ZÁMECKÁ REZIDENCE FRYŠTÁT

názvy zastávek jsou ve slezském jazyce

Kazimír Piast X., narozen roku 1449 na zámku v Karviné - Fryštátě, vládl v letech 1460-1477 jako fryštátský princ, v letech 1477-1490 vládl jako hornoslezský vévoda, a v letech 1490-1528 vládl jako slezský Vicekrál. Celá generace jeho slezských poddaných znala jen jeho. Narodili se když už vládl a zemřeli když ještě vládl. Během Kazimírovy slezské vlády se na českém trůnu vystřídalo 5 panovníků a na polském trůnu se vystřídali 4 panovníci. S dobou vlády 63-68 let se tento "věčný vévoda" řadí mezi nejdéle vládnoucí panovníky na světě. Když začal vládnout, přebíral politicky rozdrobenou a nejednotnou, a hospodářsky nestabilní Slezskou zemi. Jeho tvrdá vláda však vedla ke sjednocení Slezska, k jeho prosperitě a blahobytu, rozvoji, míru a klidu. Když v roce 1528 umíral, zanechal po sobě Slezsko politicky sjednocenou, nábožensky velmi silnou a hospodářsky nejvyspělejší a nejbohatší zemi ve střední Evropě.

start - POD ZŌMKYM

Kazimírova matka, slezská vévodkyně Anna Piastovna kolem roku 1470 zakládá Podzámčí a stává se patronkou Fryštátu

Výlet napříč historickým Fryštátem začíná na parkovišti pod jeho zámkem. Tady se nacházíme na Podzámčí, nebo-li Dolním Předměstí, které kolem roku 1470 založila slezská vévodkyně Anna Piastovna pro fryštátské chudé obyvatele. Vlastně šlo jen o přeložení původní chudinské čtvrtě Miserov, která se nacházela v místě dnešní Slezské university. Vévodkyně Anna byla milující a milovanou matkou slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X., který se tady ve Fryštátské rezidenci roku 1449 narodil a v honosných královských poměrech tady také vyrůstal, vzdělával se a byl svou matkou vychováván. Vévodkyně Anna mu vštěpovala lásku k obyčejným lidem, byla mu v tom velkým příkladem a Kazimír ji v jejích charitativních aktivitách podporoval a v době své nepřítomnosti ji pověřoval vládou jako vévodkyni-matku. Ze svých zdrojů vévodkyně financovala provoz kostela svatého Bartoloměje, který tady na Podzámčí postavila (zbořen byl roku 1683). Chudým obyvatelům z Podzámčí vévodkyně Anna také dávala práci pro vévodský dvůr. Například ženy z Podzámčí prali a bělili prádlo a oděvy pro vévodskou rodinu a zámecké dvořany, a brzy nato dostávali prádlo k praní i od fryštátských šlechticů a bohatších měšťanů. Také se starali o vévodskou zelinářskou zahradu a ovocný sad, které zde v místě dnešního Zámeckého parku byly. Park byl především vévodskou loveckou honitbou, takže když tady slezský vévoda se svými šlechtici lovil zvěř, chudí obyvatelé Podzámčí byli vždy po ruce s něčím posloužit. Muži z Podzámčí pracovali na zámku jako zbrojnoši a stráž. Nechávali se také vévodou najímat jako žoldáci do válek, kde kromě mzdy mohli také získat podíl na kořisti, nebo se také najímali jako dělníci na stavbách. Podzámecké děti, kterých bylo v každém domě dost, se uplatnili jako pomocníci v kostele nebo na pastvinách. Odrostlejší děvčata sloužila na zámku jako služebné a když jim služba skončila, mohly se uchytit jako hospodyně u nějakého šlechtice či bohatšího měšťana, protože měly zkušenosti z vévodského dvora a to se považovalo za prestiž. Mládenci pracovali jako pomocníci ve vévodských stájích Lottyhausu, v vévodských lesích nebo na vévodských rybnících. Fryštátská chudá vrstva si takto vydělávala peníze alespoň na základní potřeby, a chudinské Podzámčí tím docela dobře prosperovalo. Ale ty opravdu nejchudší obyvatele Podzámčí vévodkyně Anna ubytovala v chudobinci sv. Ondřeje, který tady také postavila. V chudobinci vévodkyně Anna zaměstnávala další chudé obyvatele z Podzámčí, kteří se starali o jeho provoz. Mimo jiné měli za práci i donášku zbytků jídla z vévodského stolu, takže právě ti nejchudší lidé paradoxně mohli alespoň ochutnat něco z vybraných delikates, které se dostávaly na vévodský stůl fryštátského zámku (chudobinec sv. Ondřeje byl zbořen v roce 1683 a byl nahrazen špitální budovou dnešní České pošty u zámku). Těmito ušlechtilými činy se slezská vévodkyně Anna Piastovna stala patronkou historického Fryštátu.

Pojďme se teď projít knížecím Fryštátem po stopách slezských panovníků z vévodské dynastie Piastovců, kteří tady v letech 1282 - 1571 sídlili trvale, nebo jen v dobách svých loveckých výprav. Během svého 300 letého pobytu ve Fryštátě tady postavili několik dodnes zachovalých památek a za každou z nich se ukrývají krásné příběhy ze zákulisí vévodského dvora, které byly po dlouhé věky utajené. Cestou Vás budu provázet já, fryštátský zámecký dvorní Preceptor, ale dnes už jsem jen vysloužilý rytíř Václav. Na každém zastavení mám pro Vás připravenou nějakou zajímavou historku.

Teď podle mapy půjdeme kolem zámeckého kostela přes okraj parku podél hradeb k zámku, k bodu č. 1. "HRADBY" a zastavte se před Zámeckou bránou u nároží zámku.

1 - ŚCIŌNY ZŌMKU

Kazimírův praděda, slezský vévoda Přemysl Piast VII. kolem roku 1370 zřizuje ve Fryštátě početnou zámeckou stráž

Pokud stojíte před Zámeckou bránou u nároží zámku, v místě jak je to vyobrazeno na úvodní fotce této zastávky (a pak také stejně i u každé další zastávky), pak stojíte u nejviditelnější památky na středověký fryštátský obranný systém. Monumentální zeď pod kostelem byla postavena sice až v druhé polovině 18. století hrabětem Taafem kvůli ujíždějícímu svahu, ale tato nová zeď plně nahrazuje původní goticko-renesanční hradby, které zde byly. Roku 1821 byla k této hradbě přistavěna rodová hrobka Larisch-Mönnichů, kde jsou první členové tohoto rodu dodnes pochováni. První fryštátské hradby obklopovaly pouze lovecký zámek postavený kolem roku 1282. Slezský vévoda Mečislav Piast V. kolem zámku vybudoval vodní příkop doplněný valem a pevnostní zdí. Příkopy nejdříve napájel potok Dubina, který kolem zámku protékal až do let 1511 - 1514, ale poté ho na jižní straně nahradil umělý, dodnes existující Mlýnský náhon. Před rokem 1376 slezský vévoda Přemysl Piast VII. provedl gotickou přestavbu Fryštátského loveckého zámku na své druhé rezidenční sídlo. Fryštátskému zámku dal více obranných prvků v podobě věže se střílnou, nárožní obranné terasy, a také opravil původní vodní příkop, na jehož břehu byl vysoký val doplněný o zeď. Na svahu pod kostelem vybudoval novou obrannou zeď se střílnami, po níž jsou ještě dodnes dochované pozůstatky, a kterou v případě obléhání Fryštátu, útočníci museli dobít a přelézt. Za touto zdí však už na ně čekali fryštátští vojáci a žoldáci. Převraceli jim žebříky, lili na ně horkou vodu i rozpálený olej a stříleli na ně šípy. Například takovému útoku ze strany husitů čelil Fryštát a další slezská města v letech 1427 až 1428 za vlády Přemyslavova syna, vévody Boleslava Piasta VIII. Husité více či méně slezská města plenili. Některá města byla vypálena, některá se ubránila. Kromě slezského vojska se do bojů proti husitům zapojili i civilní muži se starci a také ženy s dětmi. Husité byli povražděni a jejich těla byla naházena do příkopů a do studen. Vévoda Přemysl také opravil pevnostní zeď kolem celého rezidenčního zámeckého města Fryštátu. Jejich poslední viditelné stopy lze spatřit pod uličkami Zámecká a Pivovarská a také u uličky Svatováclavská. Fryštát ale ani po těchto úpravách neměl silné hradby, proto vévoda Přemysl tady k obraně Fryštátu i ke střežení jeho ulic posílil zámeckou vojenskou družinu. Rezidenční město však bylo především chráněno prstencem okolních vévodských obranných hradů ve Frýdku-Místku, Slezské Ostravě, Ratiboři, Bytomi, Bílsko-Bílé a v Těšíně. Fryštátské opevnění ale procházelo pravidelnou obnovou, nejprve v roce 1525 za vlády slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X. a dále i v letech 1683 a 1805, tedy pokaždé, když Evropu ohrožovali nájezdy vojsk Osmanské říše. Zrušeny byly za doby Larisch-Mönnichů až koncem 19. století.

K zastávce číslo 2 "KUCHYŇ" se podle mapy dostanete, když projdete Zámeckou branou a zastavíte se u sochy sv. Patrika.

2 - KUCHŃIA ZŌMKU

Kazimírova babička, slezská vévodkyně Eufemie II. Piastovna v roce 1431  zavádí ve Fryštátě královské poměry

Pokud stojíte u sochy svatého Patrika čelem k Zámecké bráně, kterou na přelomu 18. a 19. století postavil hrabě Larisch-Mönnich, po Vaší levé ruce stojí nenápadné zámecké křídlo. Komín napoví, že se jedná o zámeckou kuchyň. Před rokem 1420 se vévodkyně Eufemie II. Piastovna pustila do velké přestavby Fryštátského loveckého zámku, kam po svém ovdovění v roce 1431 trvale přesunula slezský vévodský dvůr, a postavila toto kuchyňské křídlo, které se na Fryštátském zámku stalo základem královské dvorní etikety. Pánem nad fryštátskou zámeckou kuchyní byl vévodkynin dvorní kuchmistr a jeho pomocníci. Dohlížel na skladování, přípravu a porcování jídel, zatímco finální úpravu, servírování a donášku jídla z kuchyně do hodovního sálu měli na starost stolníci, číšníci a kráječi. Vařilo se zde vše na co měla vévodská rodina chuť, jen pečivo se nakupovalo ve fryštátských pekárnách, protože jeho výroba byla časově dost náročná. Původní černá kuchyně byla postavena se založením loveckého zámku kolem roku 1282 slezským vévodou Mečislavem Piastem V. a dodnes stojí v jihovýchodní části zámku, vévodkyní Eufemií proměněná v komnatu. Nové fryštátské zámecké kuchyňské křídlo ji však plně nahradilo. Bylo na tehdejší dobu velmi moderní a jeho výstavbu a provoz si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší. Bylo postaveno v bezprostřední blízkosti hodovního sálu takže donáška jídla z kuchyně na vévodský stůl byla velmi pohodlná a rychlá. Naservírované jídlo tak nevychladlo dříve, než bylo přineseno panstvu na stůl. Ve sklepních prostorách kuchyně se uchovávaly potraviny, víno a pivo. Je tam dodnes dochovaná studna. Vodou zásobovala nejen kuchyň, ale uspokojovala potřeby i všem na zámku. Její poloha tady byla velmi výhodná. To, že se nachází ve sklepení Kuchyňského křídla, usnadňovalo kuchařům práci s donáškou vody do kuchyně. V samotné jednoprostorové kuchyni (dnes je zde Zámecká galerie - III. zámecká prohlídková trasa), situované v přízemním podlaží, byla také porcovna a přípravna, a kuchaři se to tady jen hemžilo. První patro kuchyně patřilo zámeckému personálu, který tady jídlo ještě finálně upravoval a teprve když bylo jídlo slavnostně naservírované, pážata je odsud odnášela do hodovního sálu. Kuchyňské křídlo sloužilo svému účelu až doby zdejšího pobytu Larisch-Mönnichů, kteří zde sídlili do roku 1945. Nyní je v kuchyňském prostoru Zámecká galerie.

SLEZSKÁ KUCHYNĚ je oblíbená ve střední Evropě. Kdo by neznal bramborový salát, bramborové knedlíky a bramborové placky. Brambory mezi obecný lid rozšířil irský rod hraběte Niklase Taafe von Carlingford, který v 18. století sídlil ve Fryštátě. Díky němu se z brambor, do té doby plodina aristokratů, stal lidový pokrm. Typickým slezským pokrmem je i makový závin, smažené tvarohové chlebíčky a masové karbanátky. Nejcharakterističtějším rysem slezské kuchyně je však maso vždy doplněné ovocem. Ať už se maso vaří přímo s čerstvým nebo sušeným ovocem nebo je hotové maso doplněno ovocným kompotem, tato kombinace je pro slezskou kuchyni přímo povinná. Od poloviny 15. století se na fryštátský vévodský stůl podával i Bigos - guláš ze dvou mas, dvou zelí a uzeninou, který sem Piastovci přivezli z Jagellonské královské kuchyně v Krakově, ve Slezsku je však vařený... jak jinak než se švestkami.

K zastávce číslo 3 "BÍLÁ VĚŽ" se podle mapy dostanete, když projdete kolem Zámecké kaple a zastavíte se pod Bílou věží.

3 - BIOLO WIEŹA I KOŚCILŌL ZŌMKOWO

Kazimír Piast X., slezský vévoda a Vicekrál, roku 1515 staví zámeckou Bílou věž

Nyní se postavte pod Bílou věž. Farní nádvoří pod věží získalo svou dnešní podobu v 18. století zásluhou hraběcího rodu Taafeů. Zámecký kostel Povýšení sv. Kříže je však o 500 let starší, a až do roku 1945 byl součástí zámku a v majetku slezské aristokracie. Postaven byl slezským vévodou Mečislavem Piastem V. kolem roku 1282, nejprve jako jednoduchá zámecká kaple Panny Marie, která byla součástí Fryštátského loveckého zámku. A protože bylo u Piastovců zvykem, že zámecká kaple sloužila i měšťanům, krátce po svém postavení musela být uvnitř opatřena dřevěným patrem, aby se sem vešlo více lidí. Až kolem roku 1370 byla Zámecká kaple rozšířena slezským vévodou Přemyslem Piastem VII. Vévoda k Zámecké kapli přistavil Jižní kapli, pod kterou také vybudoval podzemní kryptu k pohřbívání fryštátských duchovních a snad zde byli pohřbeni i slezští vévodové sídlící ve Fryštátě. Okolí kaple bylo určeno jako pohřebiště významných obyvatel Fryštátu, zejména z řad slezských šlechticů. Vévoda tady také postavil vysokou dřevěnou věž se zvonicí, jejíž kamenné základy jsou dochovány u jižní paty farní budovy. Krypta je dnes prázdná, ale v jejím sousedství jsou v rodové hrobce z roku 1821 pochováni Larisch-Mönnichové. Roku 1420 vévodkyně Eufemie II. Piastovna Zámeckou kapli opět rozšířila a přistavila k ní Severní kapli. Zámecký kostel tak dostal půdorys latinského kříže a měl velkolepou katedrální podobu. Dnešní podoba zámeckého kostela je však dílem slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X. Ten zde v letech 1511 - 1514 prováděl velkou renesanční přestavbu rezidenčního zámku a roku 1515 zahájil stavbu Bílé věže, která tak nahradila dosavadní dřevěnou gotickou zvonici. Tuto původní gotickou dřevěnou věž nahradila Bílá věž vlastně náhodou. Slezský Vicekrál Kazimír se velice přátelil s polským králem Zikmundem I. Jagellonským, kterému byl Kazimír starším krstným bratrem. Často se navštěvovali jak v Krakově, tak i ve Fryštátě, kde spolu lovili ryby v Louckých rybnících, lovili zvěř v podzámeckém loveckém revíru, ale hlavně - hlučně se bavili a pili. Jednou v opilosti král Zikmund zničil vybavení Hodovního sálu fryštátského zámku, ale po vystřízlivějí vzniklé škody Kazimírovi plně uhradil. Jindy král na své státní návštěvě na cizím dvoře jedl vzácné zubří maso, tajně nějaké maso schoval a po svém sloužícím odeslal do Fryštátu, aby zubří maso Kazimír také ochutnal. Jen tak z legrace. Ovšem v noci z 16. na 17. dubna roku 1511 tady na zámku oba panovníci řádili tak bujare, že nad ránem, kolem 3. hodiny, v opilosti Hodovní sál zapálili. Požár se rychle rozšířil do celého zámku a nakonec vzplálo plamenem celé město. Tak ještě téhož roku Kazimír zahájil komplexní renesanční rekonstrukci gotického zámku a postavil zde i novou, Bílou věž. Zprvu měla věž asi jen nadpoloviční výšku, ale po Kazimírově smrti roku 1528 byla věž zvednuta do dnešní výšky. V interiéru věže je poznatelné, odkud se věž nadstavovala. Traduje se, že při dostavbě věže měl z její nadstavby spadnout dělník, který však prý ihned vstal a kulhajíc, vrátil se na své pracoviště. Jeho kulhání však ještě v té chvíli mělo zmizet. Místo na východní straně věže odkud spadl, bylo dříve označeno jeho kolenem v podobě malé polokoule. Zámecký kostel i s věží určitě navštivte, jsou opředeny i legendami o Zázračném zvonu z doby Kazimírovy snachy, slezské vévodkyně Anny Piastovny Hohenzollern, která vládla v letech 1528-1539, a o Zázračném obraze Panny Marie Fryštátské ze 17. století, který je umístěn v Jižní kapli. Především navštivte zámeckou Severní kapli, kde si můžete prohlédnout renesanční epitaf fryštátského rytíře Václava ze Slupska a Fryštátu z roku 1577, který Vás Fryštátem provází. V této Severní kapli také najdete stále dochované některé původní gotické prvky, vstupní portál do dolních komnat Bílé věže, a jsou zde k vidění i gotické fresky pocházející z doby vlády slezské vévodkyně Anny Piastovny Bielské, matky slezského Vicekrále Kazimíra. V 19. století Larisch-Mönnichové interiéry Zámeckého kostela barokně upravili, čímž zde zanikla nádherná gotická architektura, kterou tady Piastovci 300 let rozvíjeli. Obdobu této původní slezské gotiky spatříte návštěvou zámecké kaple v Ratiboři, která je dvojčetem původní zámecké kaple ve Fryštátě. Budova fary před kostelem stojí na původních goticko-renesančních základech z doby slezského Vicekrále Kazimíra, ale byla přestavěna do dnešní podoby v 18. století hrabětem Taafem. Ze 16. století, z doby Kazimírovy renesanční přestavby zámku, pochází i vedlejší Farní renesanční dvůr s původně farními obytnými budovami. Bílá věž, se po této přestavbě stala hlavní dominantou zámku a celé Fryštátské rezidence. Málokdo však ví, že Bílá věž také ztvárňuje zdejší Bílou paní Fryštátskou.

3. září 1569 mezi 21. a 22. hodinou, na zámku Fryštát zemřela mladá, krásná slezská vévodkyně Kateřina Piastovna, milovaná a milující manželka a maminka. Byla poslední slezskou panovnicí na Fryštátě, a dnes ji známe jako Bílou paní Fryštátskou, patronku všech zamilovaných ve Fryštátě. Poslední dny jejího krátkého života jsou spojeny s Bílou věží. Přijď, a polož k věži kytičku na vzpomínku této slezské panovnice, která je zde pohřbena.

K zastávce číslo 4 "PIVOVAR" se podle mapy dostanete, když projdete Pivovarskou uličkou směrem dolů a zastavíte se u dvora Pivovaru.

4 - BROWARŃIE ZŌMKOWO

Kazimírův otec, slezský vévoda Boleslav Piast IX., roku 1447 zakládá ve Fryštátě vévodský pivovar

Nacházíte se na neogotickém dvoře fryštátského Zámeckého pivovaru. Roku 1447 ho založil slezský vévoda Boleslav Piast IX. Zámecký pivovar byl ve skutečnosti družstevní pivovar, ve kterém měla svůj podíl početná fryštátská aristokracie. Vévoda Boleslav umístil sídlo pivovaru do budovy dnešní prodloužené části Radnice kam ještě dojdeme a na toto místo v Pivovarské uličce byl přesunut počátkem 16. století Boleslavovým synem, slezským Vicekrálem Kazimírem Piastem X. Pivovar byl jedním z hlavních příjmů vévodské pokladny mimo jiné i proto, že Jeho Milost slezský vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII. vydal v 60. letech 16. století zákon o zákazu odebírat pivo z jiného pivovaru než-li z tohoto vévodského. A to hned pod trestem uvěznění. Pivovar disponuje i středověkým podzemím, ale nejstarší dochovanou stavbou Vévodského pivovaru tady v Pivovarské uličce je jeho renesanční sladovna z počátku 16. století, kde je dnes legendární středověký šenk zvaný Na Bečkách, kam jste zváni k osvěžení lahodným fryštátským mokem. Současnou podobu Zámeckého pivovaru dali Larisch-Mönnichové, kteří také v 19. století vaření zámeckého piva přesunuli do větších prostor a dnes se nachází v Nošovicích, kde se vaří značka Radegast.

K zastávce číslo 5 "NÁDVOŘÍ" se podle mapy dostanete, když projdete na konec Pivovarské uličky, zahnete doprava a zastavíte se u rohového domu s nápisem KNIHOVNA.

5 - DWOŔ ZŌMKOWO

Kazimírovo Fryštátské Zámecké nádvoří na přelomu 15. a 16. století vítá královské průvody

Zastavte se u Paláce Černé kněžny Sidonie s nápisem KNIHOVNA a rozhlédněte se po nádvoří. Zámecké nádvoří v Karviné-Fryštátě je jedním z nejkrásnějších historických míst Slezska. Dominují mu dvě Piastovské věže: starší Bílá věž zvonice a mladší věž Radnice. Dnešní renesanční podoba Zámeckého nádvoří vznikla v letech 1511-1514 a v té době bylo revoluční novinkou. Ještě nikdy nebyl ve Slezsku žádný vévodský zámek takto bez hradeb propojen s městem. Nové nádvoří bylo nádherné a velmi okázalé a brzy si získalo pověst místa, které musíte vidět. Dodnes nikde jinde ve Slezsku nenajdete jemu podobné. Na nové Zámecké nádvoří se sjížděly okázalé vévodské i královské průvody a konaly se zde mnohé slavné rytířské turnaje. Slezský Vicekrál Kazimír Piast X., který toto Zámecké nádvoří vybudoval, ho vzápětí využíval ke své okázalé reprezentaci. Svolával zde důležitá jednání a také zde pořádal velké hostiny. Centrální Fryštát, kde se nacházíme, však vznikal už od konce 13. století jako městské náměstí, kde se konaly trhy, a byl jedinou fryštátskou čtvrtí, která byla obehnána hradbami. Původní gotické náměstí bylo před rokem 1511 od zámku oddělené řadou měšťanských domů a zámeckými hradbami s příkopem, podobně jak to můžeme dodnes spatřit v případě slezského města Hlučína. Středem náměstí tekl potok Dubina, který také napájel zámecký vodní příkop. Na původní gotické, od náměstí oddělené fryštátské Zámecké nádvoří, v roce 1454 přijel královský svatební průvod královny Alžběty Rakouské, která ve Fryštátě nocovala, aby druhého dne její průvod mohl dále pokračovat v jízdě do polského Krakova, kde se provdala za krále Kazimíra IV. Jagellonského. Jejich syn, mladý kralevic Vladislav II. Jagellonský, Fryštátem projížděl roku 1471 ve svém okázalém a slavném korunovačním průvodu. Průvod vedl mladý slezský Vicekrál, tehdy ještě princ fryštátský Kazimír Piast X., a krále Vladislava po několik málo dní hostil na svém fryštátském zámku. Kazimír Vladislava bavil rytířskými turnaji, loveckými výpravami i slavnostními hostinami. Od roku 1473 se ve Fryštátě dodnes konají Velikonoční trhy. Během těchto trhů, které také založil slezský Vicekrál Kazimír, bylo na Fryštátském náměstí velmi rušno. Prodávající kupci se překřikovali hlasitou nabídkou svého zboží, pobíhala zde drůbež i drobný hospodářský dobytek, a o kulturní vložku se starali kejklíři a muzikanti. Ani o lapky zde nebylo nouze, a proto se po náměstí stále pohybovala hlídkující zámecká stráž, která ve Fryštátě sloužila také jako středověká městská policie. Gotické Fryštátské náměstí prošlo velkou renesanční přestavbou mezi léty 1511 - 1514, když zde slezský Vicekrál Kazimír prováděl renesanční přestavbu svého gotického rezidenčního zámku. Kazimír zbořil zámecké severní opevnění s vodními příkopy a vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi zámkem a náměstím. Zámek se tak otevřel k náměstí, čímž zde vzniklo velké Zámecké nádvoří jak ho vidíte ještě i po 500 letech. V domech a palácích na novém Zámeckém nádvoří žili nejbohatší měšťané a slezští šlechticové, ale také zámečtí dvořané i dvorští úředníci, kteří byli vévodům na zámku neustále k službám. Nové Zámecké nádvoří se také ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, další trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde další královské průvody. Největší z těchto královských průvodů na Zámecké nádvoří přijel v roce 1543. Polský král Zikmund II. Jagellonský přivedl do Fryštátu svou novomanželku Alžbětu Habsburskou, která jela z Vídně do Krakova ve velkém pozlaceném kočáře, doprovázena svými dvorními dámami a bíle oděnou koňskou jízdou, tvořenou urozenými šlechtici a duchovními, dále armádou vojáků a zbrojnošů, četným služebnictvem a polní kuchyní. Z Vídně královna jela přes Olomouc, kde přespala, a kde se k ní přidal další průvod jedoucí do Krakova. Celkem jich nakonec bylo 1500. Když hlavní část tohoto průvodu přijela na fryštátské Zámecké nádvoří, bylo tady už vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti zámku se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Jen si představte ten velký shon v zámeckých chodbách, kudy družina pážat do všech komnat nosila hory jídla a pití a jakou obrovskou práci odvedli kuchaři a zámecký Hofmistr, který na vše dohlížel. Po celou dobu hodování na Fryštátském zámku vyhrávali muzikanti a královnu bavili kejklíři. Nejvzácnější koně královského průvodu fryštátský štolmistr ustájil ve vévodských stájích v Lottyhausu, který vidíte na jihovýchodní frontě nádvoří hned naproti zámku. Ostatní koně štolmistr musel nechat stát na louce pod zámkem. Bylo tam také spoustu stanů, ve kterých nocovali královští vojáci a čeledíni. Do Fryštátu se však také sjelo nekonečné množství zvědavých lidí, kteří chtěli vidět královnu a její obrovský pozlacený kočár a okázalý průvod. Přijelo i množství kupců, kteří tady prodávali své zboží, a kejklířů, kteří také chtěli pobavit královnu a její doprovod. Lidé se všude bavili, tančili a zpívali. Když královna odjížděla, před zámkem nastoupila do svého pozlaceného kočáru a celý průvod se vydal na svou poslední část cesty do Krakova. Na královském zámku v Osvětimi na královnu čekal vyslanec polského krále se svou družinou, který pak královnu doprovodil na královský hrad Wawel.

Na Zámeckém nádvoří se nezapomeňte vyfotit s nádhernou Vídeňskou kašnou z roku 1900, která stojí v místě té původní středověké z roku 1543, a také navštivte Městskou galerii umístěnou v jednom z měšťanských domů na severní frontě nádvoří. Poblíž kašny byly masné lávky z dob konání středověkých trhů, jejichž pozůstatky jsou stále dochované pod dlažbou.

Královské průvody ve Fryštátě v době mezi léty 1454 až 1553:

K zastávce číslo 6 "RADNICE" se podle mapy dostanete, když projdete na druhou stranu nádvoří a zastavíte se na rohu Radnice u věže

6 - RATUŚ I WIEŹA PIASTOWO

Slezský Vicekrál Kazimír Piast X., roku 1504 mění fryštátský šenk na Radnici a roku 1563 zde staví věž jeho pravnuk, vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII.

Postavte se na roh Radnice u věže. Místem s nejstarším osídlením fryštátského zámeckého města je zdejší Zlatá ulička, s poštovním názvem Fryštátská, ale po mnohá staletí správně nazývaná Radniční. Někde ve Fryštátě, neznámo kde, již od 14. století stával dřevěný dům, kde se scházeli konšelé s Purkmistrem k řešení městských záležitostí a k vykonávání soudní moci. Dohlíželi také na pořádek v ulicích, bezpečnost obyvatel, regulovali provoz koňských povozů ve městě a kromě dalších záležitostí organizovali i výroční a městské trhy. Roku 1505 se však fryštátská městská rada konečně přestěhovala do své nové Radniční budovy, kterou máte před sebou. Původně byla tato budova Radnice šenkovním domem z doby 14. - 15. století. Slezský Vicekrál Kazimír Piast X. roku 1504 tento šenkovní dům koupil od hostinského Jožka Šlosara a za poloviční cenu ji obratem prodal městským radním ke zřízení radnice. Tento Kazimírův ušlechtilý počin je zaznamenán v kupní listině, která je dodnes uchována v karvinském Muzeu Slezského zemského archivu. Po provedené rekonstrukci v roce 1505 byla budova slavnostně zprovozněna jako Radnice a jako sídlo karvinského primátora slouží dodnes. V 16. století se fryštátská městská rada skládala z jednoho Purkmistra a tří konšelů, kteří byli každoročně voleni vévodou. Jedním z Purkmistrů byl slezský šlechtic Wolf Izajáš ze Stříteže, žijící s rodinou ve svém domě ve Fryštátě. Narodil se kolem roku 1510 na Střítežském zámku svých rodičů, pánů ve Stříteži. Mezi léty 1520-1529 mu zemřel otec a mladý Wolf tak zdědil ves Střítež se všemi statky po své ovdovělé matce Barboře Střítežské,  která se znovu provdala za šlechtice Jiřího ze Starého Města u Fryštátu. Stejně jako jeho děd i otec, tak i Wolf sloužil na vévodském dvoře. Roku 1545 za věrné služby dostal darem od vévody Václava Adama Piasta XII. dům se zahradou, který stál na Soleckém předměstí před Fryštátem, a kde Wolf Střítežský žil až do své smrti roku 1565. Někdy mezi léty 1545 - 1565 byl Wolf vévodou Václavem Adamem Piastem XII., nebo vévodou Fridrichem Kazimírem Piastem XIII., zvolen Purkmistrem slezského rezidenčního města Fryštátu. Během Wolfova mandátu byl Fryštát velmi prosperujícím slezským rezidenčním městem. Jeho produkty se vyvážely do celé Evropy. Po Wolfově smrti pozůstalé fryštátské statky, včetně statků ve Starém Městě s 11 rybníky, které Wolf zdědil po svém nevlastním otci Jiřím, pak roku 1565 od Wolfovy vdovy koupil vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII. za 475,- Zlatých. Purkmistři města Fryštátského se v doprovodu svých konšelů pravidelně zúčastňovali vévodských audiencí na zámku, kde také vznášeli na vévodu své požadavky. 29. července roku 1549 u takové audience Purkmistr s vévodou Václavem Adamem Piastem XII. řešil spor, který rezidenční město Fryštát mělo s vévodovým rytířem Jiřím Pillarem z Pilly ohledně městského pozemku, hraničícího s pozemkem Jiřího, kterýžto rytíř Jiří neoprávněně zabíral. Rytíř Jiří za tento neoprávněný počin přišel o své rytířské ostruhy, což vedlo k jeho velké potupě. Jiný Purkmistr 15. března roku 1569 požadoval po vévodovi Fridrichovi Kazimírovi Piastovi XIII. potvrzení městských privilegií týkajících se čepování piva a lámání kamene, a 25. dubna téhož roku během vévodské audience Purkmistr na vévodovi požadoval potvrzení všech dříve městu vydaných významných privilegií. Za taková potvrzení však Purkmistr musel vévodovi z městské pokladny zaplatit vysokou částku peněz. To se ale městu oplatilo, protože velmi prosperovalo z přítomnosti vévodského dvora ve Fryštátě. Pokladna v podobě truhly se z té doby dochovala dodnes a je uchovávána v depozitáři Muzea Těšínska. Původně měla Radnice svou vlastní věž, která jakoby vykukovala ze dvora. V roce 1564 byla k Radnici přistavěna nová vysoká věž s hodinami a s ochozem pod cimbuřím. V nejvyšším patře věže byla světnice městského hlídače, který z výšky dohlížel na bezpečnost ve městě, zatímco v přízemní světnici bývala strážnice, kde působili městští strážníci, kteří dohlíželi na pořádek ve městě. Hlídač z horního patra věže oznámil strážníkům v přízemí, kde ve městě se děje něco nekalého a strážníci tam okamžitě šli vykonat pořádek.  Na Piastovské radniční věži se také nachází zbytek středověkého řetěze pranýře útrpného práva, ke kterému byli přivazování hříšníci k veřejné ostudě. Připoutáni k veřejnému lynčování tady byli zlodějíčci nebo nevěrné ženy a kolemjdoucí na ně plivali a házeli po nich zkaženou zeleninu a vajíčka. Okénka nalevo od vchodu do Radnice, jsou okénka původní Šlosarovy šenkovny ze 14./15. století, ale od 16. století zde byla mučírna s potřebnými mučidly, "aby tvrdošíjně zapírající zločinec byl mučením donucen k doznání, přičemž v nutném případě bývalo mučení vícekrát opětováno." V mučírně se také uchovávaly zbraně jako halapartny, oštěpy, píky a muškety. Městský kat tady měl uchovaný 1.5m dlouhý meč k vykonávání poprav. Když byl provinilec vyváděn k veřejné popravě, po celou dobu na věži vyzváněl zvon "Umíráček". Tento zvon byl později přenesen do věžičky Sanctus Zámeckého kostela. Městský kat, za přítomnosti městské rady, prováděl výslechy pomocí hrůzostrašných metod. Jeden starší případ máme zaznamenaný z ledna roku 1406: "Před velkým davem slezský vévoda Přemysl Piast VII. nařídil, aby vraha naložili do měděného koše na spalování uhlí, a i se žhavými uhlíky uvnitř ho vozili po všech ulicích a předměstích města. Poté kat trhal jeho tělo kousky po kouscích žhavými kleštěmi a nakonec mu vytrhl i vnitřnosti. Po mnoha nejsložitějšími mučeními se vrah vzdal svého ducha." Dnes se v bývalé mučírně schází primátor Karviné s městskými zastupiteli. Roku 1605, ke stoletému výročí otevření Radnice, fryštátský Purkmistr nad jejím vchodem odhalil fryštátský erb s letopočtem 1605, nad kterým bdí korunovaná hlava slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X.

Ve fryštátském Radničním hostinci se v roce 1574 ubytovává francouzský král Jindřich III.

Dvorek je součástí prodloužené části Radnice, kde bylo od roku 1447 sídlo vévodského Zámeckého pivovaru založeného Kazimírovým otcem, slezským vévodou Boleslavem Piastem IX. Z dvorku je vidět jak je snížená původní radniční věž, která byla v letech 1505 - 1564 přilehlá k zadnímu traktu Radnice. Ve sklepení prodloužené části Radnice je studna, ze které se čerpala voda pro vaření piva a podzemními chodbami se rozvážela do právovárečných domů, kterých ve Fryštátě bylo 80 až 90. Po roce 1504 došlo k přesunu sídla vévodského pivovaru do Pivovarské uličky a v budově prodloužené části Radnice vznikl zájezdní hostinec, čili středověký hotel, kde se ubytovávali rytíři i jiní návštěvníci Fryštátu. Dodnes je zde v přízemí v provozu restaurace, která na tradici tohoto hostince navazuje a v patře, kde byly hotelové pokoje, se nacházejí kanceláře Radnice. Zajděte si do tohoto středověkého hostince na oběd a během hodování se seznamte s příběhem francouzského krále Jindřicha III. z Valois, který tady také hodoval a nocoval.

K zastávce číslo 7 "KOSTELÍK" se podle mapy dostanete, když uličkou projdete skrz průchod obchodního centra, kolem Magistrátu až ke kostelíku svatého Marka, kde se posaďte na lavičku pod jeho věží

7 - KOŚCILŌL ŚWIYNTYGO MARKA

Kazimírův pravnuk, slezský vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII., po roce 1560 staví malý Fryštátský kostelík, který se na přelomu 16. a 17. století stává velkým symbolem Slezska

Posaďte se na lavičku v parčíku u kostelíka svatého Marka, ale chovejte se tady tiše, jako by jste byli ve škole, za chvíli se dozvíte proč. Kostelík svatého Marka ve Fryštátě postavil Jeho Milost slezský vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII. někdy po roce 1560 v době začínající morové epidemie. Na Bílý mor zde zemřelo několik tisíc obyvatel a pohřbíváni byli právě zde. I vévodská rodina v letech 1569 - 1571 této morové epidemii podlehla. V této době v kostelíku kázal luteránský kněz Jakub Preiss, který byl také důvěrníkem vévody Fridricha Kazimíra. Spřátelili se ve slezském městě Břeh, kde se poznali. Když se vévoda Fridrich Kazimír roku 1560 ujal vlády, Jakuba Preisse povolal k sobě do Fryštátu, kde si byli na blízku. Po roce 1637 byl kostelík centrem bojů náboženské protireformace a 30ti leté války. Z počátku byl kostelík za hradbami Fryštátu, ale v roce 1683 se i kostelík svatého Marka dočkal obehnání hradbami hrabětem Gaschinem, kvůli hrozbě útoku vojsk Osmanské říše. Na konci 19. století však byly fryštátské hradby zrušeny, takže tady po nich dodnes zůstal jen val, viditelný z kostelíkova severní a západní strany. Kostelík byl původně dřevěný, ale protože velmi zchátral, koncem 18. století byl hrabětem Taafem stržen a na jeho základech byl postaven kostelík dnešní podoby.

K zastávce číslo 8 "HORNÍ NÁMĚSTÍ" se podle mapy dostanete, když se vrátíte zpět až za průchod obchodním centrem a za ním se vydejte vlevo uličkou Hrnčířská, až přijdete k fontáně, kde se zastavte

8 - WIERCHŃIE KWADRAT

Kazimírův prapraděda, slezský vévoda Kazimír Piast VI., ve 14. století zakládá Horní předměstí, které se v 15. a 16. století stává oblíbeným místem rytířů slezských vévodů

Postavte se k fontáně, nebo se u ní posaďte. Horní náměstí, bylo velmi důležitou a velmi frekventovanou křižovatkou slezských obchodních silnic a bylo také nejdůležitější branou do slezského zámeckého města Fryštátu. Horní náměstí bylo také centrem Horního Předměstí, které v první polovině 14. století založil slezský vévoda Kazimír Piast VI. pro zbohatlé měšťany, kteří tady vyráběli a prodávali plátno. Ve druhé polovině 14. století bylo toto předměstí již silně rozvinuté, a disponovalo velmi lukrativními pozemky. Na místě dnešní Slezské university stála chudinská čtvrť Miserov, která v roce 1470 musela ustoupit tehdejším developerům. Miserov byl přesunut do nového Dolního Předměstí pod vévodský zámek a na jeho místě si slezský rytířský rod Pelků postavil zámeček se statkem. Poblíž se také postavila nová, velkolepá gotická kaple svatého Mikuláše. Množství ve Fryštátě vyráběného plátna bylo ohromné, proto na Horním Předměstí stálo i několik velkoskladů, ze kterých kupci rozváželi plátno po celé Evropě. Kupci z celé Evropy se ubytovávali tady na Horním náměstí, kde dodnes stojí budova zájezdního hostince s tanečním sálem. Tento hostinec sice pochází až z poloviny 19. století, ale navazuje na svého předchůdce, jehož historie sahá až do počátku 14. století. Na dvoře hostince tito kupci parkovali své povozy a ustájovali své koně. Krom obchodních silnic, Horním náměstím také vedly královské trasy spojující zejména Vídeň a Prahu s Krakovem, po nichž cestovali okázalé královské průvody vedené královým vyslancem, což byl většinou nejbližší králův příbuzný, nebo vysoce postavený šlechtic. Tyto královské, ale i slezské vévodské průvody byly oficiální a u slezského vévody ohlášené, proto je tady na Horním náměstí již očekávala družina poslů vedená vévodovým vyslancem. Když se tady na Horním náměstí oba vyslanci setkali, nejprve se oba vyslanci zdvořile pozdravili, vévodův vyslanec jménem slezského vévody ve Fryštátě přivítal vyslance královského průvodu, a poté vévodská družina doprovodila královský průvod k zámku, kam z Horního náměstí přijeli Zámeckou uličkou. Ve středověku bylo Horní náměstí nejrušnějším místem ve Fryštátě. V jeho středu stála vysoká gotická věž, zvaná Horní brána a každý, kdo chtěl navštívit Fryštát, musel touto bránou projít. V 15. a 16. století by jste právě tady potkávali kromě zbrojnošů střežících vstup do města, i nejvíce slavných rytířů, protože v té době byl Fryštát jejich oblíbeným centrem především proto, že na Fryštátském zámku sídlil slezský vévoda se svou rodinou a tak rytíři chtěli samozřejmě být v centru dění a Jeho Milosti vévodovi k službám. I nemajetným rytířům a také rytířům nešlechtického původu, bylo umožněno pohybovat se v aristokratických kruzích a také ve společnosti slezského vévody. Mezi rytíři totiž platilo zásadní pravidlo rovnosti. A někteří si díky tomu mohli i dobře přilepšit. Například rytíř Jiří Rocnar z Rocnova si takto mohl dovolit roku 1564 koupit na Fryštátském Horním náměstí dům a slezský vévoda Fridrich Kazimír Piast XIII. mu za jeho věrné služby povolil v něm provozovat šenk. Je to dům U Andílků na rohu Zámecké a Zlaté uličky. Dodnes tento dům stojí a stále je v tomto domě šenk. Ve středověku se v něm každoročně scházeli rytíři z celého Slezska, Moravy i Polska, aby tady společně oslavovali výročí svého pasování na rytíře, protože ve Fryštátě působila vyhlášená Rytířská škola a provádělo se tady graduační pasování s rytířskými turnaji. Do tohoto šenku si i vy odskočte na pivo, aby jste se trochu osvěžili před závěrečnými dvěma zastaveními na prohlídce slezského zámeckého města Fryštátu. Věž Horní brány byla zbourána v 19. století při bourání hradeb, sousední velkolepá kaple svatého Mikuláše byla zbořena už v letech 1640-42 a zámeček Miserov rytířského rodu von Pelko byl zbořen v druhé polovině 20. století. V této době prošlo Horní Předměstí moderní přestavbou, která zcela změnila jeho vzhled, ale stále zůstává hlavní bránou do slezského vévodského rezidenčního města Fryštátu. Nezapomeňte také navštívit Muzeum Slezského zemského archivu, které se nachází hned za zájezdním hostincem. Nachází se v něm výstavní síň a také spoustu dochovaných listin a pečetí slezských vévodů.

9 - ULICA ZŌMKOWO

Kazimírův praprapraděda, slezský vévoda Mečislav Piast V., kolem roku 1282 zakládá Fryštátský lovecký zámek

Zastavte se na malém nádvoříčku před zadním traktem zámku ještě před průchodem na Zámecké nádvoří. Nacházíte se na nejpamátnějším místě v Karviné-Fryštátě. Právě tady rostla mohutná lípa, v jejíž koruně bylo orlí hnízdo, a pod kterou unavený slezský vévoda Mečislav Piast V. usnul. Zdálo se mu, že ho sem přivedla bájná slezská orlice, aby právě tady postavil svůj lovecký zámek a vybudoval nový Fryštát, protože ten starý na břehu řeky Olše zničil vojenskou silou, aby od silingského knížete vybojoval zpět svou ženu, vévodkyni Gřimyslavu. Když se vévoda probudil, zjistil že to nebyl sen, ale skutečnost. Spatřil nádherné místo podobající se pozemskému Ráji a ihned vydal příkaz k postavení svého nového zámku a fryštátským měšťanům nařídil, aby si své nové domy postavili právě zde. Na stavbu zámku vévoda povolal kameníky, tesaře a jiné řemeslníky. Lomový kámen, ze kterého byl zámek postaven, vévoda dovážel ze svých lomů v Beskydech. Jeden takový lom je stále v provozu obci Řeka. Když byl zámek postaven, přechodně se sem nastěhoval, a usmířeným vévodským manželům se tady narodila princezna Viola Alžběta, budoucí česká královna. Novému městu dal vévoda název FRYŠTÁT V RÁJI a do heraldického znaku mu dal slezskou orlici a fryštátskou lípu. Tak to zůstalo dodnes. Tolik ze slezské legendy, na které je ovšem leccos pravdy - viz podstránka "Zámek". Po vaší pravé ruce stojí Purkrabství Fryštátského loveckého zámku, od přelomu 18. a 19. století nazývané Lottyhaus. Je to zámecká budova se sídlem Purkrabího, což byl nejvyšší úředník na každém zámku, který vévodu zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Lovecký zámek Fryštát postavený slezským vévodou Mečislavem Piastem V. po roce 1282, byl kameno-dřevěný a měl svou kapli, vévodskou obytnou věž Donjon, obytnou a hospodářskou budovu a také černou kuchyň. V nějaké podobě bylo jako dřevěná stavba postaveno i jeho Purkrabství. Purkrabí se během stavby zámku musel postarat o stavební dělníky a dohlížel na práci mistrů kameníků, mistrů tesařů, mistrů zedníků atd. Stavba Fryštátského zámku trvala asi 6 let (?1282-1288?), je to krátká doba, protože lovecký zámek byl nevelký a bez výrazných obranných prvků. Zámek ale také střežil obchodní stezky a královské trasy, proto především sloužil jako obydlí a základna slezskému vévodskému vojsku. Vévoda Mečislav tady na zámku pobýval vždy jen přechodně během svých loveckých výprav, ale významnou událostí jeho delšího, několikaměsíčního zdejšího pobytu kolem roku 1290, bylo narození jeho dcery princezny Violy, která se v roce 1305 stala českou královnou Violou Alžbětou. Pro zajištění pohodlí vévody Mečislava na zámku žil a pracoval jen ten nejnutnější personál a zámecká stráž, kterým velel Purkrabí. Purkrabství získalo kamennou podobu pravděpodobně až v době přestavby loveckého Fryštátského zámku v sídelní loveckou rezidenci slezského vévody a českého Vicekrále Přemysla Piasta VII. před rokem 1376. Vévoda Přemysl tady potřeboval ubytovat vévodský dvůr a k tomu sloužilo Purkrabství, které už disponovalo i komnatami dvořanů a úředníků v horním patře, a je možné si je prohlédnout v rámci II. zámecké prohlídkové trasy "Lottyhaus". V přízemí Lottyhausu měl vévoda ustájené své vzácné jezdecké a kočárové koně, lovecké psy a měl tady i své oblíbené dravé ptáky, a probíhala tady také výuka mladých rytířů. Krmení loveckých psů a dravých ptáků bylo zajištěno zákonem, který fryštátské řezníky povinoval odevzdávat vévodovi hlavy a játra poražených zvířat. Konírna i s bytem štolmistra a lovčího v přízemí, je přístupná turistům jako expozice Národní galerie Praha. Stájoví čeledíni přespávali ve stájích, zatímco zámečtí služebníci přespávali v přízemních komnatách zámku, ve kterých služebníci také vykonávali svou práci. Zápach ze stájí..., no řekněme že nevadil, slušně řečeno, ve středověku tady nevoněl nikdo, takže se zvířecí zápach tak nějak ztratil. Na přelomu 15. a 16. století tady na zámku také došlo k personální změně a práci Purkrabího převzal slezský Maršálek coby nejvyšší zástupce vévody, kterému velel vévoda, ale veškerý personál zajišťující pohodlný život slezských panovníků na zámku, nově zajišťoval zámecký Hofmistr, jehož odpovědnosti podléhaly rozhodnutím vévodkyně.

10 -  ZŌMEK

Buďte vítáni na Fryštátském panovnickém dvoře Jeho Milosti slezského Vicekrále a vévody Kazimíra Piasta X., prince Fryštátského, a jeho rodu slezských Piastovců v 15. a 16. století

Povinnosti vévody

Fryštátský zámek sloužil především jako oblíbená, ale dočasná lovecká rezidence slezských vévodů Mečislava Piasta V., Kazimíra Piasta VI., Přemysla Piasta VII., a Václava Adama Piasta XII., kterou využívali především během svých loveckých výprav. Na trvalé obývání slezského vévodského dvora zámek Fryštát není příliš veliký, ale slezští panovníci jako byl Boleslav Piast IX., Kazimír Piast X., a Fridrich Kazimír Piast XIII. mu dávali přednost pro mírné klima a komfortní bydlení, takže se zde přeci jen i s vévodským dvorem usídlili trvale. Během jejich zdejšího trvalého pobývání Fryštátský lovecký zámek vedl ve Slezsku nejhonosnější poměry a dominoval nad ostatními sídly slezských panovníků. Každý den slezských vévodů však probíhal na Fryštátském zámku takřka stereotypně. Vstávali za rozbřesku a po alespoň nějaké hygieně šli v doprovodu dvořanů a úředníků do zámeckého kostela na ranní mši. Po ní se vévodská rodina sešla v hodovním sále, kde za stůl zasedl vévoda s princemi, šlechtici a nejvyššími úředníky. Odděleně od vévody u druhého stolu seděla vévodkyně s princeznami a dvorními dámami. Po společné modlitbě, a když k tomu dal vévoda pokyn, pážata začala nosit jídlo na stůl. Konzumace jídla ve vlastní komnatě tady byla zakázaná a považovala se za hrubou urážku fryštátského vévodského dvora. Po této snídani, která byla vždy kolem 9.-10. hodiny, jel vévoda se šlechtici do okolních lesů na lov, nebo s doprovodnou družinou odjel na krátkou či vícedenní služební jízdu vévodstvím a pochopitelně se zde také věnoval vladaření. Na Fryštátském zámku vévoda jednal se slezskou aristokracií, městskými konšely a také s duchovními, ale hostil tady i několik králů a královen. Příležitostně také pořádal rytířské turnaje a prováděl pasování nových rytířů. Svým nejvěrnějším šlechticům, dvořanům a úředníkům se vévoda také příležitostně zavděčoval dary v podobě domů, pozemků nebo povýšením do vyššího stavu. A aby byl vévoda u svých dvořanů stále oblíbený a respektovaný, často na zámku pořádal bály a jiné oslavy. To vše slezského vévodu v jeho fryštátském sídle dobře reprezentovalo. V druhé polovině 16. století vévoda obohatil Fryštátský lovecký zámek o cenné umělecké sbírky a do zámeckých komnat nechal také přivést klece s exotickými papoušky. Na zámku vedl opravdu okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého vévoda nechal do Fryštátu přivést až z Itálie. Trpaslík se jako jediný u knížecího dvora mohl chovat drze až nezdvořile, vévodskému páru mohl tykat a mohl také nahlas říkat věci, o kterých sice všichni dvořané věděli, ale nikdo by se neodvážil říci je nahlas. Fryštátský zámecký trpaslík byl také vyzvědačem a informátorem. Protože se na zámku mohl volně pohybovat, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel vévodovi a vévodkyni. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský vévodský dvůr.

Povinnosti vévodkyně

Během dne, zatímco se slezský vévoda věnoval povinnostem vladaře, nebo se svými šlechtici lovil zvěř v okolních vévodských lesích, slezské vévodkyni dělaly společnost dvorní dámy. Sídlila zde slezská vévodkyně Alžběta Piastovna, Eufemie II. Piastovna, Anna Piastovna, Marie Piastovna a Kateřina Piastovna. Snad se tady narodila slezská princezna Viola Piastovna, pozdější česká královna, ale byly zde vychovávány slezské princezny: princezna Markéta, princezna Hedvika, princezna Anna a princezna Kateřina. Bez svých princezen a bez dvorních dam slezská vévodkyně neudělala ani krok, protože se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy s vévodkyní trávily veškerý čas a společně se věnovaly i nějakým ručním pracím, například vyšíváním deček, zdobením předmětů, nebo také hrály na hudební nástroje, zpívaly a tančily. Vesměs šlo o dámy z řad slezských aristokratických rodin, ale mohly zde být takto vychovávány i dívky z řad neurozených měšťanů. Mladým dívkám se na Fryštátském zámku dostávalo patřičné výchovy. Vzdělávaly se historií Piastovského rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. Když vyrostly, mohly se na doporučení slezské vévodkyně provdat i do aristokratických kruhů, neboť dívky a ženy, které sloužily u fryštátského vévodského dvora jako dvorní dámy, byly svým postavením považovány za srovnatelné s ženami urozeného původu. Pro všechny dvorní dámy však tady platilo prvořadé a zásadní pravidlo cudnosti. Jakmile se proslechlo, že se některá z fryštátských dvorních dam dopustila nemravného skutku, její osud byl zpečetěn. Ze zámku byla nemilosrdně vyhoštěna a navíc s velmi nepříjemnou pověstí poběhlice. Povinností slezské vévodkyně bylo vést fryštátský Fraucimor, reprezentovat Slezské vévodství a především dát mu dědice, aby se ve Slezsku zajistilo pokračování dynastie. Dědit mohla i dcera princezna, ale pokud se narodil syn, byl nástupnictvím upřednostněn on. Slezským pravidlem bylo, že na dědictví však měli nárok všichni synové. Vévodským rodičům nebylo dáno vychovávat své děti, jejich narozením byla splněna rodičovská povinnost a potomkům slezského vévodského páru se pak dále na zámku věnovali vychovatelé. V případě princezen mohlo jít o najatého učitele nebo i o dvorní dámy, v případě princů šlo o Preceptora, kterým byl většinou vysloužilý postarší rytíř dříve sloužící slezskému vévodovi. Preceptor měl na starost nejen výchovu princů, ale i jejich vzdělání. Často se však stávalo, že mladí princové a princezny byli vychováváni na jiných slezských zámcích nebo přímo u císařského dvora ve Vídni. Potomci se svými vévodskými rodiči samozřejmě trávili čas jako rodina, ale jejich vztah se pohyboval na úrovni vévoda - princ, ne otec - syn. Takto formálně se i oslovovali. Když vyrostli, jejich další život byl plně v rukou vévodských rodičů. Ti jim našli manželského partnera především u jiných panovnických dvorů a často se stávalo, že potomci byli zasnoubeni se svým partnerem ještě v dětském, nebo velmi útlém věku. O slezské princezny byl zájem, protože pocházely z panovnické dynastie a to se v aristokratických kruzích velmi žádalo. Většinou se ale po svatbě mladé slezské princezny již nikdy se svými rodiči nesetkaly. Pokud bylo v rodině více princů, ikdyž na dědictví měli nárok všichni, rodiče vybrali jednoho, kterého výhodně oženili, a ten pak pokračoval jako nástupník ve slezské panovnické dynastii. Ostatním princům mohla být vybrána duchovní kariéra s tím, že se nikdy neožení a zemřou bezdětní. Potomci se tak stávali pouhými figurkami na politické šachovnici svých vévodských rodičů.

Společné chvíle vévodské rodiny

Stejně jako slezská vévodkyně, i slezský vévoda byl na Fryštátském loveckém zámku neustále obklopený spoustou šlechticů a úředníků, kteří také potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. To na zámku vyžadovalo další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který však dohlížela slezská vévodkyně. Zvláštní péči vévodkyně věnovala kuchyni, protože právě kuchyně byla základem vysoce vedené etikety fryštátského vévodského dvora. Ke konci každého dne se kolem 18. hodiny celá vévodská rodina sešla i s dvorem v hodovním sále k večerní hostině. Na Fryštátském loveckém zámku se podávalo jídlo jen 2x denně, zato se ale vždy skládalo z několika chodů a bylo velkolepě naservírované. Charakter podávaného jídla se lišil podle dopolední či večerní doby a jestli bylo všední, slavnostní nebo postní. Během hodování se vedla společenská konverzace, zatímco obsluhující personál měl plné ruce práce s donáškou stále dalšího a dalšího jídla a pití. O příjemnou atmosféru se během hodování také starali muzikanti a pokud byli přítomni, k pobavení hodujících během hostiny vystupovali kejklíři. Co se nesnědlo, bylo rozdáno jako milodary chudině z fryštátského Podzámčí. Po večeři trávila vévodská rodina svůj čas společně a v soukromí Malého sálu. Na tento čas, který měli vyhrazený jen pro sebe, se vždycky těšili. Hráli deskové nebo míčové hry, věnovali se společnému zpěvu a tanci, nebo si jen tak povídali o tom co kdo během dne dělal. Pozdě v noci šla vévodská rodina spát do svých komnat. Vévoda s vévodkyní žili odděleně. Vévoda měl své komnaty ve východním zámeckém křídle, vévodkyně i s potomky měla své komnaty v sousední středové části zámku, kde byl i malý pokoj pro vychovatelku. Dvořané a hofmistr žili v bytech umístěných v patře Lottyhausu, zatímco služebnictvo přespávalo v přízemních komnatách zámku. Chodilo spát poslední a vstávalo jako první.

"Tady prohlídková trasa za historií slezského zámeckého města Fryštátu (ne)končí. Ukázal jsem Vám stavební památky, které pamatují slezské vévody, seznámil jsem Vás s dějepravem a naučil jsem Vás hudbě. A snad se mi podařilo alespoň touto formou vrátit Vás zpět v čase do slezského středověku 13. až 16. století. Prohlédněte si ještě komnaty Zámku Fryštát, zdarma jeho Zámeckou galerii, také Zámecký dům Lottyhaus a Národní galerii v bývalé zámecké konírně. Navštivte také náš krásný Zámecký park s lázněmi a jeho okolní krajinu, které byly dvorním loveckým revírem slezské aristokracie.

Sdílejte tuto naši webovou stránku na sociálních sítích a doporučte svým přátelům návštěvu Slezského vévodského zámeckého sídla Fryštát v Karviné. Děkuji Vám za Vaši velmi milou společnost :-)

Váš dvorní Preceptor, fryštátský rytíř Václav."

kōńiec - PARK ZŌMKOWO

Roku 1545 Kazimírův vnuk, slezský vévoda Václav Adam Piast XII., v Zámeckém loveckém revíru zakládá Zámeckou oboru

Stárnoucí slezský Vicekrál Kazimír Piast X. přežil všechny své příbuzné. V době jeho stáří žila už jen jeho snacha, princezna Anna Hohenzollern, která však byla těhotná se svým nedávno zesnulým chotěm, princem Václavem Piastem XI. Ve svých 76 letech tak tady na Fryštátském zámku, Vicekrál Kazimír sepsal svou závěť, ve které určil za následníka trůnu svého jednoletého vnuka, prince Václava Adama, příštího Piasta XII. Rovnou ho i na zámku zasnoubil se stejně mladou Marií, dcerou moravského velmože Jana IV. Pernštejnského z Pardubic. Ve věku 79 let pak slezský Vicekrál Kazimír Piast X. zemřel a pravděpodobně je pohřbený tady ve Fryštátě. Mladí snoubenci se vzali v Brně roku 1540 a o rok později se jim narodil princ Fridrich Kazimír, příští Piast XIII. Hned po princi se narodily princezny Anna a Žofie. Dospělosti se však dožili jen Fridrich Kazimír a Anna. Slezský vévoda Václav Adam roku 1545 v zámeckém Louckém lese založil velkou Zámeckou oboru k chovu dančí, losí, mufloní a jiné zvěře, jejíž masem byl zásobován vévodský stůl. Vévoda byl však velmi krutý. Svou ženu Marii před dvořany ponižoval, chodila na zámku ve starých a roztrhaných šatech, bez doprovodu dvorních dam a bez služebnictva, takže si své nároky také musela sama odpracovat. Vévoda Marii zamykal v její komnatě, kde ji držel vězněnou o hladu a bil ji, až vévodkyně Marie roku 1566 zemřela nemocná a utýraná. Svého syna Fridricha Kazimíra finančně vydíral, a ikdyž zoufale prosil svého otce o pomoc, odmítal ho. Princi Fridrichovi však roku 1560 musel předat vládu nad zadluženým vévodstvím. Když vévoda Fridrich Kazimír v roce 1571 předčasně v Pardubicích zemřel, Václav mu ani neuspořádal panovnický pohřeb a tělo svého syna ani nepřevezl zpět do Fryštátu, kde by vévoda Fridrich Kazimír spočinul po boku své ženy Kateřiny a dcery Kateřinky. Svou dceru, princeznu Annu, Václav držel na zámku neprovdanou a bezdětnou, čímž ji také velmi ponižoval a princezna Anna zde také roku 1564 zemřela v zapomnění. Vévodu Václava Adama tyhle záležitosti snad ani netrápili. Žil prostopášně, noci trávil s milenkami, špatně vládl slezskému vévodství, které pronajímal, aby měl za co pít a žít si na vysoké noze. Pořádal velké alkoholické hostiny pro své šlechtice, se kterými také vyrážel na lov zvěře do Zámeckých lovišť v okolí Fryštátu. Lovnou zvěř vévoda se svými šlechtici na koních pronásledoval až do úplného vyčerpání zvěře. Také k lovu používal své lovecké psy, kteří lovnou zvěř štvaly až vyčerpáním padla, nebo se i věnoval sokolnictví. Na zámku se o koně a lovecké psy starali dvorní štolmistr a dvorní lovčí. Své byty měli v zámeckém Lottyhausu. K sokolnictví vévoda používal speciálně cvičené dravé ptáky, především káňata, ale také lovil spárkatou zvěř tak, že ji společně se svými šlechtici nahnali do ohraničeného prostoru, kde pak vystresovanou zvěř pobíjeli.

Bylo by ale nespravedlivé, nezmínit se o tom, že stárnoucí vévoda Václav Adam navštěvoval morem nemocné děti a utěšoval je, ačkoliv ohrožoval své vlastní zdraví. Vévoda zemřel v roce 1579 na mrtvici.

Dnes Zámecký lovecký revír vévodského zámku Fryštát v Karviné nabízí klidnou procházku. Zámecká obora byla v 19. století obnovena přímo pod zámkem a existuje dodnes. Avšak již jen pro radost návštěvníkům Zámeckého parku. V parku je možné se také u Zámeckého ostrova projet na lodičce, nebo se posadit u Hudební fontány v Jodobromových lázní, které byly pod zámkem založeny v 19. století. Lázeňský most přes slezskou řeku Olzu je rozcestím oblíbených cyklotras vedoucích podél řeky napříč Loveckým revírem Fryštátského zámku. Více o této trase už najdeš na podstránce "Park".

L O V E C K Ý   Z Á M E C K Ý   P A R K   S L E Z S K É   A R I S T O K R A C I E,   V É V O D S K Á   R E Z I D E N C E   F R Y Š T Á T