"Prowazet po nadwoŕi Was budu ja, rytiiŕ Waclaw, marśalek slezskeho kńiźeciho dwora a budu Waśim preceptorem. Seznamim Was s dźejeprawem, naućim Was hudbje a tanci a naućim Was taky ćist a psat ćesko-slezsky. Ale budu uod Was wyźadowat dobre mrawy podle dworske rezidenćńi etikety".

1 - HRADBY

Stojíte u nejviditelnější památky na středověké fryštátské hradby. Monumentální zeď pod kostelem byla postavena hrabětem Taafem sice až v druhé polovině 18. století, ale nahrazuje původní hradby, které zde byly a které hrabě strhl. První fryštátské hradby obklopovaly pouze hrad postavený kolem roku 1282. Kníže Mečislav dal kolem hradu vybudovat vodní příkop doplněný valem a pevnostní zdí, jejíž stopy lze ještě dnes spatřit v okolí fary. Příkopy napájel potok Dubina, který tudy až do let 1511 - 1514 protékal. Teprve až v první polovině 14. století dal kníže Kazimír I. vybudovat pevnostní zeď kolem celého rezidenčního města. Jejich poslední viditelný úsek lze spatřit pod ulicemi Zámecká a Pivovarská. Kolem hradeb neustále hlídkovala hradní stráž. Svá stanoviště se zbrojnicemi měla na jižních nárožích zámku. Členové hradní stráže byli profesionálové za svou práci placení, ale v dobách války se k nim přidávali i lidé z širokého okolí, kteří byli najímání za plat, který byl hrazen z daní, jež platili ti, kteří se na účasti ve válkách chtěli vyhnout. Většinou to byli kupci a šlechta. Strategickým místem obrany hradu bylo místo, kde právě stojíte. Pokud se díváte na jihozápadní nároží zámku, všimněte si malého okénka nad zemí těsně před bránou do nádvoří. Okénko patří vězeňské cele vybudované před rokem 1376 knížetem Přemyslem. Kolik lapků zde bylo vězněno nevíme, ale nejznámějším vězněm byl baron Kaspar Wilczek, kterého zde věznil slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský za nepovolené držení mílového práva města Bielsko-Biale. Baron Wilczek zde ve věznici kolem roku 1563 pobýval dva, nebo až šest měsíců. Jeho přímým potomkem je současný (2024) lichtenštejnský kníže Hans Adam, kterého matkou byla slezská hraběnka Wilczková. Místností za oknem nad věznicí byla zbrojnice, sloužící jako sklad středověkých lehkých zbraní. Založena byla ve 14. století knížetem Přemyslem z dotací císaře Karla IV. Lucemburského a zrušena byla pravděpodobně v druhé polovině 19. století za zdejšího pobývání hrabat Larisch - Mönnichů. Hradby okolo fryštátské rezidence prošly obnovou v letech 1525, 1683 a 1805, kdy Evropu ohrožovali nájezdy vojsk Osmanské říše. Zrušeny byly až na přelomu 19. a 20. století hrabětem Larisch-Monnichem.

"Projdźete se podel jiźńi strany zamku aź k wychodńimu naroźi. Swah po kterem jdete pochazi aź z roku 1804. Puwodńe tady byla skalńi roklina spadajici 3-4 metry dolu. Dole kolem ńi tekl potok, ktery je dnes o kus dal v parku. Aź dojdete na Zamecke schody, uotoćte se k zamku a spustite si fotogalerii, kde porownejte promjeny hradu w zamek uod 13. do 16. stoletii s dneśńim stawem. Pak se wratite zpjet a pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 2 "Hradní kuchyně."

2 - HRADNÍ KUCHYNĚ

Pokud stojíte čelem k Zámecké bráně, po pravé ruce máte dvoupodlažní budovu původního špitálu z roku 1683, který tady postavil slezský říšský hrabě Gaschin von Gaschin jako náhradu za zbořený špitál sv. Ondřeje. Tím zde vzniklo malé nádvoří. Malé rozměrem, ale zato obklopené jen dominantami. Uprostřed nádvoří stojí socha sv. Patrika, postavená v druhé polovině 18. století irsko-slezským hrabětem Taaffem a za ní vidíte (Moravskou) Zámeckou kapli z roku 1611, kde v její gotické části z roku 1420 také můžete navštívit fryštátského rytíře Václava, který Vás trasou Po stopách slezských knížat provází. Gotickou kapli zdobí už od roku 1577. Vstupte k němu přímo vchodem do Zámecké kaple nebo hlavním vchodem Zámeckého kostela. Larisch-Mönnichové tuto kapli používali jako svou zámeckou kapli. Aby si do ní usnadnili vstup, postavili roku 1791 spojovací chodbu, která zároveň slouží jako Zámecká brána, kterou jste před chvíli prošli. Největší a nejstarší dominantou malého nádvoří je však po Vaší levé ruce nenápadné zámecké křídlo. Komín napoví, že se jedná o kuchyňské křídlo. Roku 1420 ho postavila slezská kněžna Eufemie Fryštátská, rozená Mazovská. V roce 1412 se provdala za slezského knížete Boleslava I. z Cieszyna a Fryštátský hrad dostala jako svatební dar. Do hradu se ihned zamilovala.

"Podle legendy kńeźna uo zamku prohlasila, źe je sice "rozmjeru newelkeho, ale zato wzhledu uokazaleho a źe krale plodźitii bude, ale wojsko ańi uoheń źe ho nedobude. Źe wźdy zamek powstane k pŕebywańi swemu, jako feniks k źiwotu wjećnemu'. " 

Vypadá to, že se její proroctví zatím splňuje. A hned se pustila do velké přestavby. Do té doby byl hrad obývaný převážne jen zbrojnoši a služebnictvem zajišťujícím fungování hradu, kterému velel postarší pan purkrabí. Hrad silně zapáchal a byl v dost neudržovaném stavu. Kněžna Eufemie, lidem zvaná Ofka, zaměstnala všechny muže na hradě, aby hrad uklidili a vysmejčili. Pak zde postavila toto kuchyňské křídlo jako základ vysoké dvorní etikety. Po svém ovdovění roku 1431 na Fryštátský hrad přestěhovala knížecí dvůr a vychovala zde své čtyři syny. Z Fryštátského hradu učinila hlavní slezské knížecí sídlo, které v 15. století mělo pověst nejhonosněji vedeného slezského knížecího dvora. Kronikář Dluhoš kněžnu popisuje jako velmi krásnou ženu, precizní ve všem co dělala, ale oplývající hlubokou láskou k rodině i svým poddaným, která ve Fryštátě vzorně vychovala své syny, jež byli svým zevnějškem a chováním okrasou v každé společnosti. Kněžna Ofka také ráda vařila. Do kuchyňského křídla často chodila a sama něco kuchtila. Pánem nad kuchyní byl však kuchmistr. Dohlížel na skladování, přípravu, porcování a servírování jídel. Vařilo se zde vše na co měla knížecí rodina chuť, jen pečivo se nakupovalo ve fryštátských pekárnách, protože jeho výroba byla časově dost náročná. Na knížecí stúl se podávalo hlavně maso, které se zajídalo pečivem a zapíjelo vínem, případně pivem z fryštátského pivovaru. Z příborů se používala lžíce a také napichovací nůž, ale jedlo se spíše rukama. Na knížecí stůl se dostávalo i exotické ovoce, ryby a luštěniny. Byla-li hostina velká a slavnostní, personál doplňovali pážata, kteří vypomáhali s obsluhou. Nebylo totiž přípustné, aby kníže na své jídlo a pití čekal. Přání všech hodujících musela být okamžitě splněna, snad ještě dřív než byla vyslovena, takže obsluha byla neustále ve střehu. Podávaného jídla vždy bylo až nad míru, jestli totiž nějaké z pokrmů došlo, byla to pro fryštátský knížecí dvůr velká potupa a budované poměry tím mohly nesmírně utrpět. Přebytečné jídlo, které se nesnědlo, bylo rozdáváno jako milodary chudině z Dolního Předměstí. V kuchyňském křídle je dodnes dochované sklepení se studnou, kde se potraviny skladovaly a ze studny se čerpala voda pro potřeby kuchyně. V přízemí byla samotná černá kuchyně (dnes Zámecká galerie) a v prvním patře byl prostor pro finální servírování jídel, které pak odsud odnášeli panoši do přilehlého hodovního sálu na stůl. Všechna tři podlaží spojovalo točivé schodiště, které odstranil až hrabě Larisch-Mönnich během klasicistní rekonstrukce zámku.

"Pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 3 "Bílá věž."

3 - BÍLÁ VĚŽ s kaplí

Kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven knížetem Mečislavem kolem roku 1282 nejprve jako jednoduchá kaple, která byla součástí Fryštátského hradu. A protože bylo u Piastovců zvykem, že zámecká kaple sloužila i měšťanům, byla kolem roku 1370 knížetem Přemyslem rozšířena o Jižní kapli, kde dal kníže vybudovat i podzemní kryptu k pohřbívání knížat, městské šlechty a duchovních. Roku 1420 zde kněžna Eufemie postavila Severní kapli a kostel tak dostal půdorys latinského kříže. Dnešní podoba kostela je dílem slezského krále Kazimíra II. z let 1515 - 1530, kdy byla také jeho dosavadní dřevěná zvonice nahrazena zděnou Bílou věží. V roce 1611 byl kostel ještě rošířen o Moravskou kapli. Kostel i s věží určitě navštivte. V červnu roku 1427 se Farní nádvoří pravděpodobně stalo místem konání husitského vpádu do Fryštátu. Z jihozápadního svahu byl Fryštát nejméně chráněný, proto byl z této strany i nejvíce zranitelný. Slezsko bylo proti husitům takže se do Fryštátu shromáždili i lidé z okolních vesnic a spolu s vojáky město bránili. Husité se snažili vystoupat po svahu nahoru, ale museli se vypořádat s překážkami v podobě vodního příkopu tvořeného říčkou Mlýnkou, na jejímž pravém břehu byl vysoký val doplněný o zeď. Když tuto překážku překonali, čekala je na hoře na svahu další zeď, kterou museli husité přelézt. Dodnes je patrné, kde stála. Za zdí už ale na ně čekali vojáci. Převraceli husitům žebříky a lili na ně horkou vodu i rozpálený olej. Když bylo nejhůř, byly v rezervě i podzemní chodby s únikovými východy. Jeden z nich se dochoval na svahu u paty farního domu. Je vidět z pohledu od dolního parkoviště. Každá překážka nakonec padne a tak se i husitům podařilo proniknout na nádvoří, kde se již svedl boj o život. Nakonec ale nebylo ani poražených ani vítězů. Došlo k politickému smíření se slezskými knížaty a husité odtáhli. Dnes je pod Bílou věží už dávno klid. Fryštátský hrabě Taaffe zde v druhé polovině 18. století strhl starou budovu fary a na jejích původních goticko-renesančních základech z doby slezského krále Kazimíra II., postavil novou klasicistní budovu. Ze stejné doby pochází i farní zeď, která odděluje nádvoří od starého renesančního dvora s původně obytnými budovami z let 1515 - 1530 a také k tomuto dvoru přilehlá budova Zámecké kočárovny k parkování cca 4 kočárů. Ulička u kočárovny, která vede směrem dolů, je původním severním příkopem, který hrad obklopoval. Příkop byl z větší části zrušený už v době renesanční přestavby hradu slezským králem Kazimírem II. v letech 1511 - 1514. Věž zámecké zvonice, zvaná Bílá věž, se po této přestavbě stala hlavní dominantou hradu. Je-li věž otevřená k prohlídce zjistíte zde, nebo se zeptejte v zámecké pokladně. Věž také ztvárňuje Bílou paní Fryštátskou a né náhodou.

"Podle legendy byla w jejich prwńich dwou podlaźich, ktere jsou pŕistupne ze zamecke kaple, ubytowana nemocna slezska kńeźna Kateŕina Fryśtatska. Kńeźna byla nakaźena bilou nemoci a tady byla w karanteńe, kde take roku 1569 zemŕela a byla pohŕbena."

Slezská kněžna Kateřina Fryštátská byla v letech 1564 - 1569 postižená nemocí Bílý mor a její manžel, kníže Fridrich Kazimír Fryštátský, ji z lásky večer co večer i s malou princezničkou Kateřinkou chodil v karanténě navštěvovat. Onemocnění kněžny Kateřiny však přenesli i na sebe a když v roce 1569 kněžna nemoci podlehla, pohřbili ji tady. Od té doby prý lidé věž začali nazývat Bílou paní fryštátskou, protože při pohledu od spoda jim věž skutečně připomínala kněžnu Kateřinu jako postavu v bílém šatu s knoflíky, vysokým čepcem a velkýma očima, jak ve své poslední chvilce objímá svou milovanou dceru Kateřinku. O dva roky později na nemoc zemřel také kníže i s teprve šestiletou princeznou a tak roku 1571 ve Fryštátě vymřel slavný panovnický rod slezských Piastovců.

"Po prohlidce kostela s wjeźi pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 4 "Zámecký pivovar."

4 - ZÁMECKÝ PIVOVAR s hostincem a výčepem

Nacházíte se na neogotickém dvoře Zámeckého pivovaru. Jako knížecí pivovar ho roku 1447 založil slezský kníže Boleslav II. Fryštátský, ale byl to ve skutečnosti družstevní pivovar, ve kterém měla svůj podíl početná fryštátská aristokracie. Původně sídlil v budově dnešní radnice, kam ještě dojdeme, a na toto místo v Pivovarské ulici byl přesunut v 16. století slezským králem Kazimírem II. Nejstarší jeho dochovanou stavbou je renesanční sladovna, kde je dnes legendární výčep zvaný Na Bečkách, kam jste zváni k osvěžení lahodným fryštátským mokem.

"Kdo neochutnal zdejśi piwo, nebyl we Slezsku, natoź w jeho kńiźeci rezidenci."

Pivo se podávalo na knížecí stůl a pochutnávali si na něm i slavné královské průvody, které ve Fryštátě přespávaly na cestě mezi Vídní, Prahou a Krakowem. Pivovar byl jedním z hlavních příjmů knížecí pokladny mimo jiné i proto, že slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský vydal zákon o zákazu odebírat pivo z jiného pivovaru než-li z tohoto knížecího. A to hned pod trestem uvěznění. Naproti pivovaru je dodnes stojící pivovarská stáj, kterou hrabě Larisch-Mönnich v polovině 19. století začal využívat jako stáj pro své nejvzácnější koně. Hrabě pivovar přesunul do nového velkopivovaru v sousední obci Karvín, dnešní Stará Karvinná (šikmý kostel a doly). Velkopivovar byl v 50. letech 20. století přesunut do nových prostor v Nošovicích, kde se vaří slavná značka Radegast. Fryštátský zámecký pivovar je tak jeho pradědečkem. Kromě renesančních prostor výčepny, pivovar disponuje i středověkým podzemím. Pod Fryštátem je síť neprobádaných podzemních chodeb, mnohdy jde o spojení sklepních prostor měšťanských domů, kterými proudil materiál k výrobě piva. Pod radnicí byla studna, tady v Pivovarské ulici byla sladovna, ale samotné vaření probíhalo ve sklepích právovárečných domů, kterých tady bylo na 90 včetně fary. Tento výrobní cyklus přerušila až 30. letá válka roku 1642. Výroba fryštátského piva zde však již pár let pokračuje.

"Pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 5 "Velké zámecké nádvoří."

5 - VELKÉ ZÁMECKÉ NÁDVOŘÍ

Až do roku 1511 bylo náměstí oddělené od hradního nádvoří. Středem náměstí tekl potok Dubina, směřoval k hradu, kde tvořil vodní příkop lemující hradní opevnění. Mezi náměstím a hradem také stála řada měšťanských domů, podobně jak to můžeme ještě dnes spatřit v případě slezského města Hlučína. Mezi léty 1511 - 1514 slezský král Kazimír II. Fryštátský prováděl renesanční přestavbu gotického hradu v renesanční zámek. Zbořil jeho severní opevnění s příkopy, čímž zámek otevřel k náměstí a vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi zámkem a náměstím. Tak zde vzniklo Velké zámecké nádvoří, jak ho vidíte ještě i po 500 letech. V rámci Českého království bylo Slezsko vždy tou progresivnější zemí, tak i renesanční vzhled Fryštátu a panovnické sídlo zbavené opevnění bylo revoluční novinkou. Nové nádvoří se ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde královské průvody. Už v roce 1518 se zde ubytoval královský průvod polské královny Bony Sforzy, italské aristokratky, která se do Krakowa jela provdat za Jagellonského krále Zikmunda I. Také králův syn, Zikmud II. roku 1543 přivedl do Fryštátu svou novomanželku, Alžbětu Habsburskou, která z Vídně, se zastávkou v Olomouci, jela do Krakowa v pozlaceném kočáře doprovázena 1500 člennou koňskou jízdou. Když tento průvod přijel do Fryštátu, bylo už vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti zámku se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Nejvzácnější koně byly ustájeny v knížecích stájích v Lottyhausu, který vidíte na jihovýchodní frontě nádvoří hned naproti zámku, ty ostatní na louce pod zámkem. Fryštát byl křižovatkou hlavních evropských obchodních, ale i královských tras a jeho koňmo jednodení vzdálenost od Krakowa z něj učinila poslední a tudíž nejdůležitější zastávku královských průvodů směřujících do tohoto královského města. Panovnické průvody však směřovaly i přímo do Fryštátu. Ten nejdůležitější nám známý, byl průvod dolnoslezské kněžny Kateřiny Lehnické na jaře roku 1564. Stala se novomanželkou hornoslezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského, který ji zde na nádvoří, obklopen aristokracií a dvořany, duchovními a konšely už očekával. Na počest Kateřinina uvedení v jejím novém knížecím sídle, kníže na nádvoří, zaplněné obecným lidem, uspořádal velký rytířský turnaj, jehož hlavní dominantou se stala za tím účelem postavená Piastovská věž, dnes známá spíše jako radniční a vidíte ji na východní frontě nádvoří. Mladý knížecí pár se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybral Fryštátskou rezidenci. Také roku 1567 do Fryštátu zamířil 300 členný průvod saské kněžny Kateřiny Sidonie Sasko-Lauenburské, která se stala druhou ženou Fridrichova otce Václava II. Adama. Kníže Fridrich ji před zámkem přivítal na modře oděném koni se žlutou chocholkou, což jsou národní barvy Horního Slezska. I dnes, po více jak 500 letech je nádvoří místem konání mnoha kulturních akcí a významných setkání. Nejstarší pravidelnou akcí zde konanou je Velikonoční trh, který se tady koná už od roku 1473. Zajímavou dominantou nádvoří je také nenápadný rohový dům (knihovna) se stájemi, který vidíte na západní frontě nádvoří. Dům dostal darem kníže Václav II. Adam od Sabiny Libigové, vdově po fryštátském písaři Urbanovi a roku 1568 ho dává coby svatební dar své druhé ženě, kněžně Kateřině Sidonii Sasko-Lauenburské. Ta ho používala jako své fryštátské sídlo když zde zrovna byla, protože fryštátský zámek nevlastnila. Později se dům stal součástí zámku a v 19. století v něm sídlil majordomus Larisch-Mönnichova dvora. Dům můžete navštívit a prohlédnout si jeho goticko-renesanční Mázhaus. Stáje jsou momentálně zavřené, nedávno z nich odešlo Muzeum se svou výstavní síní a nyní se rozhoduje co s nimi bude dále. Na nádvoří se nezapomeňte vyfotit s nádhernou Vídeňskou kašnou z roku 1900.

"Pokraćujte smjerem k Piastowske wjeźi w trase wyznaćene na mapje k bodu 6 "Radnice."

6 - RADNICE s věží a s hostincem

Místem s nejstarším osídlením fryštátské knížecí rezidence je Zlatá ulička, s poštovním názvem Fryštátská, ale po mnohá staletí správně nazývaná Radniční. Údajně se zde v jednom z domů našel stavební materiál s letopočtem 1267, tedy ještě z doby, kdy tady bylo nejzašší osídlení sousední obce Roy (z francouzštiny král) dnes počeštěle Ráj. Dominantou Zlaté uličky je Radnice, kterou založil roku 1504/1505 slezský král Kazimír II. Fryštátský. Původně byla budova šenkovním domem sousední budovy, kde byl roku 1447 slezským knížetem Boleslavem II. Fryštátským (otec Kazimíra) založen knížecí zámecký pivovar. Král Kazimír však od hostinského Jožka Šlosara šenkovní dům koupil a za poloviční cenu obratem prodal městským konšelům ke zřízení radnice. Po rekonstrukci byla roku 1505 slavnostně otevřena. Původně měla radnice vlastní věž, která jakoby vykukovala ze dvora radnice. Roku 1563 byla věž snížena do dnešního stavu, aby více vynikla sousední nová Piastovská věž, která se dnes považuje za radniční. Dodnes v budově radnice sídlí primátor města Karviné a turistům je přístupná jen příležitostně. Okénka navlevo od vchodu, dole nad zemí, jsou okénka původní šenkovny. Po zřízení radnice zde byla mučírna a dnes se zde schází primátor s městskými zastupiteli. Roku 1605, ke stoletému výročí otevření radnice, byla nad průčelím odhalena korunovaná hlava slezského krále Kazimíra II. jak trůní nad fryštátským, dnes karvinským erbem.

"Kdokoli zawita do Fryśtatu, sluśi se, aby zawital nejprwe sem, ke krali, neboti Fryśtat je jeho rezidence. A kdo to neudźela, nebo nesluśńe se we Fryśtatie chowa, bude stat u pranyŕe, ktery widźite pŕipewńeny k wjeźi. Stawali zde na hanbje zlodźejićci nebo newjerne źeny a kolem jdouci na ńe pliwali a hazeli rajćata a wajićka. A kdo pry se hanbje wyhnout chtiel, pohladźil pry kamen, do ktereho pranyŕ wsazen je."

Kromě pranýře můžete také na věži spatřit původní erb slezského knížecího rodu Piastovců, nejvyšší české aristokracie a jediné české panovnické dynastie. Popojděte teď kousek dál do uličky až se dostanete na nároží radnice. V této její prodloužené části býval zájezdní hostinec a dodnes je zde v provozu restaurace, která navazuje na zrušenou šenkovnu v hlavní radniční budově, založenou roku 1447. Zajděte si do hostince na oběd a během hodování pokračujte v poznávání historie fryštátské panovnické historie.

V červnu roku 1574 se v radničním hostinci ubytoval polský a budoucí francouzský král Jindřich III. z Valois se svou družinou. Byl na útěku z polského Krakowa do Paříže. V Krakowě uspořádal velkou hostinu během které utekl. Brzy se na to přišlo a tak polští vojáci krále pronásledovali. Král Jindřich měl však již předem svůj útěk důkladně naplánován, i to, že až se dostane do Fryštátu, kde již byl v bezpečí před polskými vojáky, ubytuje se v hostinci Johanna Faciáše. A tak se taky stalo.

"Podle legendy si kral u hostiinskeho uobjednal swe prwńi jidlo na utieku do swe milowane Francie. A źe by si dal na wećeŕi śneky. No ale kde je tedź rychle wzit? Ńejake hostiinský nachytal na dwoŕe hostiince, ale bylo jich malo a tak je nastawil na kostky nakrajenem a na paŕe uwaŕenem wepŕowem mase. Hostiinský nemjel tuśeńi jak se śneky pŕiprawuji k jidlu, fuj, tohle tady nedawali ańi  zwiŕatum, no tak je krali podal pjekńe s cibuli, kŕenem a chlebem a zapijelo se to fryśtatskym piwem. Inu, kral se pry dal do uohromneho smichu."

No hlavně že už byl král z Krakowa pryč. Popíjel a veselil se až do rána. Ráno už na něj čekaly četné povozy, které pro krále připravil Pompone de Belliévre, člen královy suity. A hostinský Johan Faciáš?

"Lide se mu za tu kralowskou wećeŕi posmiwali, mjel z ńi poŕadnou uostudu, ale protoźe mjel uobchodńi talent, zaćal tyto "kralowske (wepŕowe) śneky" prodawat a lide na ńe chodźili ze śiroka daleka."

Na zdejší pobyt krále Jindřicha by se určitě zapomnělo, nebýt jednoho francouzského kupce, který Fryštátem roku 1597 projížděl a všiml si cedulky, která zde stála. Zaznamenal si ji do svého deníku, který je dodnes ve Francii dochován. Na cedulce stálo: "Jindřich, z Boží milosti král francouzský a polský, pruský, ruský, mazovský a žmuďský vévoda, velkokníže litevský a vévoda z Anjou, léta Páně 1574, dne 19. června o 17. hodině byl ve Fryštátě u Johanna Facii." Kupec si také poznamenal, že se ještě nesetkal s tak krásně udržovaným a čistým, opravdu velmi čistým městem a popisuje zde snad první organizovaný systém protipožární ochrany v českých zemích. U každého domu bez vyjímky stála v pohotovosti nádoba naplněná vodou a u ní zavěšené vědro. Protože si toho kupec všiml a zapsal, je patrné, že to v 16. století ještě nebylo běžné.

"Pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 7 "Kostel sv. Marka". Cestou na namjestii Was naućim renesanćńimu tanci pŕi hudbje jakou muzikantii hrali bjehem hodowańi kńiźat u fryśtatskeho kńiźeciho dwora w 16. stoletii. Klikńete na uodkaz youtube."

7 - KOSTEL SVATÉHO MARKA

Tento kostel postavil slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský po roce 1560, v době začínající morové epidemie. Na mor zde zemřelo několik tisíc obyvatel a pohřbívání byli právě zde. I knížecí rodina v letech 1569 - 1571 morové epidemii podlehla. Vy se ale posaďte se na lavičce před kostelem a trochu si odpočiňte, avšak chovejte se tiše a nedupejte nohama, za chvilku se dozvíte proč. A protože u kostela sv. Marka od roku 1540 stála škola pro prostý obecný lid, tedy tak akorát pro Vás, rytíř Václav Vás naučí číst a psát slezanku - naučí Vás historickou slezskou abecedu.

česky - slezsky

a - a

b - b

c, č - c, ć

d, ď, di, dě - d, dź, dźi, dźe

e, é, ě - e, e, je

f - f

g - g

h - h

ch - ch

i, í - i, i

česky - slezsky

j - j

k - k

l - l

m - m

n, ň, ni, ně - n, ń, ńi, ńe

o, ó - o, o, (na začátku slova uo)

p - p

q - kv

r, ř - r, ŕ

s, š - s, ś

česky - slezsky

t, ť, ti, tě - t, ti, tii, tie

u, ú, ů - u, u, u

v - w

w - w

x - ks

y - y

z, ž - z, ź

"Pokraćujte w trase wyznaćene na mapje k bodu 8 "Předhradí."

8 - PŘEDHRADÍ s rytířským šenkem

Předhradí, nebo-li Horní Předměstí, v 19. století známé jako Horní náměstí, bylo nejdůležitější bránou do fryštátské knížecí rezidence. Vévodila mu středověká vysoká věž zvaná Horní, nebo též Těšínská. Postavil ji v první polovině 14. století slezský kníže Přemysl I. V druhé polovině 19. století však bylo všeobecným trendem strhávat městská opevnění a tak i Larisch - Mönnichové zbourali opevnění Fryštátu a strhli s nimi i věž. Tím zde vzniklo Horní náměstí. Teď se ale zastavte u kašny a postavte se čelem ke křižovatce. Přímá cesta ven je původní středověkou obchodní stezkou a vede skrz Horní Předměstí dodnes zvané Vydmuchov. Předměstí založil slezský kníže Kazimír I. v první polovině 14. století a velmi rychle se začalo rozvíjet. Žili zde zbohatlí měšťané jako středověká střední vrstva. Vyráběli a prodávali zde plátno. Množství plátna bylo ohromné, takže na tomto předměstí byly i velkosklady, které zásobovaly plátnem krámy po celé Evropě. Horní Předměstí bylo rozlehlé, táhlo se až k dnešnímu fotbalovému stadionu v Ráji. Kupci, kteří ve středověku proudili do Fryštátu, popisují průjezd tímto předměstím jako nekonečný a velkolepý zážitek. Dnes předměstí končí u nemocnice v Ráji. Silnice vedoucí vlevo od Horního náměstí je možná nejstarším městským obchvatem v českých zemích. Postavený byl slezským knížetem Přemyslem I. kolem roku 1360 na žádost městské aristokracie, která neustále podávala stížnosti na hluk a nepořádek z nepřetržitých jízd nákladních povozů přes náměstí. Podél nového obchvatu se brzy začaly stavět domy s kovárnami, které pak poskytovaly své služby projíždějícím kupcům. Přibližně v místě Universitního parku také v té době vznikla velmi chudinská čtvrť Miserov. Zdejší chudáci postávali podél obchvatu a prosili projíždějící kupce o almužnu. Pozemky Miserov ale byly lukrativní, proto slezská kněžna Anna Fryštátská kolem roku 1480 chudinskou čtvrť přesunula do nově založeného Dolního Předměstí pod zámkem a sama se o nejchudší obyvatele starala. Pozemky Miserov se prodali a byl zde postaven zámeček Miserov, ve kterém v 16. století sídlil rytířský rod von Pelků. Fryštát byl totiž centrem rytířů. Ti zde získávali rytířské vzdělání, což kromě jízdy na koni a ovládání zbraní zahrnovalo také umění ovládat dobré mravy, cizí jazyky a samozřejmostí byla i výuka hudby, zpěvu, tance a společenské konverzace. Vzdělání ratířů probíhalo nejspíš v Lottyhausu, kde jsou dochovány knížecí stáje. Začalo se již v chlapcova 7. roce. Vyučování vedl preceptor, což byl povětšinou starší, vysloužilý rytíř. Mladí chlapci se nejprve učili ovládat meče a nacvičovali si to s dřevěnými náhražkami. Kolem 15. roku se z chlapců stávali panoši, kteří již uměli dobře jezdit na koni a v jedné ruce při tom držet a ovládat zbraň, např. za jízdy stříleli z kuše na hadrového panáka. Když dovršili 21. rok, byli připraveni na pasování. To byl slavnostní obřad. Začal obřadní koupelí hned po ránu a po ní, když byly panoši oblečeni do slavnostního oblečení, konala se k té příležitosti mše v zámeckém kostele. Pasování probíhalo jednotlivě, ale většinou hromadně před zahájením rytířského turnaje, kterého se nově pasovaní rytíři mohli poprvé zúčastnit. Pasování prováděl slezský kníže a on také zahájil turnaj. Každé klání bylo zahájeno troubením trubačů. Soupeřilo se o přízeň dam a vítěz každého klání také získal vybavení toho, koho porazil. Mnohdy i koně a poraženého samotného, kterého pak za výkupné propouštěl. Čím výše urozený poražený rytíř byl, tím vyšší výkupné vítěz požadoval. Především šlo o zábavu, které se s chutí zúčastňoval i kníže a diváci se tady bavili podobně jako na dnešních hudebních festivalech. Rytířům, i těm nemajetným a nešlechtického původu, bylo umožněno pohybovat se v aristokratických kruzích. Mezi rytíři platilo zásadní pravidlo rovnosti. A někteří si díky tomu mohli i dobře přilepšit. Například rytíř Jiří Rocnar z Rocnova si takto mohl dovolit roku 1564 koupit ve Fryštátě dům a slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský mu za věrné služby povolil v něm provozovat šenk. Pravděpodobně to byl dům U Andílků na rohu Zámecké ulice. Dodnes je v něm šenk a ve středověku se v něm každoročně scházeli rytíři z celého Slezska oslavovat zde výročí svého pasování. V prostoru Horního náměstí stojí i budova zájezdního hostince s tanečním sálem, pocházející z poloviny 19. století, ovšem s historií sahající až do 14. století. Tehdy se zde ubytovávali projíždějící kupci a na jeho dvoře parkovali své kupecké povozy a ustájovali zde své koně. Za hostincem stojí moderní budova Muzea státního okresního archivu, který uchovává pečetě a cenné listiny slezských knížat 500 - 700 let starých. Návštěvu Muzea určitě nevynechte. Jeho otevírací dobu zjistíte zde.

"Pokraćujte Zameckou ulici w trase wyznaćene na mapje k bodu 9 "Piastovská brána."

"Podle legendy je prawje tady to misto, kam kolem roku 1282 z Raciborze a Opole pŕiśel slezsky kńiźe Mećislaw III., ze slezskeho panowńickeho rodu Piastowcu, weden slezskou uorlici, aby zde postawil jeden ze swych hradu. Stala tady lipa s uorlim hńizdem, pod kterou kńiźe spoćinul po tragickem walećnem dńi."

Prvním slezským knížetem na Fryštátě je také zakladatel zámku Fryštát, kníže Mečislav (1251 - 1316). Postavil i hrady ve Frýdku-Místku, Bielsko-Biale, Slezské Ostravě a v Cieszyně, který se po roce 1290 stal jeho hlavním sídlem. Historické události nasvědčují tomu, že se kníže na Fryštátském hradě dočasně usídlil, aby sledoval velkou stavbu hradu v Cieszyně. Právě v době, kdy mohl kníže pobývat na Fryštátském hradě, tedy okolo roku 1290, se mu narodila dcera, budoucí česká královna Viola Alžběta. Lze se tedy domnívat, že k narození princezny došlo právě tady. Kníže Mečislav byl důležitým evropským politikem a měl velký význam především pro poslední české Přemyslovce, kteří byli závislí na Mečislavově podpoře k udržení si polské koruny. A právě z politických důvodů došlo roku 1305 ke svatbě slezské princezny Violy s českým králem Václavem III. Ten byl však o rok později v Olomouci zavražděn a český královský rod Přemyslovců vymřel, protože teprve 16ti letí manželé nestihli zplodit potomka. Mečislavův syn Kazimír I. (1280 - 1358) založil ve Fryštátě Horní Předměstí a roku 1327 převedl Slezské knížectví z polské koruny pod korunu českou. Tímto se stal nejvyšším aristokratem a zástupcem císařů a králů v Českém království. Lenní smlouva podepsaná knížetem Kazimírem I. a českým králem Janem Lucemburským, byla notářsky stvrzena ve Fryštátě roku 1386. Kazimírova žena, kněžna Eufemie I. Mazovská, je trochu humorně ztvárněna rolí hofmistrině Ofky v muzikálu Noc na Karlštejně. Byla nejvýše postavenou aristokratkou v Českém království a rodem byla příbuznou císařovně Elišce Pomořanské. Na pražském dvoře císaře Karla IV. Lucemburského působil i slezský kníže Přemysl I. (1332 - 1410), syn Kazimíra I. a Eufemie. Přemysl I. zastupoval Karla IV. a byl také vikářem svaté říše římské, což z něho udělalo jednoho z nejpřednějších evropských politiků své doby. Kníže Přemysl I. také před rokem 1376 přestavěl hrad Fryštát v rezidenci schopnou ubytovat knížecí dvůr i dlouhodobě. Máme písemně doložený jeho zdejší pobyt přinejmenším v letech 1376 - 1386. Za jeho vlády se Fryštát velmi rozrostl a bohatl. Z Přemyslových staveb se zde dochoval zámecký přízemní koridor, který spojuje všechny původní zámecké budovy a postavil také jižní zámeckou kapli s kryptou k pohřbívání knížat a duchovních. K zámku přistavěl východní křídlo, obě jižní nároží, ve kterých byly zbrojnice a věznice a také jihozápadní strážní věž. Celou rezidenci obehnal zdí s příkopy a možná také postavil Lottyhaus jako konírnu, snad i se sídlem Purkmistra, který dohlížel na dění na hradě a zastupoval knížete v době jeho nepřítomnosti. Přemyslův syn Boleslav I. věnoval fryštátskou rezidenci své ženě, slezské kněžně Eufemii II. Fryštátské, rozené Mazovské (1410 - 1473), která zde kolem roku 1420 prováděla okázalou goticko-renesanční přestavbu a jako vdova sem roku 1431 přesunula i celý knížecí dvůr. Zvyklá na velmi honosné poměry, zavedla zde dvorskou etiketu podle vzoru Jagellonské královské rezidence, neboť sama byla příslušnicí této královské rodiny. Z fryštátského zámku učinila nejhonosněji vedené slezské sídlo. Tehdy začala éra zlatého věku Fryštátu coby přední panovnické rezidence. V místě kde stojíte, stála impozantní gotická brána spojená dřevěnými ochozy se zámkem a Lottyhausem. Bránou vedl vodní příkop, přes který bylo možné přejít jen přes padací most. Brána byla střežená početnou družinou hradních zbrojnošů, kteří zároveň působili i jako středověká městská policie. Střežili celou rezidenci a v pohotovosti byli obzvláště v době konání trhů nebo příležitostných oslav. Jakmile kněžna přijížděla dnešní Zámeckou ulicí k zámku, zbrojnoši spustili most a kněžna mohla v kočáře, doprovázena početnou koňskou jízdou, projet na zámecké nádvoří. Za ní se most zase zvedl. Ze staveb kněžny Eufemie se dochovala především Severní zámecká kaple a zámecké kuchyňské křídlo, a nejpozději to byla ona, kdo postavil Lottyhaus. Její nejmladší syn, slezský kníže Boleslav II. Fryštátský (1422 - 1452) tady vyrůstal už v opravdu velmi honosných poměrech. Roku 1447 zde založil knížecí pivovar a Fryštátu poskytl vysoká privilegia. Do jeho doby jsou také datovány gotické fresky v Severní kapli a původní budovy dnešní radnice. Kníže Boleslav II. byl velmi úzce spřízněn s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským, na jehož doporučení se také oženil s vysoce urozenou kněžnou Annou Fryštátskou, rozenou Bielskou (1430 - 1490), o které padla zmínka již na startu této trasy. Po králi je také pojmenován i jejich syn Kazimír II. Fryštátský (1449 - 1528), budoucí nejvýše postavený slezský kníže, považovaný za slezského krále, ve skutečnosti zastával post českého místokrále ve Slezsku. Ten převedl Fryštát z gotického středověku do moderní doby krásné renesance. Těžko vyjmenovat všechny Kazimírovy stavby, prakticky jeho stopu najdete kamkoli se ve Fryštátě a okolí vydáte. Z daleka nejviditelnější však byla a dodnes zůstává zámecká Bílá věž, dnes sloužící především jako zvonice zámeckého kostela. O životě knížete a jeho díle se více pojednává v publikaci, kterou naleznete zde. Jako fryštátský princ, hornoslezký kníže a nekorunovaný slezský král byl zde pravděpodobně i pochován. Avšak zámecká pohřební krypta byla po roce 1640 vyrabována Jiřím Krnovským a tak se jeho hrob nikdy nenašel. Zemřel v úctyhodném věku 78 let a s dobou vlády 61 - 68 let se stal nejdéle vládnoucím českým panovníkem a jedním z 10ti nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Kazimírovým nástupcem byl až jeho vnuk, slezský kníže Václav III. Adam (1524 - 1579), který ve fryštátské rezidenci sídlil až po roce 1552. Po jeho matce, princezně Anně Hohenzollern (1487-1539), proudila v jeho žilách krev Lucemburků, Jagellonců i Habsburků. Roku 1543 kníže založil v karvinském Louckém lese zámeckou oboru, ale známý je však především tím, že týral svou ženu, kněžnu Marii Pernštejnskou z Pardubic (1524 - 1567), která si za své slezské sídlo vybrala zámek Fryštát, podobně jako její otec Jan IV. z Pernštejna během jeho zdejší regentské vlády. Jejich syn, slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský (1541 - 1571) měl tendenci stát se po vzoru svého praděda, slezského krále Kazimíra II., nejvyšším panovníkem ve Slezsku. Za tím účelem se oženil s dolnoslezskou kněžnou Kateřinou Fryštátskou, rozenou Lehnickou (1542 - 1569), ale byl to i sňatek z velké lásky. Kníže Fridrich ve Fryštátě postavil Piastovskou věž (radniční věž), kostel sv. Marka a zámek Ráj jako nové slezské sídlo, kam ale nikdy nepřesídlil. Na fryštátském zámku vedl velmi honosné poměry, které ho jako slezského panovníka dobře reprezentovaly a shromažďoval zde cenné umělecké sbírky. Když roku 1571 zemřel, vymřelé slezské léno připadlo císaři Maxmiliánovi II. Ten však disponoval prázdnou pokladnou a fryštátskou rezidenci prodal slezské aristokracii, která zde setrvala až do roku 1945. Cenné Fridrichovy fryštátské sbírky tak skončili na Maxmiliánově dvoře ve Vídni a Rudolfově dvoře v Praze (známe z filmu Pekařův císař). Dodnes jsou v Lobkowiczkém paláci Pražského hradu k vidění velkolepé portréty slezského knížete Václava III. Adama a jeho ženy, kněžny Marie. Poslední slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský je pohřben po boku své matky v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích. Vládl pouhých 11 let.

"Legenda ŕika, źe po wymŕeńi slezskych Piastowcu uodletěla z Fryśtatu i uorlice a uź se ńikdy newratiila. Mjela se wratiit aź kdyź se uobnowi wzpominka na zdejśi pobyt slezskych kńiźat."

To se nedávno stalo (najdete zde), a tak na jaře roku 2024 byla v Karviné viděna orlice, jak si zde opět buduje své hnízdo. Tuto zprávu naleznete zde. A pak, že na legendách není pravdy...

"Pokraćujte pruchodem w trase wyznaćene na mapje k bodu 10 "Zámek Fryštát". Cestou si wśimńete uoken 1. patra Lottyhausu, bywaleho purkrabstwi po waśi prawe ruce. 19. zaŕi 1922 se w tomto bytie narodźila swjetowje znama atletka, kralowna ćeske atletiky, pańi Dana Zatopkowa, rozena Ingrowa. Źila zde s rodźići do roku 1930. Dole w pŕizemi byla kńiźeci końirna."

10 -  ZÁMEK FRYŠTÁT

Na konci 13. století na zámku přechodně pobýval jeho stavitel, slezský kníže Mečislav. Zámek měl tehdy charakter strážního hradu střežícího obchodní stezky, které spojovaly Prahu s Krakowem, Vídní, Uhrami a Slezskem. Ve 14. století zde po delší dobu sídlil slezský kníže Přemysl, který tady potřeboval mít alespoň základní služebnictvo a tak zde provedl první zámeckou přestavbu. Zámek byl ale temný, chladný a zapáchal, protože hygiena služebnictva ani panstva ještě nebyla samozřejmostí. Vybavení fryštátského gotického zámku bylo skromné. V komnatách byly jen lavice, sedátka, stůl a truhla. Nejluxusnějším nábytkem byla ručně vyřezávaná postel, kterou měl jen knížecí pár. V hodovním sále byl velký hodovní stůl a jídelní servis. Před komnatami stáli pážata a na chodbách zámku hlídkovali zbrojnoši. Všude byla sláma s hmyzem a hlodavci a na dvoře se páslo stádo koní a dobytka. Situace se zlepšila až s příchodem kněžny Eufemie v roce 1412, která kolem roku 1420 zámek rozšířila a v roce 1431 na zámek přestěhovala celý knížecí dvůr a zavedla zde přísnou dvorskou etiketu. Zámek se stal přední rezidencí Slezského knížectví. V letech 1460 - 1528 zde byl dvůr slezského krále Kazimíra II. a zámek Fryštát byl jeho reprezentativním sídlem, v letech 1511 - 1514 opět přestavěným. V roce 1525, když bylo králi už 75 let, určil na zámku také svého následníka, jednoletého vnuka Václava III. Adama a hned ho zde zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Sepsal zde svou závěť a pokyny k zajištění chodu knížectví po jeho smrti a pověřil zde také regentskou vládou Jana IV. Pernštejnského do doby dovršení plnoletosti knížecího vnuka Václava. Častým hostem na zámku byl polský král Zikmund Jagellonský, bratr českého krále Vladislava, kterým oběma byl Kazimír II. starším krstným bratrem a byl Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy neformální návštěvy na Fryštátském zámku se ale často změnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti polský král poničil vybavení hodovního sálu, ale obratem po vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci ze 16. na 17. dubna se řádění obou aristokratů vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části zámku shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Roku 1514 byly škody opraveny a fryštátský zámek se zablýskl v novém renesančním kabátě, kterému vévodila a dodnes vévodí Bílá věž. Krom těchto povyražení byl každodenní rytmus knížecí rodiny na zámku celkem fádní. Vstávalo se za rozbřesku a po alespoň nějaké hygieně se šlo do zámeckého kostela na ranní mši. Po ní se rodina sešla v hodovním sále, kde za stůl zasedl kníže se syny a nejvyššími úředníky. Odděleně od nich u druhého stolu seděla kněžna s dcerami a dvorními dámami. Konzumace jídla ve vlastní komnatě byla zakázaná a považovala se za hrubou urážku knížecího dvora. Po snídani, která byla kolem 10. hodiny, jel kníže na lov, nebo odjel na vícedenní kontrolní jízdu knížectvím a také se věnoval vladaření. Na zámku jednal se slezskou aristokracií, městskými konšely a také s duchovními. V 16. století, za panování slezského knížete Fridricha Kazimíra byl Fryštátský zámek vybaven cennými uměleckými sbírkami a do zámeckých komnat nechal kníže přivést i klece s exotickými papoušky. Na zámku vedl opravdu okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého kníže nechal přivést až z Itálie. Trpaslík jako jediný u knížecího dvora, se mohl chovat drze až nezdvořile, knížecímu páru tykat a nahlas říkat věci, o kterých věděli všichni dvořané, ale nikdo by se neodvážil říci je nahlas. Byl také vyzvědačem a informátorem. Protože se mohl pohybovat všude, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel knížeti a kněžně. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský knížecí dvůr. Během dne, zatímco se kníže Fridrich Kazimír věnoval svým povinnostem vladaře, jeho ženě, kněžně Kateřině dělaly společnost dvorní dámy. Bez nich by kněžna neudělala ani krok, neboť se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy se s kněžnou věnovaly i nějakým ručním pracem, například vyšíváním deček a zdobením předmětů, nebo také hudbě, zpěvu a tanci. Vzdělávaly se historií rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. I kníže byl neustále obklopený spoustou dvořanů a úředníků, kteří také potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. To na zámku vyžadovalo další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který dohlížela kněžna. Zvláštní péči kněžna věnovala kuchyni, protože byla základem dvorské etikety fryštátského knížecího dvora. Nad kuchyní bděl kuchmistr a jeho pomocníci, zatímco úpravu, servírování a donášku jídla do hodovního sálu měli na starost stolníci, číšníci a kráječi. Kolem 18. hodiny se knížecí rodina s dvorem opět sešla v hodovním sále. Na Fryštátském zámku se podávalo jídlo jen 2x denně, zato se ale skládalo z několika chodů. Charakter podávaného jídla se lišil podle dopolední či večerní doby a jestli bylo všední, slavnostní nebo postní. A pokud byli přítomni, během hostiny vystupovali kejklíři k pobavení hodujícího panstva a po celou dobu hodování jim tady hrála hudba. Po večeři trávila knížecí rodina svůj čas vždy společně. Hráli deskové nebo míčové hry, věnovali se společnému zpěvu a tanci, nebo si jen tak povídali. Pozdě v noci šla knížecí rodina spát do svých komnat. Kníže s kněžnou žili odděleně. Kníže měl své komnaty ve východním zámeckém křídle, kněžna v sousední středové části zámku. Dvořané a hofmistr žili v bytech umístěných v patře Lottyhausu v jehož přízemí byli ustájeni vzácní zámečtí jezdečtí a kočároví koně. Průchodu mezi Lottyhausem a zámkem však mohl použít jen hofmistr. Zápach ze stájí dvořanům nevadil, slušně řečeno, nevoněl tady nikdo, takže se koňský zápach tak nějak ztratil. Služebnictvo přespávalo v přízemních komnatách zámku. Chodilo spát poslední a vstávalo jako první.