REZIDENČNÍ ZÁMECKÉ NÁDVOŘÍ

start - PODZÁMČÍ

Slezská kněžna Anna Piastovna kolem roku 1470 zakládá Podzámčí a stává se patronkou Fryštátu

Výlet napříč historickým Fryštátem začíná na parkovišti pod jeho loveckým zámkem. Tady se nacházíme na Podzámčí, nebo-li Dolním Předměstí, které kolem roku 1470 založila slezská kněžna Anna Piastovna, rozená Bielská. Kněžna byla vysoce urozeného původu a byla rodinnou příslušnicí královské, Jagellonsko-Holšanské panovnické dynastie. Roku 1448 se na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského provdala za slezského knížete Boleslava II. Piastovce sídlícího ve Fryštátě, kde se jim roku 1449 narodil budoucí slezský místokrál Kazimír II. a poté i princezny Barbora a Žofie. Po narození princezny Žofie kněžna Anna ovdověla a až do své smrti v roce 1490 na zámku Fryštát podporovala velmi okázalé poměry. Myslela však také na fryštátské chudé obyvatele. Založila pro ně čtvrť Podzámčí, vlastně šlo jen o přeložení původní chudinské čtvrtě Miserov, která se nacházela v místě dnešní Slezské university, a ze svých zdrojů financovala provoz kostela svatého Bartoloměje, který tady na Podzámčí také postavila (zbořen byl roku 1683). Chudým obyvatelům z Podzámčí kněžna Anna také dávala práci pro knížecí dvůr. Například ženy z Podzámčí prali a bělili prádlo a oděvy pro knížecí rodinu a zámecké dvořany, a brzy nato dostávali prádlo k praní i od fryštátských šlechticů a bohatších měšťanů. Také se starali o knížecí zelinářskou zahradu a ovocný sad, které zde v místě dnešního Zámeckého parku byly. Park byl především knížecí loveckou honitbou, takže když tady slezský kníže se svými šlechtici lovil zvěř, chudí obyvatelé Podzámčí byli vždy po ruce s něčím posloužit. Muži z Podzámčí pracovali na zámku jako zbrojnoši a stráž. Nechávali se také knížetem najímat jako žoldáci do válek, kde kromě mzdy mohli také získat podíl na kořisti nebo se také najímali jako dělníci na stavbách. Podzámecké děti, kterých bylo v každém domě dost, se uplatnili jako pomocníci v kostele nebo na pastvinách. Odrostlejší děvčata sloužila na zámku jako služebné a když jim služba skončila, mohly se uchytit jako hospodyně u nějakého šlechtice či bohatšího měšťana, protože měly zkušenosti z knížecího dvora a to se považovalo za prestiž. Mládenci pracovali jako pomocníci v knížecích stájích Lottyhausu, v knížecích lesích nebo na knížecích rybnících. Fryštátská chudá vrstva si takto vydělávala peníze alespoň na základní potřeby, a chudinské Podzámčí tím docela dobře prosperovalo. Ale ty opravdu nejchudší obyvatele Podzámčí kněžna Anna ubytovala v chudobinci sv. Ondřeje, který tady také postavila. V chudobinci kněžna Anna zaměstnávala další chudé obyvatele z Podzámčí, kteří se starali o jeho provoz. Mimo jiné měli za práci i donášku zbytků jídla z knížecího stolu, takže právě ti nejchudší lidé paradoxně mohli alespoň ochutnat něco z vybraných delikates, které se dostávaly na knížecí stůl fryštátského zámku (chudobinec sv. Ondřeje byl zbořen v roce 1683 a byl nahrazen špitální budovou dnešní České pošty u zámku). Těmito ušlechtilými činy se slezská kněžna Anna Piastovna stala patronkou historického Fryštátu. Kněžna Anna byla také v pozici První slezské dámy a od roku 1466 ve Slezsku vládla také jako kněžna-matka. Její syn, kníže Kazimír II. byl slezským místokrálem - nejvyšším panovníkem ve Slezsku a protože byl často na cestách, svěřoval vládu své milované matce, která byla nejvýznamnější ženou jeho života. Roku 1490 ji pochoval v Zámecké kryptě pod Jižní kaplí Fryštátského zámku, která je viditelná i z místa Podzámčí.

Pojďme se teď projít knížecím Fryštátem po stopách slezských panovníků z knížecí dynastie Piastovců, kteří tady v letech 1282 - 1571 sídlili trvale, nebo jen v dobách svých loveckých výprav. Během svého 300 letého pobytu ve Fryštátě tady postavili několik dodnes zachovalých památek a za každou z nich se ukrývají krásné příběhy ze zákulisí knížecího dvora, které byly po dlouhé věky utajené. Cestou Vás budu provázet já, fryštátský zámecký dvorní Preceptor a dřívější maršálek Slezského knížectví, ale dnes už jsem jen vysloužilý rytíř Václav. Na každém zastavení mám pro Vás připravenou nějakou zajímavou historku.

Teď podle mapy půjdeme kolem zámeckého kostela přes okraj parku podél hradeb k zámku, k bodu č. 1. "HRADBY" a zastavte se před Zámeckou bránou u nároží zámku.

1 - HRADBY

Slezský kníže Přemysl I. Piastovec kolem roku 1370 zřizuje ve Fryštátě početnou zámeckou stráž

Pokud stojíte před Zámeckou bránou u nároží zámku, v místě jak je to vyobrazeno na úvodní fotce této zastávky (a pak také stejně i u každé další zastávky), pak stojíte u nejviditelnější památky na středověký fryštátský obranný systém. Monumentální zeď pod kostelem byla postavena sice až v druhé polovině 18. století kvůli ujíždějícímu svahu, ale tato nová zeď plně nahrazuje původní goticko-renesanční hradby, které zde byly. První fryštátské hradby obklopovaly pouze lovecký zámek postavený kolem roku 1282. Slezský kníže Mečislav III. kolem zámku vybudoval vodní příkop doplněný valem a pevnostní zdí. Příkopy nejdříve napájel potok Dubina, který kolem zámku protékal až do let 1511 - 1514, ale poté ho na jižní straně nahradil umělý, dodnes existující Mlýnský náhon. Před rokem 1376 slezský kníže Přemysl I. Piastovec provedl gotickou přestavbu Fryštátského loveckého zámku na své druhé rezidenční sídlo. Kníže byl také Vikářem Svaté říše římské, českým Vicekrálem, diplomatem a zástupcem císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Svými sídly ve Slezsku se reprezentoval v celé Evropě, proto také zlepšoval jejich obranný systém. Fryštátskému zámku dal více obranných prvků v podobě věže se střílnou, nárožní obranné terasy, a také opravil původní vodní příkop, na jehož břehu byl vysoký val doplněný o zeď. Na svahu pod kostelem vybudoval novou obrannou zeď se střílnami, po níž jsou ještě dodnes dochované pozůstatky, a kterou v případě obléhání Fryštátu, útočníci museli dobít a přelézt. Za touto zdí však už na ně čekali fryštátští vojáci a žoldáci. Převraceli jim žebříky, lili na ně horkou vodu i rozpálený olej a stříleli na ně šípy. Například takovému útoku ze strany husitů čelil Fryštát v červnu roku 1427 za vlády Přemyslavova syna, knížete Boleslava I. Kníže Přemysl I. také opravil pevnostní zeď kolem celého rezidenčního zámeckého města Fryštátu. Jejich poslední viditelné stopy lze spatřit pod uličkami Zámecká a Pivovarská a také u uličky Svatováclavská. Fryštát ale ani po těchto úpravách něměl silné hradby, proto kníže Přemysl I. tady k obraně Fryštátu i ke střežení jeho ulic posílil zámeckou vojenskou družinu. Rezidenční město však bylo především chráněno prstencem okolních knížecích obranných hradů ve Frýdku-Místku, Slezské Ostravě, Ratiboři, Bytomi, Bílsko-Bílé a v Těšíně. Fryštátské opevnění ale procházely pravidelnou obnovou, nejprve v roce 1525 za vlády slezského místokrále Kazimíra II. a dále i v letech 1683 a 1805, tedy pokaždé, když Evropu ohrožovali nájezdy vojsk Osmanské říše. Zrušeny byly až koncem 19. století.

Kolem fryštátských hradeb, u bran, na věžích a v uličkách ve středověku neustále hlídkovala fryštátská zámecká stráž. Svá stanoviště měla ve zbrojnicích na obou jižních nárožích zámku, kde se střídali ve službě a v čase volna tady jedli, pili, bavili se, odpočívali a pospávali. Jejich povinností bylo také o zbroj pečovat a udržovat ji v pohotovosti. Měli tady meče, tesáky, kopí, sudlice a sekery, ale i úderné zbraně jako byly cepy, palcáty, řemdihy a kladiva. Zbrojnoši si ve zbrojnicích také uchovávali své osobní štíty, přilby, brnění chránící hruď, kroužkové košile, prošívanice a plátovou zbroj. K povinnostem fryštátských zbrojnošů také patřilo střežení vězňů v zámecké věznici. Malé okénko nad zemí těsně před Zámeckou bránou patří právě této vězeňské cele a nad ní byla zbrojnice. Kromě lapků tady byli vězněni i fryštátští hostinští za porušení zákona, který jim zakazoval čepovat hostům jiné pivo než z fryštátského Zámeckého pivovaru. Určitě nejznámějším vězněm, kterého fryštátští zbrojnoši v cele střežili, byl však baron Kaspar Wilczek, prapředek současného Lichtenštejnského knížete, kterého tady uvěznil Jeho Milost slezský kníže Fridrich Kazimír, za nepovolené držení mílového práva slezského města Bílska (dnes Bielsko-Biala v Polském Slezsku). Uvězněn byl v březnu roku 1565, 4 měsíce trval soudní proces, ale svůj pobyt ve fryštátské věznici si baron prodloužil na 22 měsíců, protože nechtěl vrátit co si přivlastnil. Služba fryštátských zbrojnošů nebyla lehká a byla 24 hodinová, ale protože většina z nich žila ve Fryštátě a okolí, mohli u Purkrabího požádat o dovolenou a strávit nějaký čas doma se svou rodinou. Když se však stalo, že trubači na věžích zatroubili na poplach, všichni zbrojnoši okamžitě nastoupili k pohotovosti na svá místa, kde se připravili k možnému útoku nepřátel. Fryštátští zbrojnoši ve službách Jejích Milostí slezských knížat byli profesionálové za svou práci placení. Nejlépe placení vojáci byli jezdci na koních, nejméně placení byli pěší bojovníci. Jeho Milost slezský kníže ale do válek a k obraně Fryštátského zámku často najímal i žoldáky, což byli lidé většinou z chudší vrstvy, kteří kromě mzdy mohli také dostat podíl z válečné kořisti. Žoldáci dostávali plat z daně, kterou platili spíše bohatší měšťané, aby se tímto vykoupili z účasti ve válkách. Někdy také za sebe fryštátští řemeslní mistři posílali do válek své tovaryše a učedníky. Všichni však obdrželi zbraně ze zámeckých zbrojnic.

Pokud se projdete podél jižní strany zámku, který byl součástí fryštátského opevnění, tak věřte, že takhle krásné místo to za našich časů nebývalo. Nebyl tady ten svah, místo něj tady byl hluboký příkop, kterým protékal potok. Na této straně zámku také byly Prevéty, tedy záchody, ze kterých padaly splašky přímo do toho potoka. Dnes tady jsou lavičky a rostou zde růže, ale my jsme se tomuto místu vyhýbali, protože strašné zapáchalo.

K zastávce číslo 2 "KUCHYŇ" se podle mapy dostanete, když projdete Zámeckou branou a zastavíte se u sochy sv. Patrika.

2 - KUCHYŇ

Slezská kněžna Eufemie II. Piastovna v roce 1431  zavádí ve Fryštátě královské poměry

Pokud stojíte u sochy svatého Patrika čelem k Zámecké bráně, po Vaší levé ruce stojí nenápadné zámecké křídlo. Komín napoví, že se jedná o zámeckou kuchyň. Před rokem 1420 se kněžna Eufemie II. pustila do velké přestavby Fryštátského loveckého zámku, kam po svém ovdovění v roce 1431 trvale přesunula slezský knížecí dvůr, a postavila toto kuchyňské křídlo, které se na Fryštátském zámku stalo základem královské dvorní etikety. Slezská kněžna Eufemie II. byla druhou ženou slezského knížete Boleslava I. a byla dcerou knížete Semovíta IV. Piastovce z Mazovské dynastie, nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou polského krále Vladislava Jagellonského, na jehož doporučení se kněžna Eufemie II. do Slezska provdala. Pánem nad fryštátskou zámeckou kuchyní byl kněžnin dvorní kuchmistr a jeho pomocníci. Dohlížel na skladování, přípravu a porcování jídel, zatímco finální úpravu, servírování a donášku jídla z kuchyně do hodovního sálu měli na starost stolníci, číšníci a kráječi. Vařilo se zde vše na co měla knížecí rodina chuť, jen pečivo se nakupovalo ve fryštátských pekárnách, protože jeho výroba byla časově dost náročná. Původní černá kuchyně byla postavena se založením loveckého zámku kolem roku 1282 slezským knížetem Mečislavem III. Piastovcem a dodnes stojí v jihovýchodní části zámku. Nové fryštátské zámecké kuchyňské křídlo ji však plně nahradilo. Bylo na tehdejší dobu velmi moderní a jeho výstavbu a provoz si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší. Bylo postaveno v bezprostřední blízkosti hodovního sálu takže donáška jídla z kuchyně na knížecí stůl byla velmi pohodlná a rychlá. Naservírované jídlo tak nevychladlo dříve, než bylo přineseno panstvu na stůl. Ve sklepních prostorách kuchyně se uchovávaly potraviny, víno a pivo. Je tam dodnes dochovaná studna. Vodou zásobovala nejen kuchyň, ale uspokojovala potřeby i všem na zámku. Její poloha tady byla velmi výhodná. To, že se nachází ve sklepení Kuchyňského křídla, usnadňovalo kuchařům práci s donáškou vody do kuchyně. V samotné jednoprostorové kuchyni (dnes je zde Zámecká galerie - III. zámecká prohlídková trasa), situované v přízemním podlaží, byla také porcovna a přípravna, a kuchaři se to tady jen hemžilo. První patro kuchyně patřilo zámeckému personálu, který tady jídlo ještě finálně upravoval a teprve když bylo jídlo slavnostně naservírované, pážata je odsud odnášela do hodovního sálu.

SLEZSKÁ KUCHYNĚ je oblíbená ve střední Evropě. Kdo by neznal bramborový salát, bramborové knedlíky a bramborové placky. Brambory mezi obecný lid rozšířil irský rod hraběte Niklase Taafe von Carlingford, který v 18. století sídlil ve Fryštátě. Díky němu se z brambor, do té doby plodina aristokratů, stal lidový pokrm. Typickým slezským pokrmem je i makový závin, smažené tvarohové chlebíčky a masové karbanátky. Nejcharakterističtějším rysem slezské kuchyně je však maso vždy doplněné ovocem. Ať už se maso vaří přímo s čerstvým nebo sušeným ovocem nebo je hotové maso doplněno ovocným kompotem, tato kombinace je pro slezskou kuchyni přímo povinná. Od poloviny 15. století se na fryštátský knížecí stůl podával i Bigos - guláš ze dvou mas, dvou zelí a uzeninou, který se sem dostal z Jagellonské královské kuchyně, ve Slezsku však vařený... jak jinak než se švestkama.

Na knížecí stůl ve Fryštátě se podávalo především maso, které se doplňovalo ovocem a zajídalo bílým nebo tmavým pečivem. Denní spotřeba masa tady byla půl kilogramu na osobu, hlavně to bylo maso hovězí a vepřové, méně často skopové. Mnohem častěji ale byla podávána drůbež, zejména slepice, kohouti a kapouni, kuřata, kachny a husy. Při slavnostních událostech se připravovala i zvěřina, od poloviny 16. století z vlastního chovu v Knížecí lovecké oboře v karvinském Louckém lese. V postních dnech, kterých bylo v roce asi 192, převažovali ryby nebo například luštěniny. V miskách se také podávali různé polévky, omáčky a ovocné kompoty, a pokud bylo k dispozici, hodovní stůl zdobilo i cizokrajné ovoce jako třeba pomeranče, fíky, granátová jablka či citrusové plody. Z příborů se používala lžíce a také napichovací nůž, ale jedlo se spíše rukama. U každé knížecí hostiny ve Fryštátě však proudem teklo víno či pivo z Fryštátského pivovaru a pokud byla hostina velká a slavnostní, obslužný personál doplňovali pážata, kteří vypomáhali s donáškou a servírováním jídel. Nebylo totiž přípustné, aby slezští panovníci na své jídlo a pití čekali. Přání všech hodujících musela být okamžitě splněna, snad ještě dřív než byla vyslovena, takže zdejší obsluha byla neustále ve střehu. Podávaného jídla bylo pokaždé až nad míru, jestliže totiž nějaké z pokrmů došlo, byla to pro slezský knížecí dvůr velká potupa a ve Fryštátě budované královské poměry tím mohly nesmírně utrpět. Její Milost slezská kněžna Eufemie II. zde také zavedla pravidlo, aby přebytečné jídlo, které se nesnědlo, bylo rozdáváno jako milodary chudině z Podzámčí. Během slavnostního hodování tady vždy hrála muzika a vystupovali s ní i kejklíři. Kliknutím na odkaz youtube si gotický taneček z 15. století můžete zatančit i Vy.

K zastávce číslo 3 "BÍLÁ VĚŽ" se podle mapy dostanete, když projdete kolem Zámecké kaple a zastavíte se pod Bílou věží.

3 - BÍLÁ VĚŽ

Slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec roku 1569 zavírá do zámecké Bílé věže kněžnu Kateřinu

Nyní se postavte pod Bílou věž. Zámecký kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven slezským knížetem Mečislavem III. Piastovcem kolem roku 1282 nejprve jako jednoduchá kaple Panny Marie, která byla součástí Fryštátského loveckého zámku. A protože bylo u Piastovců zvykem, že zámecká kaple sloužila i měšťanům, krátce po svém postavení musela být uvnitř opatřena dřevěným patrem, aby se sem vešlo více lidí. Až kolem roku 1370 byla fryštátská Zámecká kaple rozšířena slezským knížetem Přemyslem I. Piastovcem. Kníže zde postavil dnešní Jižní kapli, pod kterou také vybudoval podzemní kryptu k pohřbívání knížat a duchovních. Roku 1420 kněžna Eufemie II. Piastovna původní Zámeckou kapli opět rozšířila a přistavila k ní dnešní Severní kapli. Zámecký kostel tak dostal půdorys latinského kříže a měl velkolepou katedrální podobu. Dnešní podoba zámeckého kostela je však dílem slezského místokrále Kazimíra II. Piastovce. Ten zde v letech 1511 - 1514 prováděl velkou renesanční přestavbu zámku a roku 1515 zahájil stavbu Bílé věže, která tak nahradila dosavadní dřevěnou gotickou zvonici. Zámecký kostel i s věží určitě navštivte ještě teď, během prohlídky Fryštátu. Především jeho Severní kapli, kde v její gotické části z roku 1420 také můžete navštívit fryštátského rytíře Václava, který Vás Fryštátem provází. Gotickou kapli rytíř Václav zdobí už od roku 1577. Gotické interiéry Zámeckého kostela byly sice v 19. století nahrazeny barokní architekturou, ale v Severní kapli najdete stále dochované jeho některé původní gotické prvky a jsou zde k vidění i gotické fresky pocházející z doby vlády slezské kněžny Anny Piastovny, matky slezského místokrále Kazimíra II. Z doby Kazimírovy renesanční rekonstrukce prováděné v letech 1511 - 1514 se zachovalo Pastoforium, které uvidíte u hlavního oltáře. Budova fary před kostelem stojí na původních goticko-renesančních základech také z doby slezského místokrále Kazimíra II. a ze stejné doby pochází i vedlejší Renesanční dvůr s původně farními obytnými budovami. Věž zámecké zvonice, zvaná Bílá věž, se po této přestavbě stala hlavní dominantou zámku. Je-li věž otevřená k prohlídce se zeptejte v zámecké pokladně. Bílá věž Fryštátského zámku také ztvárňuje zdejší Bílou paní Fryštátskou.

Její Milost slezská kněžna Kateřina Piastovna z Lehnické dynastie, byla postižená Bílým morem a v přízemních komnatách Bílé věže ji Jeho Milost slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec musel umístit do karantény. Přes všechnu péči ranhojičů však tady v roce 1569 zemřela a Jeho Milost kníže Fridrich Kazimír jí pohřbil v zámecké kryptě pod Jižní kaplí. Po celou dobu jejího pobytu v Bílé věži zvony ve věži nesměly zvonit a ve věžních komnatách ji kníže den co den navštěvoval i s malou princeznou Kateřinkou. Od doby, kdy tady Její Milost kněžna Kateřina zemřela, jsme věž začali považovat za fryštátskou zámeckou Bílou paní, protože nám věž připomínala postavu na smrt nemocné kněžny oděné do bílého šatu s knoflíky, s vysokým čepcem na hlavě a se svýma krásnýma velkýma očima, jak láskyplně objímá svou dceru, princeznu Kateřinku. Podívejte se na věž  odspodu a sami uznejte, že při troše fantazie opravdu Bílá věž s dolní věžičkou tak může působit... Poprvé se zvony rozezněly po několikaměsíčním tichu až v den, kdy zde Její Milost kněžna Kateřina zemřela. Bylo to 3. září 1569. Do pietního smutku upadlo nejen Slezsko, ale celé České království, protože zesnula Její Milost slezská panovnice a nejvýše postavená česká aristokratka.

K zastávce číslo 4 "PIVOVAR" se podle mapy dostanete, když projdete Pivovarskou uličkou směrem dolů a zastavíte se u dvora Pivovaru.

4 - PIVOVAR

Slezský kníže Boleslav II. Piastovec roku 1447 zakládá ve Fryštátě knížecí pivovar

Nacházíte se na neogotickém dvoře fryštátského Zámeckého pivovaru. Roku 1447 ho založil slezský kníže Boleslav II. Piastovec. Ještě téhož roku také rezidenční Fryštát, kde na loveckém zámku sídlil trvale, povýšil nad ostatní slezská města a navázal na úzké příbuzenské vztahy své matky kněžny Eufemie II. s královskou Jagellonskou dynastií. Zámecký pivovar byl ve skutečnosti družstevní pivovar, ve kterém měla svůj podíl početná fryštátská aristokracie. Kníže Boleslav II. umístil sídlo pivovaru do budovy dnešní prodloužené části Radnice kam ještě dojdeme a na toto místo v Pivovarské uličce byl přesunut počátkem 16. století Boleslavovým synem, slezským místokrálem Kazimírem II. Nejstarší dochovanou stavbou Knížecího pivovaru tady v Pivovarské uličce je jeho renesanční sladovna z počátku 16. století, kde je dnes legendární, středověký šenk zvaný Na Bečkách, kam jste zváni k osvěžení lahodným fryštátským mokem.

Zdejší zámecké pivo ve velkém pili fryštátští měšťané, ale dodávalo se i na knížecí stůl a pochutnávali si na něm i slavné královské průvody, které ve Fryštátě přespávaly na cestě mezi Vídní, Prahou, Krakovem a Saskem. Pivovar byl jedním z hlavních příjmů knížecí pokladny mimo jiné i proto, že Jeho Milost slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec vydal v 60. letech 16. století zákon o zákazu odebírat pivo z jiného pivovaru než-li z tohoto knížecího. A to hned pod trestem uvěznění. Naproti pivovaru dodnes stojí pivovarská stáj, která byla v druhé polovině 16. století využívána kněžnou Sasko-Lauenburskou při zdejších pobytech v jejím fryštátském soukromém paláci. Kromě renesančních prostor šenku, pivovar disponuje i středověkým podzemím. Pod Fryštátem je síť neprobádaných podzemních chodeb, mnohdy jde spíše o spojení sklepních prostor měšťanských domů, kterými proudil materiál k výrobě piva. Pod Radnicí byla studna, tady v Pivovarské ulici byla sladovna, ale samotné vaření piva probíhalo ve sklepích právovárečných domů, kterých bylo ve Fryštátě 80 v 15. století a 90 v 16. století. Tento výrobní cyklus přerušila až 30. letá válka po roce 1642. Většina právovárečných domů byla během této války zničena, takže se jich do dnešních dnů dochovalo jen 4, dva domy se šenky jsou na Zámeckém nádvoří u kašny, jeden je naproti vchodu do Radnice a jeden je na Předzámčí, kde je od roku 1564 provozován rytířský šenk. Právovárečným domem byla i dodnes dochovaná fara, již zmiňovaný palác kněžny Sasko-Lauenburské a severní část Lottyhausu, která byla až do roku 1823 dvěma samostatnými měšťanskými domy, připojenými k Lottyhausu až v tomto roce. Ostatní dnešní měšťanské domy stojí na středověkých základech právovárečných domů a mají i dochované sklepní místnosti, které tvořily pivovarské chodby.

K zastávce číslo 5 "NÁDVOŘÍ" se podle mapy dostanete, když projdete na konec Pivovarské uličky, zahnete doprava a zastavíte se u rohového domu s nápisem KNIHOVNA.

5 - NÁDVOŘÍ

Fryštátské Zámecké nádvoří na přelomu 15. a 16. století vítá královské průvody

Zastavte se u rohového domu s nápisem KNIHOVNA. Tento dům je krásnou ukázkou goticko-renesančního paláce s přilehlou budovou stájí, ve kterých je momentálně uzavřená výstavní síň Muzea. Roku 1567 ho jako svatební dar dostala saská kněžna Sidonie Sasko-Lauenburská, poté co se ve Slezsku provdala za knížete Václava III. Adama. Do Fryštátu kněžna přijela s 300 členným průvodem, kde ji před zámkem přivítal slezský kníže Fridrich Kazimír na koni se žlutou chocholkou a oděném do hornoslezských modro-zlatých barev. Před zámkem ji spolu se slezskou kněžnou Kateřinou daroval velký francouzský zlatý řetěz. Kněžna Sidonie ve svém novém fryštátském paláci ráda pobývala, zejména v době po svém ovdovění roku 1579. Poté až do své smrti v roce 1594 chodila po Fryštátském nádvoří oděna výhradně již jen do černých šatů, čímž si zde vysloužila označení Černá kněžna. Palác kněžny Sidonie můžete navštívit jako knihovnu a prohlédnout si jeho goticko-renesanční Mázhaus.

Centrální Fryštát, kde se nacházíme, vznikal od konce 13. století a byl jako rezidenční město slezských knížat jedinou fryštátskou čtvrtí, která byla obehnána hradbami. Až do roku 1511 však bylo fryštátské náměstí oddělené od zámeckého nádvoří. Středem náměstí tekl potok Dubina, který směřoval k zámku, kde napájel vodní příkopy lemující zámecké opevnění. Mezi náměstím a zámkem stála řada měšťanských domů, podobně jak to můžeme dodnes spatřit v případě slezského města Hlučína. Na takovéto fryštátské náměstí přijel 7/8 února 1454 svatební průvod Alžběty Rakouské, která se jela do Krakova provdat za polského krále Kazimíra IV. Jagellonského a oba v červnu roku 1471 přijeli z Krakova do Fryštátu znovu, tentokráte doprovázejíc svého syna, mladého kralevice Vladislava II. Jagellonského. Tento slavný, desetitisícový královský průvod vedl slezský kníže Kazimír II. Piastovec. Královský průvod se tady ubytoval a slezský kníže Kazimír II. zde na svém domovském zámku Jagellonce po několik dní jejich zdejšího pobytu hostil a bavil různými slavnostmi, rytířskými turnaji a loveckými výpravami. Pak se celý průvod vydal do Prahy, kde byl Vladislav Jagellonský korunován českým králem.

Fryštátské náměstí prošlo renesanční přestavbou mezi léty 1511 - 1514, když zde slezský místokrál Kazimír II. prováděl renesanční přestavbu svého gotického loveckého zámku. Zbořil zámecké severní opevnění s vodními příkopy a vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi zámkem a náměstím. Zámek se tak otevřel k náměstí čímž zde vzniklo velké Zámecké nádvoří s uličkami, jak ho vidíte ještě i po 500 letech. Žili zde nejbohatší měšťané, a protože mezi léty 1431-1571 byl zámek téměř trvale obýván slezskými knížaty, žili zde i slezští aristokraté, dvořané a dvorští úředníci, kteří byli knížatům neustále k službám. Nové Zámecké nádvoří se ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde další královské průvody. Nejstarší pravidelnou a dodnes konanou akcí na Zámeckém nádvoří je Velikonoční trh, založený slezským místokrálem Kazimírem II. už v roce 1473. Během těchto trhů zde bylo velmi rušno. Prodávající se překřikovali hlasitou nabídkou svého zboží, pobíhala zde drůbež a drobný hospodářský dobytek a o kulturní vložku se starali kejklíři a muzikanti. Ani o lapky zde nebylo nouze, a proto se po nádvoří stále pohybovala hlídkující zámecká stráž, která ve Fryštátě sloužila také jako středověká městská policie. Na nádvoří se nezapomeňte vyfotit s nádhernou Vídeňskou kašnou z roku 1900, která stojí v místě té původní středověké z roku 1543, a také navštivte Městskou galerii umístěnou v jednom z měšťanských domů na severní frontě nádvoří. Poblíž kašny byly masné lávky, jejichž pozůstatky jsou stále dochované pod dlažbou.

Fryštát byl křižovatkou hlavních evropských obchodních, ale i královských silnic a jeho koňmo jednodení vzdálenost od Krakova z něj učinila poslední a tudíž nejdůležitější zastávku slavnostních průvodů směřujících do tohoto královského města. Jeho Veličenstvo polský král Zikmud II. Jagellonský roku 1543 přivedl do Fryštátu svou novomanželku, Její Veličenstvo Alžbětu Habsburskou, která jela z Vídně do Krakova v pozlaceném kočáře, doprovázena svými dvorními dámami a bíle oděnou koňskou jízdou tvořenou urozenými šlechtici a duchovními, dále armádou vojáků a zbrojnošů, četným služebnictvem a polní kuchyní. Z Vídně Její Veličenstvo královna jela přes Olomouc, kde přespala, a kde se k ní přidal další průvod jedoucí do Krakova. Celkem jich nakonec bylo 1500. Když hlavní část tohoto průvodu přijela na fryštátské nádvoří před zámek, bylo tady už vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti zámku se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Jen si představite ten velký shon v zámeckých chodbách, kudy družina pážat do všech komnat nosila hory jídla a pití a jakou obrovskou práci odvedli kuchaři a zámecký Hofmistr, který na vše dohlížel. Po celou dobu hodování na Fryštátském zámku vyhrávali muzikanti a královnu bavili kejklíři. Nejvzácnější koně královského průvodu fryštátský štolmistr ustájil v knížecích stájích v Lottyhausu, který vidíte na jihovýchodní frontě nádvoří hned naproti zámku, ostatní koně musel nechat stát na louce pod zámkem. Bylo tam také spoustu stanů, ve kterých přenocovali královští vojáci a čeledíni. Do Fryštátu se však sjelo nekonečné množství zvědavých lidí, kteří chtěli vidět Její Veličenstvo královnu, její obrovský pozlacený kočár a okázalý průvod. Přijelo i množství kupců, kteří tady prodávali své zboží, a kejklířů, kteří také chtěli pobavit královnu a její doprovod. Lidé se všude bavili, tančili a zpívali. Druhého dne dopoledne Její Veličenstvo královna před zámkem nastoupila do svého pozlaceného kočáru a celý průvod se vydal na svou poslední část cesty do Krakova.

K zastávce číslo 6 "RADNICE" se podle mapy dostanete, když projdete na druhou stranu nádvoří a zastavíte se na rohu Radnice u věže

6 - RADNICE

Slezský místokrál Kazimír II. Piastovec roku 1504 mění fryštátský šenk na Radnici

Postavte se na roh Radnice u věže. Místem s nejstarším osídlením fryštátského zámeckého města je zdejší Zlatá ulička, s poštovním názvem Fryštátská, ale po mnohá staletí správně nazývaná Radniční. Dominantou Zlaté uličky je Radnice, kterou založil roku 1504/1505 slezský místokrál Kazimír II. Piastovec. Původně byla Radnice šenkovním domem z doby 14. - 15. století. Místokrál Kazimír II. roku 1504 tento šenkovní dům koupil od hostinského Jožka Šlosara a za poloviční cenu ji obratem prodal městským konšelům ke zřízení radnice. Tento Kazimírův ušlechtilý počin je zaznamenán v kupní listině, která je dodnes uchována v karvinském Muzeu Slezského zemského archivu. Po provedené rekonstrukci v roce 1505 byla budova slavnostně zprovozněna jako Radnice a jako sídlo karvinského primátora, slouží dodnes. Původně měla Radnice svou vlastní věž, která jakoby vykukovala ze dvora. Roku 1563/64 ji slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec snížil do dnešního stavu, aby více vynikla nově postavená Piastovská věž. Na jaře roku 1564, obklopen šlechtici, dvořany, duchovními a městskými konšely, tady Hornoslezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec vítal svou novomanželku, Dolnoslezskou kněžnu Kateřinu Piastovnu. Na počest uvedení kněžny Kateřiny v jejím novém knížecím sídle, tady pod Piastovskou věží slezský kníže Fridrich Kazimír uspořádal velký rytířský turnaj a sám se ho s radostí také zúčastnil. Hlavní dominantou turnaje se stala právě tato Piastovská věž. Tato nová věž se dodnes zdobí erbem slezského knížecího rodu Piastovců, který byl nejvyšší českou aristokracií a jedinou českou panovnickou dynastií. Na Piastovské věži se také nachází zbytek středověkého řetěze pranýře, ke kterému byli přivazování hříšníci k veřejné ostudě. Připoutáni k "veřejnému lynčování" tady byli zlodějíčci nebo nevěrné ženy a kolemjdoucí na ně plivali a házeli po nich zeleninu a vajíčka. Radnice s věží je turistům přístupná jen příležitostně. Okénka dole nad zemí nalevo od vchodu do Radnice, jsou okénka původní Šlosarovy šenkovny ze 14./15. století, ale později zde byla mučírna a dnes se tady schází primátor Karviné s městskými zastupiteli. Roku 1605, ke stoletému výročí otevření Radnice, fryštátský Purkmistr nad jejím vchodem odhalil fryštátský erb s letopočtem 1605, nad kterým bdí korunovaná hlava slezského místokrále Kazimíra II. Piastovce. Po prohlídce erbu a věže projděte Zlatou uličkou dozadu na roh prodloužené části Radnice a zahněte doleva k dvorku Radničního hostince.

Ve fryštátském Radničním hostinci se v roce 1574 ubytovává francouzský král Jindřich III.

Dvorek je součástí prodloužené části Radnice, kde bylo od roku 1447 sídlo knížecího Zámeckého pivovaru založeného slezským knížetem Boleslavem II. Piastovcem. Z dvorku je vidět jak je snížená původní radniční věž, která byla v letech 1505 - 1564 přilehlá k zadnímu traktu Radnice. Ve sklepení prodloužené části Radnice je studna, ze které se čerpala voda pro vaření piva a podzemními chodbami se rozvážela do právovárečných domů, kterých ve Fryštátě bylo 80 až 90. Po roce 1504 došlo k přesunu sídla knížecího pivovaru do Pivovarské uličky a v budově prodloužené části Radnice vznikl zájezdní hostinec, čili středověký hotel, kde se ubytovávali rytíři i jiní návštěvníci Fryštátu. Dodnes je zde v přízemí v provozu restaurace, která na tradici tohoto hostince navazuje a v patře, kde byly hotelové pokoje, se nacházejí kanceláře Radnice. Zajděte si do tohoto středověkého hostince na oběd a během hodování se seznamte s příběhem francouzského krále, který tady také hodoval a nocoval.

Radniční hostinec je spojen s nechvalně známým počinem francouzského krále Jindřicha III. z Valois. Ten se v červnu roku 1574 v Radničním hostinci ubytoval se svou družinou, když byl na útěku z Krakova do Paříže. Roku 1573 byl Jindřich III. zvolen polským králem, ale v Polsku se mu nelíbilo. Proto když roku 1574 ve Francii zemřel jeho bratr, král Karel IX., stal se Jindřich nástupnickým králem Francie. V Krakově využil nepozornosti dvořanů a stráže, a během právě probíhající velké hostiny z královského hradu i se svou 10ti člennou družinou utekl. Nezapoměl si však s sebou odnést také polskou královskou pokladnu. Brzy se na to přišlo a tak polští vojáci krále začali pronásledovat. Král Jindřich měl však svůj útěk předem důkladně naplánován, i to, že až se dostane do Fryštátu, kde již byl v bezpečí před polskými vojáky, ubytuje se v Radničním hostinci Johanna Faciáše. V Radničním hostinci král Jindřich popíjel fryštátské pivo a se svou družinou se veselili až do rána. Ráno už na něj čekaly četné povozy, které pro krále připravil Pompone de Belliévre, člen králova doprovodu.

Na zdejší pobyt krále Jindřicha III. by se určitě zapomnělo, nebýt jednoho francouzského kupce, který Fryštátem roku 1597 projížděl a všiml si cedulky, která zde stála. Zaznamenal si ji do svého deníku, který je dodnes ve Francii pečlivě uchován. Na cedulce stálo: "Jindřich, z Boží milosti král francouzský a polský, pruský, ruský, mazovský a žmuďský vévoda, velkokníže litevský a vévoda z Anjou, léta Páně 1574, dne 19. června o 17. hodině byl ve Fryštátě u Johanna Facii." Kupec si také poznamenal, že se ještě nesetkal s tak krásně udržovaným a čistým, opravdu velmi čistým městem a popisuje zde náš organizovaný systém protipožární ochrany, který roku 1514 zavedl Jeho Milost slezský místokrál Kazimír II. U každého domu bez vyjímky stála v pohotovosti velká nádoba po okraj naplněná vodou a u ní zavěšené vědro. Protože si toho kupec všiml a zapsal, je patrné, že to v Evropě 16. století vůbec nebylo běžné.

K zastávce číslo 7 "KOSTELÍK" se podle mapy dostanete, když uličkou projdete skrz průchod obchodního centra, kolem Magistrátu až ke kostelíku svatého Marka, kde se posaďte na lavičku pod jeho věží

7 - KOSTELÍK

Malý fryštátský kostelík se na přelomu 16. a 17. století stává velkým symbolem Slezska

Posaďte se na lavičku v parčíku u kostelíka. Tento nenápadný morový kostelík je nejenom dominantou náměstí, na kterém se nachází, ale je také velkým slezským symbolem náboženské reformace, jíž byl Fryštát hlavním slezským střediskem. Náboženská reformace se tady začala rozvíjet už za vlády slezského místokrále Kazimíra II. Piastovce, jako reakce na kázání německého badatele Bible Martina Luthera, a podporovali ji i královy potomci. V druhé polovině 16. století již ve Fryštátě nebyl žádný katolický kostel, všechny svatostánky - Zámecký kostel, kostelík svatého Marka i kostely svatého Ondřeje a svatého Mikuláše (tyto poslední dva již neexistují), byly prohlášeny za luteránské. Podle historika Bayera platilo v 16. a 17. století rčení, že každý slezský luterán musí alespoň jednou v životě navštívit Fryštát, slezskou Mekku protestantismu. Po roce 1637 vypukla náboženská protireformace vedená katolickou ligou, a která vyvrcholila 30ti letou válkou. Boje za náboženskou toleranci byly ve Fryštátě velice silné a dlouhé. Bojovalo se hlavně kolem kostelíka svatého Marka. Údajně zde padlo na 2000 vojáků, kteří jsou podle historika Bayera pochováni v protějším Universitním parku. Nakonec byl Fryštát takřka celý srovnán se zemí a jeho bohatí obyvatelé byli vyhnáni a to včetně rodu rytíře Václava, který vás Fryštátem provází. Sláva slezského rezidenčního města Fryštátu byla ukončena. Kdo zde zůstal, musel být jedině katolíkem. Nikdo jiný ani nesměl zastávat post veřejného činitele. Postupně byly fryštátské kostely prohlášeny za katolické a jako poslední z nich, který protireformaci odolával nejdéle, byl tento nenápadný kostelík svatého Marka.

Vy ale teď zůstaňte sedět na lavičce před kostelem jakoby jste byli ve škole. Chovejte se tiše a nedupejte nohama, za chvilku se dozvíte proč. A protože u kostela sv. Marka ve středověku stála škola pro prostý obecný lid, tedy tak akorát pro Vás, naučím Vás číst a psát Slezanku - naučím Vás historickou slezskou abecedu. A zapamtujte si, že Slezanka nemá dlouhých samohlásek ani háčky. A písmeno "o" když je na začátku slova, vyslovuje se jako "uo". Když čtete Slezské písmo, získáte krásný slezský přízvuk.

SLEZANKA - SLEZSKÉ KRÁLOVSKÉ PÍSMO

"A teď přečtěte tento text:"

Kostelik swateho Marka postawil Jeho Milost slezsky kńiźe Fridrich Kazimir Piastowec ńekdy po roce 1560 w dobje zaćinajici morowe epidemie. Na Bily mor zde zemŕelo ńekolik tiisic uobywatel a pohŕbiwańi byli prawje zde. I kńiźeci rodźina w letech 1569 - 1571 teto morowe epidemii podlehla. Z poćatku byl kostelik za hradbami Fryśtatu, ale w 17. stoletii se i kostelik swateho Marka doćkal uobehnańi hradbami. Bylo to w roce 1683 kwuli hrozbje utoku wojsk Osmanske ŕiśe. Na konci 19. stoletii wśak byly fryśtatske hradby zruśeny, takźe tady po ńich dodnes zustal jen wal, widźitelny z kostelikowa sewerńi a zapadńi strany. Kostelik byl puwodńe dŕewjeny, ale protoźe welmi zchatral, koncem 18. stoletii byl strźen a na jeho zakladech byl postawen kostelik dneśńi podoby.

Výborně! A proč se tady máte chovat tiše a nedupat nohama? Inu proto, že všude kolem pod vašima nohama je pochováno mnoho, mnoho lidí z mojí doby. Nechtějí být rušeni, když po nich chodíte.

K zastávce číslo 8 "PŘEDZÁMČÍ" se podle mapy dostanete, když se vrátíte zpět až za průchod obchodním centrem a za ním se vydejte vlevo po uličce Hrnčířská, až přijdete k fontáně, kde se zastavte

8 - PŘEDZÁMČÍ

Fryštát se v 15. a 16. století stává oblíbeným místem rytířů slezských knížat

Postavte se k fontáně, nebo se u ní posaďte. Předzámčí, nebo-li Horní Předměstí, v 19. století známé jako Horní náměstí, bylo nejdůležitější branou do slezského zámeckého města Fryštátu. Vévodila mu středověká vysoká věž zvaná Horní, nebo též Těšínská brána. Předzámčí v první polovině 14. století založil slezský kníže Kazimír I. Piastovec pro zbohatlé měšťany, kteří tady vyráběli a prodávali plátno. Množství ve Fryštátě vyráběného plátna bylo ohromné, proto na tomto předměstí bylo i několik velkoskladů, ze kterých kupci rozváželi plátno po celé Evropě. Kupci se ubytovávali tady na Předzámčí, kde dodnes stojí budova zájezdního hostince s tanečním sálem. Tento hostinec sice pochází až z poloviny 19. století, ale navazuje na svého předchůdce jehož historie sahá do počátku 14. století. Tehdy se zde tito kupci ubytovávali a na dvoře hostince parkovali své povozy a ustájovali své koně. Předzámčí bylo křižovatkou Měděné, Solní i Jantarové stezky a také tudy vedla královská trasa spojující středoevropská královská města. Fryštátem tedy krom kupců také projížděli knížecí, královské i jiné slavnostní průvody. Tyto průvody byly oficiální a u slezského knížete ohlášené, proto je tady na Předzámčí již očekávala družina poslů vedená knížecím vyslancem. Královské průvody zase vedl nejbližší příbuzný toho, koho průvod byl nebo jeho nejvýše postavený aristokrat. Když se tady na Předzámčí oba vyslanci setkali, proběhlo zdvořilostní uvítání a poté královský průvod následoval knížecí družinu k zámku, kam přijeli Zámeckou uličkou. Ve středověku bylo tedy Předzámčí velmi rušným místem. Není proto divu, že si fryštátští šlechtici u slezského knížete Přemysla I. Piastovce vynutili zákaz jízd koňských povozů přes náměstí. Proto kolem roku 1360 dal slezský kníže okolo severních hradeb Fryštátu vybudovat silniční obchvat (dnešní ulice Karola Sliwky). Podél tohoto nového obchvatu se brzy začaly stavět domy s kovárnami, které pak poskytovaly své služby projíždějícím kupcům. Podél obchvatu stávali i fryštátští chudáci, aby projíždějící kupce prosili o almužnu. Dominantou Předzámčí byla kromě věže i již neexistijící velkolepá kaple svatého Mikuláše a rovněž už neexistující zámeček Miserov rytířského rodu von Pelko.

Na Předzámčí by jste v 15. a 16. století potkávali kromě zámeckých zbrojnošů střežících vstup do města, i nejvíce slavných rytířů. V té době byl Fryštát naším oblíbeným centrem, především proto, že na Fryštátském loveckém zámku trvale sídlil Jeho Milost slezský kníže se svou rodinou a tak jsme chtěli být v centru dění a Jeho Milosti k službám. Nemajetným rytířům a také rytířům nešlechtického původu, bylo umožněno pohybovat se v aristokratických kruzích a také ve společnosti Jeho Milosti slezského knížete. Mezi rytíři totiž platilo zásadní pravidlo rovnosti. A někteří si díky tomu mohli i dobře přilepšit. Například rytíř Jiří Rocnar z Rocnova si takto mohl dovolit roku 1564 koupit ve Fryštátě dům a Jeho Milost slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec mu za jeho věrné služby povolil v něm provozovat šenk. Je to dům U Andílků na rohu Zámecké a Zlaté uličky na tomto Předzámčí. Dodnes je v tomto domě šenk a ve středověku se v něm každoročně scházeli rytíři z celého Slezska, aby tady oslavili výročí svého pasování. Do tohoto šenku si i vy odskočte na pivo, aby jste se trochu osvěžili před závěrečnými dvěma zastaveními na prohlídce slezského zámeckého města Fryštátu. Nezapomeňte také navštívit Muzeum Slezského zemského archivu, které se nachází hned za zájezdním hostincem. Nachází se v něm spoustu dochovaných listin a pečetí Jejich Milostí slezských knížat.

K zastávce číslo 9 "LOTTYHAUS" se podle mapy dostanete, když z Předzámčí vejdete do Zámecké uličky, je to ta první zleva u tržiště, a projdete jí až na její konec, kde se zastavte ještě před zámkem

9 - LOTTYHAUS

Slezský kníže Mečislav III. Piastovec roku 1282 zakládá Fryštátský lovecký zámek

Zastavte se na malém nádvoříčku před zadním traktem zámku ještě před průchodem na Zámecké nádvoří. Po vaší pravé ruce stojí Purkrabství Fryštátského loveckého zámku, od přelomu 18. a 19. století nazývané Lottyhaus. Je to zámecká budova se sídlem Purkrabího, což byl nejvyšší úředník na každém hradě, který knížete zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Lovecký zámek postavený slezským knížetem Mečislavem III. Piastovcem po roce 1282 byl kamenno-dřevěný a měl svou kapli a černou kuchyň. V nějaké podobě bylo jako dřevěná stavba postaveno i jeho Purkrabství. Purkrabí se během stavby zámku musel postarat o stavební dělníky a dohlížel na práci mistrů kameníků, mistrů tesařů, mistrů zedníků atd. Stavba Fryštátského zámku trvala asi 6 let (1282-1288), je to krátká doba, protože lovecký zámek byl nevelký a bez výrazných obranných prvků. Zámek ale také střežil obchodní stezky a královské trasy. Kníže Mečislav III. tady na zámku pobýval vždy jen přechodně během svých loveckých výprav, ale významnou událostí jeho delšího, několikaměsíčního zdejšího pobytu kolem roku 1290, bylo narození jeho dcery princezny Violy, která se v roce 1305 stala českou královnou Violou Alžbětou. Pro zajištění pohodlí knížete Mečislava III. na zámku žil a pracoval jen ten nejnutnější personál v kuchyni a zámecká stráž pod velením Purkrabího. Purkrabství získalo kamennou podobu pravděpodobně až v době přestavby loveckého Fryštátského zámku v sídelní rezidenci slezského knížete a českého Vicekrále Přemysla I. Piastovce kolem roku 1370. Kníže Přemysl I. tady potřeboval ubytovat knížecí dvůr a k tomu sloužilo Purkrabství, které už disponovalo i komnatami dvořanů a úředníků v horním patře a je možné si je prohlédnout v rámci II. zámecké prohlídkové trasy "Lottyhaus". V přízemí měl kníže ustájené své vzácné jezdecké a kočárové koně, lovecké psy a měl tady i své oblíbené dravé ptáky. Krmení loveckých psů a dravých ptáků bylo zajištěno zákonem, který fryštátské řezníky povinoval odevzdávat knížeti hlavy a játra poražených zvířat. Konírna i s bytem štolmistra a lovčího v přízemí je přístupná turistům jako expozice Národní galerie Praha. Stájový čeledíni přespávali ve stájích, zatímco zámečtí služebníci přespávali v přízemních komnatách zámku, ve kterých služebníci také vykonávali svou práci. Zápach ze stájí..., no řekněme že nevadil, slušně řečeno, ve středověku tady nevoněl nikdo, takže se zvířecí zápach tak nějak ztratil. V 16. století tady na zámku také došlo k personální změně a práci Purkrabího převzal slezský Maršálek coby nejvyšší zástupce knížete, kterému velel kníže, ale veškerý personál zajišťující pohodlný život slezských panovníků na zámku nově zajišťoval zámecký Hofmistr, jehož odpovědnosti podléhaly rozhodnutím kněžny.

V místě kde stojíte stála impozantní gotická brána s věží a střílnami, spojená dřevěnými ochozy se zámkem a Purkrabstvím. Brána byla neustále střežená početnou družinou zámeckých zbrojnošů a před ní vedl vodní příkop, přes který bylo možné projet jen po padacím mostě. Jakmile slezský kníže přijížděl dnešní Zámeckou uličkou k Fryštátskému zámku, trubači zatroubili fanfáry, zbrojnoši spustili most a slezský kníže, doprovázen početnou koňskou jízdou svých šlechticů a družinou zbrojnošů, mohl projet na zámecké nádvoří, kde ho již vítal Purkrabí a dvořané s úředníky. Za nimi se most zase zvedl. Tuto gotickou bránu zrušil až slezský místokrál Kazimír II. Piastovec, když tady v letech 1511 - 1514 prováděl velkou renesanční přestavbu. Po této zámecké bráně zůstala jen věž, ikdyž je snížená do dnešní podoby a proluka mezi Purkrabstvím a sousedním měšťanským domem, kde byl vodní příkop. 

V zámeckém Purkrabství (Lottyhausu) probíhala i rytířská výuka. Rytíři ve Fryštátě získávali své rytířské vzdělání, což kromě jízdy na koni a ovládání zbraní, zahrnovalo také umění ovládat dobré mravy, cizí jazyky a samozřejmostí byla i výuka hudby, zpěvu, tance a společenské konverzace. Nešlo totiž o postavení rytíře jen jako bojovníka, ale i kultivovaného kavalíra. Vzdělávání rytířů probíhalo v zámeckém Purkrabství, dnešním Lottyhausu, kde jsou dochovány knížecí stáje, a na kolbišti, které bylo pod zámkem. S výukou chlapci začali už ve svém 7 roce. Vyučování vedl preceptor, což byl povětšinou starší, vysloužilý rytíř ve službách slezských knížat. Jako mladí chlapci se nejprve učili ovládat meče a nacvičovali si to s dřevěnými náhražkami. Kolem 15. roku se z chlapců stávali panoši, a to již uměli dobře jezdit na koni a přitom v jedné ruce držet a ovládat zbraň, např. za jízdy stříleli z kuše na hadrového panáka. Když studující mládenci dovršili 21. rok, byli už připraveni na rytířské pasování. Pasování na rytíře byl velmi slavnostní obřad. Začal hned ráno obřadní koupelí a po ní, když panoše oblékli do slavnostního oblečení, konala se k té příležitosti mše ve fryštátském zámeckém kostele, které se zúčastnili. Do kostela chodili každý den, ale teď byla mše konaná jen pro ně... Pak probíhalo pasování. Mohlo probíhat jednotlivě, ale většinou bylo společné před zahájením rytířského turnaje, kterého se nově pasovaní rytíři mohli také poprvé účastnit. Rytířský turnaj vždy zahájil Jeho Milost slezský kníže a každé jednotlivé rytířské klání začínalo troubením trubačů. Vítěz každého rytířského klání získal vybavení toho koho porazil. Mnohdy i jeho koně a poraženého samotného, kterého pak za výkupné propouštěl. Čím výše urozený poražený rytíř byl, tím vyšší výkupné vítěz požadoval. Rytíři však soupeřili i o přízeň přítomných dam, ale to bylo trnem v oku fryštátských duchovních, kteří v takových turnajích viděli jen příležitosti mládenců hřešit s mladými dívkami. Především šlo ale o zábavu, které se s chutí zúčastňovali i panující knížata a diváci se tady bavili a povzbuzovali rytíře k výkonům.

Průjezd mezi Purkrabstvím (Lottyhausem) a zámkem zůstal hlavní příjezdovou trasou na nové Zámecké nádvoří a vy se přes něj také přesuňte podle mapy k zastávce 10 "ZÁMEK" a zastavte se přímo před zámkem. Srdečně Vás zvu!

10 -  ZÁMEK

Buďte vítáni na panovnickém dvoře slezských knížat ve Fryštátě 15. - 16. století

Posaďte se na lavičce před zámkem. Přestože se na Fryštátském loveckém zámku vedly honosné poměry dvorské etikety zavedené tady v polovině 15. století podle vzoru Jagellonské královské dvorské etikety, neznamená to, že život slezských panovníků ve Fryštátě nebyl fádní. Slezský kníže jako panovník a zástupce českých králů i jeho choť, slezská kněžna, panovnice a nejvýše postavená česká aristokratka, byli ohraničeni pravidly dvorské etikety. Ta jim nařizovala co mohli či museli udělat a také zakazovala co by dělat rádi chtěli. Trochu více volnosti si užíval slezský kníže. Často vyrážel z Fryštátu na lov nebo na služební cesty, zatímco život slezské kněžny se omezoval pouze na pohyb v prostorách Fryštátského zámku, maximálně s procházkou po Zámeckém nádvoří či v Zámecké zahradě. Nikdy ale nebyla sama. Vždy byla doprovázena dvorními dámami a nablízku jí byla i početná zámecká hlídka. Když chtěla kněžna vyjet z Fryštátu pryč, musela ofociálně požádat svého chotě coby slezského knížete o povolení k výjezdu a musela svůj výjezd odůvodnit, například oprávněnou návštěvou svých rodičů v jejich sídle a jak dlouho bude pryč. Podle dvorské etikety si knížecí pár mohl dopřát soukromí jen po večerech strávených s rodinou. Na Fryštátském zámku však zažívali život v přepychu, a jeho komnaty si můžete prohlédnou v rámci I. zámecké prohlídky.

Každý den Jejích Milostí slezských knížat probíhal na Fryštátském zámku takřka stereotypně. Vstávali za rozbřesku a po alespoň nějaké hygieně šli v doprovodu dvořanů a úředníků do zámeckého kostela na ranní mši. Po ní se knížecí rodina sešla v hodovním sále, kde za stůl zasedl Jeho Milost kníže s princemi, šlechtici a nejvyššími úředníky. Odděleně od knížete u druhého stolu seděla Její Milost kněžna s princeznami a dvorními dámami. Po společné modlitbě, a když k tomu dal Jeho Milost kníže pokyn, pážata začala nosit jídlo na stůl. Konzumace jídla ve vlastní komnatě tady byla zakázaná a považovala se za hrubou urážku fryštátského knížecího dvora. Po této snídani, která byla vždy kolem 9.-10. hodiny, jel Jeho Milost kníže se šlechtici do okolních lesů na lov, nebo s doprovodnou družinou odjel na krátkou či vícedenní služební jízdu knížectvím a pochopitelně se zde také věnoval vladaření. Na Fryštátském zámku Jeho Milost kníže jednal se slezskou aristokracií, městskými konšely a také s duchovními, ale hostil tady i několik Jejich Veličenstev králů a královen. Příležitostně také pořádal rytířské turnaje a prováděl pasování nových rytířů. Svým nejvěrnějším šlechticům, dvořanům a úředníkům se Jeho Milost kníže také příležitostně zavděčoval dary v podobě domů, pozemků nebo povýšením do vyššího stavu. A aby byl Jeho Milost kníže u svých dvořanů stále oblíbený a respektovaný, často na zámku pořádal bály a jiné oslavy. To vše slezského knížete v jeho fryštátském sídle dobře reprezentovalo. V druhé polovině 16. století Jeho Milost kníže obohatil Fryštátský lovecký zámek o cenné umělecké sbírky a do zámeckých komnat nechal také přivést klece s exotickými papoušky. Na zámku vedl opravdu okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého Jeho Milost kníže nechal do Fryštátu přivést až z Itálie. Trpaslík se jako jediný u knížecího dvora mohl chovat drze až nezdvořile, knížecímu páru mohl tykat a mohl také nahlas říkat věci, o kterých sice všichni dvořané věděli, ale nikdo by se neodvážil říci je nahlas. Fryštátský zámecký trpaslík byl také vyzvědačem a informátorem. Protože se na zámku mohl volně pohybovat, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel Jejich Milostí knížeti a kněžně. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský knížecí dvůr.

Během dne, zatímco se Jeho Milost slezský kníže věnoval povinnostem vladaře, nebo se svými šlechtici lovil zvěř v okolních knížecích lesích, Její Milosti slezské kněžně dělaly společnost dvorní dámy. Bez nich by Její Milost kněžna neudělala ani krok, protože se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy s Její Milostí kněžnou trávily veškerý čas a společně se věnovaly i nějakým ručním pracím, například vyšíváním deček, zdobením předmětů, nebo také hrály na hudební nástroje, zpívaly a tančily. Vesměs šlo o dámy z řad slezských aristokratických rodin, ale mohly zde být takto vychovávány i dívky z řad neurozených měšťanů. Mladým dívkám se na Fryštátském zámku dostávalo patřičné výchovy. Vzdělávaly se historií Piastovského rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. Když vyrostly, mohly se na doporučení Její Milosti slezské kněžny provdat i do aristokratických kruhů, neboť dívky a ženy, které sloužily u fryštátského knížecího dvora jako dvorní dámy, byly svým postavením považovány za srovnatelné s ženami urozeného původu. Pro všechny dvorní dámy však tady platilo prvořadé a zásadní pravidlo cudnosti. Jakmile se proslechlo, že se některá z fryštátských dvorních dam dopustila nemravného skutku, její osud byl zpečetěn. Ze zámku byla nemilosrdně vyhoštěna a navíc s velmi nepříjemnou pověstí poběhlice. Povinností Její Milosti slezské kněžny bylo vést fryštátský Fraucimor, reprezentovat Slezské knížectví a především dát mu dědice, aby se ve Slezsku zajistilo pokračování dynastie. Dědit mohla i dcera princezna, ale pokud se narodil syn, byl nástupnictvím upřednostněn on. Slezským pravidlem bylo, že na dědictví však měli nárok všichni synové. Jejím Milostí knížecím rodičům nebylo dáno vychovávat své děti, jejich narozením byla splněna rodičovská povinnost a potomkům slezského knížecího páru se pak dále na zámku věnovali vychovatelé. V případě princezen mohlo jít o najatého učitele nebo i o dvorní dámy, v případě princů šlo o Preceptora, kterým byl většinou vysloužilý postarší rytíř dříve sloužící Jeho Milosti slezskému knížeti. Preceptor měl na starost nejen výchovu princů, ale i jejich vzdělání. Často se však stávalo, že mladí princové a princezny byli vychováváni na jiných slezských zámcích nebo přímo u císařského dvora ve Vídni. Potomci se svými knížecími rodiči samozřejmě trávili čas jako rodina, ale jejich vztah se pohyboval na úrovni kníže - princ, né otec - syn. Takto formálně se i oslovovali. Když vyrostli, jejich další život byl plně v rukou Jejích Milostí knížecích rodičů. Ti jim našli manželského partnera především u jiných panovnických dvorů a často se stávalo, že potomci byli zasnoubeni se svým partnerem ještě v dětském, nebo velmi útlém věku. O slezské princezny byl zájem, protože pocházely z panovnické dynastie a to se v aristokratických krůzích velmi žádalo. Většinou se ale po svatbě mladé slezské princezny již nikdy se svými rodiči nesetkaly. Pokud bylo v rodině více princů, ikdyž na dědictví měli nárok všichni, rodiče vybrali jednoho, kterého výhodně oženili, a ten pak pokračoval jako nástupník v slezské panovnické dynastii. Ostatním princům mohla být vybrána duchovní kariéra s tím, že se nikdy neožení a zemřou bezdětní. Potomci se tak stávali pouhými figurkami na politické šachovnici svých knížecích rodičů.

Stejně jako Její Milost slezská kněžna, i Jeho Milost slezský kníže byl na Fryštátském loveckém zámku neustále obklopený spoustou šlechticů a úředníků, kteří také potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. To na zámku vyžadovalo další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který však dohlížela Její Milost slezská kněžna. Zvláštní péči Její Milost kněžna věnovala kuchyni, protože právě kuchyně byla základem vysoce vedené etikety fryštátského knížecího dvora. Ke konci každého dne se kolem 18. hodiny knížecí rodina i s dvorem sešla v hodovním sále k večerní hostině. Na Fryštátském loveckém zámku se podávalo jídlo jen 2x denně, zato se ale vždy skládalo z několika chodů a bylo velkolepě naservírované. Charakter podávaného jídla se lišil podle dopolední či večerní doby a jestli bylo všední, slavnostní nebo postní. Během hodování se vedla společenská konverzace, zatímco obsluhující personál měl plné ruce práce s donáškou stále dalšího a dalšího jídla a pití. O příjemnou atmosféru se během hodování také starali muzikanti a pokud byli přítomni, k pobavení hodujících během hostiny vystupovali kejklíři. Co se nesnědlo, bylo rozdáno jako milodary chudině z fryštátského Podzámčí. Po večeři trávila knížecí rodina svůj čas společně a v soukromí Malého sálu. Na tento čas, který měli vyhrazený jen pro sebe, se vždycky těšili. Hráli deskové nebo míčové hry, věnovali se společnému zpěvu a tanci, nebo si jen tak povídali o tom co kdo během dne dělal. Pozdě v noci šla knížecí rodina spát do svých komnat. Jeho Milost kníže s Její Milostí kněžnou žili odděleně. Jeho Milost kníže měl své komnaty ve východním zámeckém křídle, Její Milost kněžna i s potomky měla své komnaty v sousední středové části zámku, kde byl i malý pokoj pro vychovatelku. Dvořané, hofmistr a také já jsme žili v bytech umístěných v patře Lottyhausu, zatímco služebnictvo přespávalo v přízemních komnatách zámku. Chodilo spát poslední a vstávalo jako první.

Slezští Piastovci zůstali na svém nevelkém, ale oblíbeném loveckém Fryštátském zámku až do svého vymření v roce 1571. Po celou dobu své existence byli vládci Slezska, byli nejvýše postavenou aristokracií v Českém království, jeho jedinou panovnickou dynastií a zastupovali císaře a krále Českého království v době jejich nepřítomnosti. Než se s vámi rytíř Václav rozloučí, ještě si na závěr tady před zámkem zatančete renesanční taneček, v 16. století oblíbeným na zdejším zámeckém dvoře.

"Tady prohlídková trasa za historií slezského zámeckého města Fryštátu (ne)končí. Ukázal jsem Vám stavební památky, které pamatují slezská knížata, seznámil jsem Vás s dějepravem, naučil jsem Vás hudbě, zpěvu a tanci a také jste zvládli číst a psát slezským královským písmem. A snad se mi podařilo alespoň touto formou vrátit Vás zpět v čase do slezského středověku 13. až 16. století. Prohlédněte si ještě komnaty Zámku Fryštát, zdarma jeho Zámeckou galerii, také Zámecký dům Lottyhaus a Národní galerii v bývalé zámecké konírně. Navštivte také náš krásný Zámecký park s lázněmi a jeho okolní krajinu, které byly dvorním loveckým revírem slezské aristokracie.

Sdílejte tuto naši webovou stránku na sociálních sítích a doporučte svým přátelům návštěvu Slezského knížecího zámeckého města Fryštát v Karviné. Děkuji Vám za Vaši velmi milou společnost :-)

Váš dvorní Preceptor, fryštátský rytíř Václav."