jak ty dva spojit sňatkem. O dva měsíce později se vévodovi opravdu narodí krásná dcera, a dostává jméno po své matce Kateřině.

Malý princ dostal dvě jména: Fridrich po zemřelém synu praděda Kazimíra II., a Kazimír po pradědovi samotném, který se malému princi v budoucnu stane velkým vzorem. Vévodkyně Marie zůstává v Pardubicích až do jara, kdy se i s malým princem Fridrichem Kazimírem vrací do Těšína. Malý princ zatím vůbec netuší co ho v životě čeká...

2. díl: TĚŠÍN, jaro 1541 až podzim 1548

Princ Fridrich Kazimír už má 7 let a žije na Těšínském dvoře svých rodičů, vévody Václava III. Adama a vévodkyně Marie. Jeho dětství ale není šťastné. O jeho výchovu se starají vychovatelé, a když zatouží po svých rodičích, je mu dopřáno se s nimi vidět jen sotva 3x krát za den. A když už jsou přeci jen všichni spolu, otec Fridrichovu matku veřejně ponižuje, křičí na ni a nezřídka ji i uhodí. Fridrich je z toho vyděšený a dostává z otce strach. Často vidí jak jeho matka pláče, je nemocná, nebo se uzavírá do své komnaty a nevychází ven. Nemá k dispozici ani dvorní dámy, které by jí dělaly společnost. Těšínský hrad se jí stává vězením. Princ Fridrich na tom není o moc lépe. Je bledý a hubený. Otec je stále pryč, baví se se svými šlechtici nebo tráví čas s milenkami. Celkově je prostředí Těšínského hradu ponuré. Vždyť je to hrad starý 300 let, je chladný, slunce sem nepropouští své paprsky, aby alespoň trochu vylepšilo trýznivou a dusnou atmosféru uvnitř hradu. V malém princovi se pevně ukotvuje myšlenka, že až bude velký, na Těšínském hradě žít nebude. A určitě bude mít rád svou ženu a bude si hrát se svými dětmi... Vše co by chtěl nyní jako dítě, plánuje toho dosáhnout v dospělosti. Je to jeho první cíl a celý život si za ním půjde. Velmi mu ale chybí otcova náklonnost. Je chlapcem, který potřebuje otce, jeho pohlazení a slova jako "Mám tě rád." Nic z toho se mu nedostává. Nyní dospěl do věku, kdy by se měl začít vzdělávat. Jako rytíř, jako panovník. Měl by umět francouzsky i německy a učit se dějepravu, měl by se umět chovat k dámám, mít vybrané způsoby, všeobecné znalosti, měl by se učit tančit, zpívat, hrát na hudební nástroje a vést společenskou konverzaci. Měl by začít jezdit na koni, ovládat zbraně, učit se být pevný, ale spravedlivý, pokorný a zbožný...

Právě v této době přijíždí na Těšínský hrad vyslanec slezského vévody z Lehnice. Je příbuzný Fridrichova otce, oba jsou členy prastaré slezské panovnické dynastie Piastovců a tak se stává, že si vévodové posílají své děti k výchově na příbuzný slezský dvůr. I Fridrichův otec byl jako dítě takto poslán k výchově mimo domov, přímo na císařský dvůr ve Vídni. Potomci panovníků, zejména pak chlapci, se s tím už musejí smířit a jejich rodiče počítají s tím, že své potomky neuvidí vyrůstat. A vyslanec vévody z Lehnice právě s touto nabídkou přichází. Vévoda z Lehnice si chce vzít malého prince Fridricha k sobě na svůj dvůr, kde získá potřebné vzdělání, které bude potřebovat k plnění role panovníka. I tento vévoda ví, že jednoho dne se princ Fridrich ujme dominantní vlády nad Slezskem, proto vyčkával až do tohoto Fridrichova věku. Od teď bude mít vévoda z Lehnice kontrolu nad princem Fridrichem a ve správný čas ho také seznámí se svou dcerou Kateřinou, a jak tajně plánuje, ožení je spolu. Tímto krokem vévoda z Lehnice neztratí svou významnou pozici až mu princ Fridrich vezme dominantní vládu.

Malý princ Fridrich Kazimír tak o týden později odjíždí s vyslancem na Lehnický dvůr, velmi daleko od domova. Pojedou 4 dny. Co ho tam čeká?

3. díl: BŘEH, podzim 1548 až červenec 1553

Slezští vévodové mají po celém Slezsku na dvacet svých hradů a zámků. Některé jsou neobydlené, ale v některých stále žijí příbuzní prince Fridricha. Všechna sídla však slouží i k přenocování cestujícím slezským i jiným panovnickým průvodům. A tak i malá družina prince Fridricha stráví na své cestě na Lehnický dvůr první noc na zámku v Ratiboři, druhou noc na hradě v Opole a k dalšímu nocování družina přijíždí na zámek v Břehu. Je to krásný, okázalý zámek, který je však prázdný, protože zde trvale nežije žádný z Fridrichových příbuzných. Když jeho družina přijede na nádvoří zámku, děje se něco neobvyklého. Vyslanec Fridrichova strýce, vévody z Lehnice, se tady setkává s vévodovým poslem a o něčem spolu diskutují. Posel vyslanci předává nějakou listinu, kterou ihned rozevře a přečte. Na to se ti dva rozloučí a posel z nádvoří odjíždí pryč. Princ Fridrich, který se už cítí být daleko od domova, se znenadání ocitá v nejistotě. Co se děje? Vyslanec vévody tedy přijde k princi a obeznámí ho s náhlou změnou. "Princi", říká vyslanec, "Jeho Milost Váš strýc, vévoda z Lehnice, Vás vítá na svém zámku v Břehu a vzkazuje Vám, že tady Vaše cesta končí. Odedneška bude tento zámek Vaším novým domovem. K dispozici Vám tady bude správce zámku, který se o Vás bude starat, a každý den za Vámi bude docházet Preceptor a učitelé, kteří Vám zajistí každodenní studium. Pro dnes je pro Vás již připravena večerní hostina, a budete-li souhlasit princi, já i družina zde dnes přenocujeme". "Jsem-li tedy zde panem domácím, jste mými hosty", odpověděl princ Fridrich velice obratně, až to pana vyslance zaskočilo.

Den za dnem ubíhaly a princ byl stále více ponořený do intenzivního studia. Někdy ho to nebaví, jindy se nudí, ale protože si princ uvědomuje, že tady nemá žádnou jinou aktivitu, snaží se být disciplinovaný a dávat při studiu pozor. Ač je princ ještě dítě, přeci jen se v něm nezapře, že pochází z nejvýše postaveného aristokratického rodu a že jeho budoucností je být panovníkem ve Slezsku. Během těch prvních několika zde strávených týdnů si princ Fridrich všímá, že den co den na nádvoří zámku posedává chlapec přibližně stejného věku. Vlastně ani neví, kdy přijde a kdy zase odejde, ale je tady a jen sedí. Tu a tam ho někdo osloví, ale jinak nic víc. Fridrich tedy jednoho dne za chlapcem přichází. "Co tady děláš?", zeptal se princ docela nezdvořile a autoritářsky. "Ještě mě odsud nikdo nevyhodil, tak proč tě to zajímá?", odpověděl zatrpkle chlapec. "Jak se jmenuješ?", "Jakub. Jakub Preiss, jsem synem městského učitele a kazatele". "Jsem rád, že tě poznávám", odpověděl princ a tentokráte už přátelštěji. "Já jsem...", "Já vím kdo jsi", "Jak to víš? Vždyť já tě neznám", "Mě nikdo nezná, ale tebe znají všichni, všichni vědí kdo jsi, Milosti", odvětil Jakub a tak trochu se do Fridricha naváží. "Můžeš mi říkat Fridrichu, tak se jmenuji. Můžeme být kamarádi, chceš?" Jakubovi se rozzáří oči, jen přitaká a nic neříká. Princ Fridrich na nic nečeká, chytne Jakuba za ruku a provede ho zámkem. Tedy jen stájemi, zbrojnicí a nakonec skončí v kuchyni, protože zámecký kuchmistr má pro Fridricha vždycky něco přichystaného. "Přivedl jste si kamaráda, princi?" reaguje kuchmistr. "Ano, on tady teď bude se mnou často. Jmenuje se Jakub, je synem učitele a kazatele". "Vždyť ho znám. Skoro každý den tě Jakube vidím na nádvoří. Řekni mi, líbí se ti zámek?" "Ano, je moc krásný, taky bych chtěl mít takový." Kuchmistr se jen pousměje a vytáhne z trouby čerstvé koláče. "Tak si berte chlapci".

Od nynějška má princ Fridrich svého kamaráda. Někdy ho vezme sebou na studium, jindy si spolu hrají a někdy ho tajně, aby se o tom správce nedoslechl, vezme k sobě do komnaty a společně přespí ve Fridrichové posteli. Jakub mu zase naoplátku ukáže život obyčejných lidí na venkově kolem města Břehu. Tu spolu vylezou na strom a tajně pokradou sousedovi jablka, jindy vyplaší sousedce slepice a nebo spolu hrají nebezpečnou hru: vydráždí na pastvinách býka a pak před ním peláší co to jde k nejbližšímu stromu, kde se před býkem zachrání. Princ Fridrich ví, že to co dělají není správné, ale zároveň je šťastný, že konečně žije jako dítě, a že má kamaráda. Často spolu tráví noc někde ve stodole na seně, kde si dlouho do noci povídají. Jakub si díky Fridrichovi plní svůj tajný sen o životě na zámku, ale zároveň si uvědomuje tu nespravedlivost, že se někdo narodí na zámku a někdo v chalupě, a tak trochu k Fridrichovi pociťuje zášť. Má ho však velmi rád. Jejich zcela odlišné světy se tuto noc prolnou, a jejich srdce se spojí v jedno. A to se už nikdy nezmění...

4. díl: FRYŠTÁT, červenec 1553 až léto 1556

Čas od času na Břežský zámek přijíždí Fridrichův strýc, vévoda z Lehnice. Nejsou to však návštěvy prince Fridricha, ale vévoda takto provádí pravidelné kontrolní jízdy Dolním Slezskem, kterému vládne. Podobné kontrolní jízdy provádí i Fridrichův otec v princově domovském Horním Slezsku. Vévoda je vždy doprovázen početnou družinou rytířů a úředníků. Dnes však na Břežský zámek přijíždí ve zcela jiném doprovodu: Přijela s ním i vévodkyně Kateřina a jejich dcera, princezna Kateřina. Princezna je stejného věku jako princ Fridrich a není to poprvé co se vidí, ale je to poprvé, kdy se na sebe podívali trochu jinak než obvykle. Byl to plánovaný záměr vévody. Princ Fridrich o jejich plánované návštěvě byl informován už včera, a tak je připravený na zámku je přivítat. Od vévody se dozvídá, aby byl přítomen u večerní hostiny, protože mu chce oznámit velmi důležitou zprávu. Podobné zprávy se oznamují veřejně, aby i všichni přítomní byli obeznámeni a prohloubili si repekt k panstvu, v tomto případě k princi Fridrichovi. Fridrich je napnutý a plný očekávání o co jde, a při večerní hostině je sotva schopen něco jíst. S princeznou Kateřinou si často vyměňují nesmělé úsměvy, které neuniknou pozornosti vévody a vévodkyně. Jde to dobře, pomyslí si oba. Je to na dobré cestě... "Fridrichu", přeruší dosavadní atmosféru vévoda, "přijel jsem tady za tebou, abych ti oznámil velmi dobrou zprávu. Už nejsi malé dítě a studium, jak jsem od pana Preceptora obeznámen, ti jde taky velice dobře. Děláš pokroky a to se mi líbí. Jen tak dále v tom pokračuj. Chci ti však říci toto: Uč se od zkušených, naslouchej moudrým a hloupých si nevšímej. Buď vždy spravedlivý, ale trestej zlo. Tak tě budou mít tví budoucí poddaní v oblibě a protivníci se tě budou bát. Musíš se celý život snažit a nikdy nepolevit". "Ano Milosti", odpoví Fridrich trochu vystrašeně, pořád totiž neví co se děje. "Nastal čas, abys plnil povinnosti panovníka. Jeho Veličenstvo císař Maxmilián tě v této listině osobně pověřuje, abys Jeho Veličenstvo císaře zastoupil na svatebním obřadu Jeho Veličenstva polského krále Zikmunda v Krakově". "Kdy?" neobratně, ale plný vzrušení skočí vévodovi do řeči Fridrich. "Nespěchej tolik Fridrichu, všechno dělej s rozvahou, pamatuj, že tě sleduje mnoho lidí a někteří čekají až se dopustíš chyby". "Odpusťte strýčku", omluví se princ za nezdvořilý prohřešek. "Na svatební hostině Jeho Veličenstva Zikmuda v Krakově, budeš nejvýznamnějším hostem, dej si pozor na to co říkáš a jak se chováš. Osvědčíš-li se, uděláš si velmi dobré jméno na nejvyšších místech. Zítra odjedeš do Fryštátu na dvůr tvého otce Václava. Tam si odpočineš a připravíš se na svou první státní reprezentaci. Pamatuj, když jsi tam ty, je to jako by tam byl sám Jeho Veličenstvo císař. Nic nepokaz. Radši nic neříkej, než abys řekl něco zbrklého. Pamatuj, že když nevíš jak nebo co odpovědět, malý úsměv a uctivá poklona nic nepokazí". "Ano strýčku. A proč do Fryštátu, copak otec s matkou už nejsou v Těšíně?", zeptá se Fridrich s rozpakami co se mohlo přihodit. S rodiči nebyl už 5 roků a nemá o nich ani žádné nové zprávy. "Tvůj otec se rozhodl, že své sídlo v Těšíně opraví, takže je teď na nějaký čas ve Fryštátě".

Tento večer princi Fridrichovi navždy změní jeho dosavadní život. Teď si začíná uvědomovat, že je konec s bezstarostným dětstvím a že ho už čekají jen a jen povinnosti. V tom si vzpomene na všechny ty krásné chvíle strávené se svým přítelem Jakubem. To má skončit? Né! Nechce aby to skončilo! Na to ještě není připravený, zpráva o odjezdu do Fryštátu přišla tak nečekaně! A ještě ten večer utíká za Jakubem oznámit mu tu radostnou zprávu, která je však pro jejich kamarádství zprávou děsivou. Už se neuvidí? "Jakube, pojedeš do Fryštátu se mnou, chceš?" To bylo to první a naprosto přirozené řešení, které prince Fridricha bleskově napadne. Samozřejmě že Jakub chce, říká si Jakub sám pro sebe. Chce se dostat na zámecký dvůr a být jeho součástí, jak o tom už dávno sní, ale Fridrichovi se s tím dosud nesvěřil. Je to jeho tajný sen, který však také nahlodává Jakubovo svědomí. Jakubův otec souhlasí, vždyť bude na svého syna velmi hrdý, když se prosadí na přímo vévodském dvoře. To by si ani ve snu nepomyslel. Je to pro Jakuba jedinečná příležitost. Fridrichův rychlý plán vyšel a druhého dne spolu odjíždějí do Fryštátu. Společnost jim dělá doprovodná družina vévodových strážců vedená jeho vyslancem. Je to Fridrichův první oficiální průvod.

Do Fryštátu Fridrichův průvod vjíždí Horní branou, kde ho již očekává vyslanec Fridrichova otce. Po zdvořilostním přivítání ve Fryštátě, se obě družiny vydají Zámeckou uličkou k zámku. Když projíždějí zámeckým průjezdem na nádvoří, trubači zatroubí uvítací fanfáry a před zámkem je princ Fridrich přivítán svým otcem i matkou osobně. S radostí ho vítají doma a princ nevychází z údivu, že otec s matkou spolu dobře vycházejí. Nebo se mu to jen zdá? Využívá příjemné atmosféry a rodičům představuje Jakuba, svého nejdůvěrnějšího přítele. I Jakub je ve Fryštátě zdvořile přivítán, a tak se zdá, že se všechno vydařilo.

Když se Fridrich vrátil z Krakova do Fryštátu, je plný dojmů ze své první státní návštěvy. Se vším se svěřuje Jakubovi a provádí ho po okolí Fryštátu. S městem se už během Fridrichovi nepřítomnosti seznámil, ale když jsou oba zase spolu, je všechno rázem veselejší. Jejich společné chvíle ve Fryštátě ale už nejsou takové, jaké spolu strávili v Břehu. Po návratu z Krakova je Fridrich oficiálně uveden jako korunní princ, kamkoli se pohne, všude ho doprávází dvojice vojáků, takže Fridrichův soukromý život se proměnil na veřejnou reprezentaci. Je to jeho životní úděl. I Jakub zpozoruje, že život prince na zámku není zas tak růžový, jak si myslel. Vidí to na vlastní oči a celkem ho to dopaluje. Když chce být s Fridrichem osamotě, je to samota ve čtyřech. Princ Fridrich jednoho dne vezme Jakuba k rybníkům, které založil jeho děd Kazimír II. Svěří se mu tady, že chce být jako on. Silný, mocný, ale také milující a soucitný. Na každém kroku vidí jeho stavby - zámek, kostel s věží, radnici, nádvoří, pivovar, ale také i lovecký revír a rybníky. Teď si Fridrich uvědomuje, že když je tady, je to jako by byl se svým dědem Kazimírem. Vždyť má i jeho jméno a rozhoduje se, že si Fryštát zvolí za své sídlo, za svůj domov. Jakub mu trochu závidí a aby si toho Fridrich nevšiml, postříká ho vodou z rybníka. Fridricha to zchladí a rychle přechází na jiné myšlenky. Že by si spolu zase zavyváděli jako v Břehu? A cákanec Jakubovi vrátí. Když jsou oba durch mokří, Fridrich řekne: "Pojeďme rychle do Frýdku. Otec tam má zámek, je to asi dvě hodiny jízdy. Tam budeme sami". "A co stráž?", namítne Jakub. Stráž má zákonem danou povinnost korunního prince následovat kamkoli. I kdyby tady s nimi bylo 20 strážců a i kdyby sám vévoda jim dal rozkaz odejít, všichni odejdou, ale dva z nich rozkaz nesmí uposlechnout. "Stráž nebude v mé komnatě, ale před ní. Pojeďme". Jejich návšteva Frýdeckého zámku zdaleka není poslední. Jsou přátelé, více než bratři a chtějí být spolu, dokud to ještě vůbec je možné. Blíží se totiž den, kdy Fridrich bude vévodou a společně strávené chvíle už budou spíše nemožné...

5. díl: LEHNICE, léto 1556 až jaro 1560

V létě roku 1556 vévoda Václav III. Adam dokončil opravy svého sídla v Těšíně a ve Fryštátě se připravuje na stěhování dvora zpátky do Těšína. Vévodkyně Marie se však rozhoduje zůstat ve Fryštátě. Tady je jí lépe, nechce se vracet do míst, které jako domov nikdy nepřijala. Ve Fryštátě se jí líbí a bez svého manžela tady bude více samostatná. Princ Fridrich už má 15 let, jeho děd Kazimír II. v těchto letech už panoval jako spoluvládce, a Fridrichovi se stále častěji promítají myšlenky na převzetí vlády. Ještě ale na to není zcela připravený. Má už sice za sebou úspěšnou reprezentaci Jeho Veličenstva císaře Maxmiliána na svatební oslavě polského krále Zikmunda v Krakově, ale potřebuje, aby mu někdo předával další zkušenosti, ze kterých by se Fridrich mohl dále lecčemu přiučit. Se svým otcem však stále nevychází. Vévoda z Těšína je vůči Fridrichovi zaujatý a závidí mu výsady, které dostává, a které, jak si vévoda myslí, měly připadnout jemu samotnému. O podpoře k vládnutí ze strany svého otce princ Fridrich tedy nemůže počítat. Povolávací listina vévody z Lehnice, aby se princ Fridrich odebral na lehnický dvůr, proto přichází právě včas. Na rozdíl od Fridrichova otce, vévoda z Lehnice má zájem na politickém růstu prince, je to vlastně hlavně v jeho zájmu, proto ho povolává zpět k sobě a tentokráte už né na Břežský zámek, ale přímo ke dvoru v Lehnici, kde se má Fridrich také zasnoubit s vévodovou dcerou, princeznou Kateřinou. Ikdyž je zasnoubení domluvené, v tomto případě půjde o opravdové splinutí duší. Princ Fridrich a princezna Kateřina se do sebe zamilují, ale se sňatkem ještě budou muset pár let počkat. Nejprve se Fridrich musí naučit vést panovnický dvůr. Musí ho umět řádně organizovat, dosadit na svá místa ty správné lidi, musí se naučit jednat diplomaticky a vždy a za všech okolností být rozvážný a moudrý. Fridrichův strýc, vévoda z Lehnice, ho s sebou bere na kontrolní jízdy Dolním Slezskem, přizívá ho na politická i obchodní jednání a učí ho vést spravedlivé soudy. Na lehnickém dvoře se Fridrichovi velmi líbí. Je tak velký a okázalý, třebaže je Lehnický zámek už 400 let starý. Vše co tady vidí a poznává, se mu hluboce vrývá do mysli a bude to chtít zavést i na svém budoucím sídle ve Fryštátě. Tamní zámek je také už 300 let starý, není ale tak velký jako ten v Lehnici, v minulosti sloužil jeho předkům spíše jako lovecký zámek pro dočasné pobývání hornoslezských vévodů, ale stejně i tak si tento zámek princ Fridrich vybírá za své sídlo, hlavně kvůli svému dědovi Kazimírovi II., který fryštátský dvůr miloval, zveleboval a používal ke své okázalé reprezentaci. Fridrichův děd Kazimír II. byl slezským Vicekrálem, panoval nad oběmi částmi Slezska a zastupoval českého krále Vladislava Jagellonského ve věcech politické moci. Fridrich má za cíl toho dosáhnout taky a je jeho výhodou, že k tomu má všechny předpoklady, včetně podpory samotného císaře a také včetně výhodné, strategické polohy jeho budoucího sídla ve Fryštátě, které se na rozdíl od Lehnice nachází na křižovatce evropských královských a obchodních cest.

Stále více času princ Fridrich v Lehnici tráví i se svou snoubenkou, princeznou Kateřinou. Rozumí si a mají se rádi. Fridrich si už představuje jak ji bude chránit a jak se o ni bude starat. Nikdy nechce být jako jeho otec. Těší se, až spolu založí rodinu a budou vychovávat své děti. Syna bude učit vládnout a dcery provdá za ty nejlepší partie pod sluncem. Ó ano, jsou to ještě mladistvé představy, ale tyto představy se Fridrichovi proměňují v cíle, za kterými půjde stůj co stůj. Pro samou vidinu šťastného manželství, princ Fridrich skoro zapomíná na svého přítele Jakuba. Když se Fridrich vracel k vévodovi do Lehnice, musel se s Jakubem rozloučit a po cestě ho vysadit u něj doma v Břehu. V té chvíli ani jeden z nich netušil, jestli se ještě vůbec uvidí. V Lehnici Fridrich zůstává až do jara roku 1560, kdy se jako 20ti letý mladý muž vrací na Těšínský dvůr, aby mu otec předal vládu nad Horním Slezskem.

Na další díl se můžete těšit zase o víkendu...