1. scéna: PARDUBICE, prosinec 1541

Pardubickým zámkem procházejí bolestné výkřiky vévodkyně Marie, dcery majitele zámku Jana IV. Pernštejna. Vévodkyně je tady už několik týdnů a rozhodla se porodit své první dítě právě tady, doma v Pardubicích. Na sídle svého muže, slezského vévody Václava III. Adama z Těšína se necítí dobře a navíc je tam neustále z jeho strany ponižována. Tady je jí dobře. Porod není komplikovaný, jde to celkem dobře, ale přesto jsou její výkřiky ohlušující. Alespoň se to v tom jinak tichém a napjatém očekávání potomka na zámku takto jeví. Je to tady. Vévodkyně Marie porodila dítě a má to za sebou. Narodil se jí krásný chlapeček, dědic a následník trůnu. To je opravdu radostná zpráva a Mariin otec se cítí být povinnován tuto zprávu ihned oznámit minimálně na třech aristokratických dvorech. Sám však stále pamatuje na dobu, kdy slezskému vévodství vládl jako regent, a panovnickou moc měl na dosah ruky. Narození vnuka vzaly jeho tehdejší křivé plány za své, a jeho sen o vládě nad Slezskem se tím definitivně rozplynul. Prvního posla posílá do Vídně na císařský dvůr. Císař Ferdinand I. Habsburský zprávu o narození slezského dědice přijímá s rozpaky. Prastará slezská panovnická dynastie je už na pokraji vymření, čímž by císař získal vymřelé léno jako majetek, ale narození dědice dosažení tohoto plánu oddálilo na neurčito. Snad kdyby malý princ zemřel..., úmrtnost dětí byla vysoká... Druhý posel byl vyslán do slezského sídla v Těšíně. Otce malého prince však zpráva o narození syna dědice zastihla v nevhodnou dobu - vévoda se právě ve své komnatě oddává milostným choutkám se svou dvorní milenkou a zprávu přijímá jen jako informaci, která mohla počkat... Až později si uvědomí, že má syna. Syna, který je už teď předurčen k vládě, kterou otci přebere dříve než by chtěl. Syn dědic se náhle ve vévodových očích mění v syna konkurenta, a tato vidina ho začíná zneklidňovat. Třetí posel dorazil do slezského sídla v Lehnici. I zdejší vévoda Jindřich III. netrpělivě čekal až se dozví, jestli příbuzný Těšínský dvůr bude mít prince nebo princeznu. První varianta pro vévodu z Lehnice znamená blížící se konec jeho nadvády ve Slezsku. Dobře si totiž uvědomuje výhodnější pozici Těšínského dvora a syn dědic se ve Slezsku dříve nebo později ujme dominantní vlády. Zpráva o narození syna dědice ho sice nepřekvapuje, ale teď aspoň ví na čem je. Rychle vymyslet plán, jak získat nad princem kontrolu. A má to. Jeho žena, vévodkyně Kateřina Maklenburská je také těhotná. Brzy porodí potomka. Bude-li to dcera, musí vévoda z Lehnice vymyslet plán, jak ty dva spojit sňatkem. O dva měsíce později se vévodovi opravdu narodí krásná dcera, a dostává jméno po své matce Kateřině.

Malý princ dostal dvě jména: Fridrich po zemřelém synu praděda Kazimíra II., a Kazimír po pradědovi samotném, který se malému princi v budoucnu stane velkým vzorem. Vévodkyně Marie zůstává v Pardubicích až do jara, kdy se i s malým princem Fridrichem Kazimírem vrací do Těšína. Malý princ zatím vůbec netuší co ho v životě čeká...

2. scéna: TĚŠÍN, jaro 1541 - podzim 1547