Královský HRAD FRYŠTÁT ve Slezsku
- JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJZACHOVALEJŠÍCH SÍDEL SLEZSKÝCH PANOVNÍKŮ -
- Hrad Fryštát, z legendy zrozená slezská rezidence -
Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a na její slezské území se opět začali vracet Silingové, slezsko-germánské kmeny vedené knížaty, kteří podél vodního toku Odra/Olše začali budovat svá městská hradiště. Legenda praví, že když slezsko-germánský kníže přijel se svou družinou až k místu dnešního Darkova, uviděl na břehu řeky krásnou mladou dívku jménem Olga a hned se do ní zamiloval. Později mu Olga porodila krásného syna a dala mu jméno Fridrich, ale když se o tom slezsko-germánský kníže dozvěděl, odjel ze svého hradiště za Olgou, a protože stále neměl dědice, syna jí vzal. Zrazená Olga dlouhé měsíce truchlila a plakala, a když příštího jara přišla povodeň, skočila do řeky a už ji nikdy nikdo nespatřil. Jak roky ubíhaly, malý Fridrich na knížecím hradišti svého otce vyrostl a stal se po svém otci slezsko-germánským knížetem. Dvořané mu jednoho dne pověděli o jeho skutečné matce Olze a jak ji jeho otec zradil, a tak Fridrich, hledat její stopy, odjel se svou družinou do míst kde kdysi žila. Když dorazil na místo dnešního Starého Města, dal zde postavit své nové hradiště kde se natrvalo zabydlel, a které nazval po sobě: Fridrichovo město (Fri-stadt) a řeku, na jejímž břehu nové hradiště postavil, pojmenoval po své skutečné matce Olze. Od té doby pak uplynulo mnoho let a slezsko-germánská hradiště postupně obsazovala mocná vojska slezských knížat z rodu Piastovců. Od roku 1282 ve Slezsku vládl kníže Mečislav III., ale protože byl despotický a vládl pevnou rukou, jeho žena od něho utekla a se svými dvorními dámami přijela k Fryštátskému hradišti, kde ještě žili Fridrichovi potomci, a požádala je o přijetí a ochranu. Jenže slezský kníže Mečislav se rozzuřil, dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, zapálil a jeho vojáky pobil. Zabil také všechny Fridrichovy potomky. Když kníže Mečislav svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničený a spálený Fryštát, začal nad tím vším plakat. V tom se u knížete objevila slezská orlice a podnítila ho jít o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na skalním návrší rostla mohutná lípa, v jejíž koruně měla orlice své hnízdo. A právě tady na tomto místě dal kníže postavit nový hrad a založil kolem něj i své nové hradní město Fryštát. Piastovci totiž věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, tam je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých už bylo v celém Slezsku na dvacet. Fryštátský hrad se tak stal dalším novým domovem slezských panovníků a na důkaz usmíření knížete s kněžnou se jim tady narodila krásná dcera Viola, která se roku 1305 stala českou královnou. Nové hradní město Fryštát plnilo roli rezidenčního sídla Piastovců až do roku 1571. Dodnes však nese název po svém prvním zakladateli, slezsko-germánském knížeti Fridrichovi a i slezská orlice s fryštátskou lípou dodnes zůstávají symbolem památky jeho druhého zrození.
- Turistickou trasu
"Po stopách slezských knížat"
vedenou Zámeckým nádvořím, stáhni do mobilu QR kódem, nebo přejdi zde -
- Středověk na slezském panovnickém dvoře Fryštátského hradu -
Na konci 13. století na hradě Fryštát přechodně pobýval jeho zakladatel, slezský kníže Mečislav III. a snad tady se mu také narodila dcera, budoucí česká královna Viola Alžběta. Hrad měl zpočátku spíše charakter strážní tvrze, střežící obchodní stezky, protože Fryštát byl křižovatkou obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakowem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Warszawy a Berlína. Ve 14. století zde po delší dobu sídlil slezský kníže Přemysl I., který také zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl tady už potřeboval mít četnější služebnictvo a proto hrad rozšířil rukou dílny gotického architekta Petra Parléře. Hrad byl ale stále temný, chladný a zapáchal, protože hygiena služebnictva, ale ani panstva ještě nebyla samozřejmostí. Tehdejší vybavení gotického hradu Fryštát bylo skromné. V komnatách byly jen lavice, sedátka, stůl a truhly. Na stěnách byly zasazeny louče jako zdroj světla a uprostřed komnat stály drátěné koše s dřevem na vytápění. Okna a dveře příliš netěsnily takže v místnostech bylo takřka pořád chladno. Nejluxusnějším nábytkem na Fryštátském hradě byla ručně vyřezávaná postel, kterou měl jen knížecí pár. Hodovnímu sálu dominoval velký erb Piastovců, byla zde kamna, velké hodovní stoly a jídelní servis. Před komnatami stáli pážata a na chodbách hradu hlídkovala hradní stráž. Všude na podlahách byla sláma s hmyzem a hlodavci, a na dvoře se pásla hospodářská zvířata a koně. Situace se na hradě zlepšila až s příchodem kněžny Eufemie Mazovské, která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Hrad Fryštát dostala jako svatební dar a hned se do něj zamilovala. Podle legendy měla kněžna o hradu prohlásit, že je sice "rozměru nevelkého, ale zato vzhledu okázalého, a že krále plodit bude, ale vojsko ani oheň že ho nedobude. Že vždy Fryštát povstane k přebývání svému, jako Fénix k životu věčnému". Kněžna zde kolem roku 1420 provedla náročnou přestavbu a hrad rozšířila do jeho dnešní podoby. Po svém ovdovění v roce 1431 na hrad přestěhovala celý knížecí dvůr a zavedla zde přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu. Fryštátský hrad se záhy stal prvořadým sídlem Slezského knížectví. Kněžna Eufemie, lidem také zvaná Ofka, tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny, z nichž se potomků dočkal jen nejmladší syn Boleslav II. Slezský kníže Boleslav II. se roku 1448 oženil s vysoce urozenou princeznou Annou Bělskou, členkou Jagellonské královské dynastie a budoucí milovnicí a patronkou fryštátské rezidence. Společně pak dále na Fryštátském hradě budovali velmi honosné poměry a založili zde vlastní, fryštátskou a královskou rodovou linii slezských Piastovců.
Vyobrazení podoby hradu Fryštát před rokem 1791 se nedochovalo, ale na základě dochovaných částí zámku vznikly v letech 2017 - 2019 tyto rekonstrukce:
- Slezský král Kazimír II. Fryštátský a jeho potomci na hradě -
Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském hradě panovnický dvůr velikého slezského knížete Kazimíra II. Fryštátského, kteréhož hrad byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. a kněžně Anně Fryštátské, rozené Bělské. Tady na Fryštátském hradě dne 21./22. července 1471 na jednu nebo více nocí kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny českého krále Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakowa do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův hlavní průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském hradě uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském hradě uspořádal mnoho. Hostem tady na hradě často býval i polský král Zikmund Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském hradě se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na hradě vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského hradu shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav hradu a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Mezi léty 1476 - 1479 kníže také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže Kazimír II. také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, a od roku 1490 až do své smrti v roce 1528 panoval nad knížaty celého Slezska, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský".
Slezský král Kazimír II. se roku 1478 oženil s Johanou, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Avšak zplodil s ní dva syny, prince Fridricha a prince Václava II., které také ale oba přežil. Po smrti své ženy Johany se již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Vyhledával však také samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo králi Kazimírovi II. 75 let, sepsal na hradě Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštějna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský král Kazimír II. Fryštátský umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Jeho hrob se nikdy nenašel ani o něm není dochován písemný záznam. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na hradě Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela. Ta však byla roku 1640 kompletně vyrabována Jiřím Krnovským a následně i švédskými a dánskými vojsky. Následnický panovník, slezský kníže Václav III. Adam měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Lucemburků, Jagellonců i Habsburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav na císařském dvoře ve Vídni a s Marií měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Cieszynie, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Svou ženu Marii tam kníže Václav III. týral a před dvořany ji ponižoval, ale teprve až po přesídlení knížecího dvora z Cieszyna zpět na Fryštátský hrad v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil.
V 16. století, za panování jejich syna, slezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského, byl Fryštátský hrad vybaven cennými uměleckými sbírkami a do zámeckých komnat nechal kníže Fridrich přivést i klece s exotickými papoušky a ve stájích dnešního Lottyhausu měl ustájené vzácné koně ze Španělska. Na Fryštátském hradě vedl opravdu velmi okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého sem kníže Fridrich nechal přivést až z Itálie. Trpaslík se mohl jako jediný u knížecího dvora chovat drze až nezdvořile, knížecímu páru tykat a nahlas říkat věci, o kterých sice všichni dvořané věděli, ale nikdo by se je neodvážil říci nahlas. Fryštátský dvorní trpaslík byl také vyzvědačem a informátorem. Protože se na hradě mohl volně pohybovat, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a také poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel knížeti a kněžně. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský knížecí dvůr. Zatímco se slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský během dne věnoval svým povinnostem vladaře nebo se svými šlechtici jezdil do okolí hradu na oblíbený lov zvěře, jeho ženě, kněžně Kateřině, dělaly na Fryštátském hradě společnost dvorní dámy. Bez nich by kněžna Kateřina neudělala ani krok, protože se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy se s kněžnou věnovaly i nějakým ručním pracem, například vyšíváním deček nebo zdobením předmětů, a také se věnovaly hudbě, zpěvu, tanci a hraním míčových her. Vzdělávaly se historií Piastovského rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. I kníže Fridrich byl neustále obklopený spoustou šlechticů, dvořanů a úředníků. Ti všichni taky potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. Knížecí dvůr Fryštátského hradu proto potřeboval další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, a na který však dohlížela kněžna Kateřina.
- Královské svatební průvody na Zámeckém nádvoří Fryštátského hradu -
Až do roku 1511 bylo fryštátské náměstí oddělené od hradního nádvoří. Středem náměstí tekl potok Dubina, směřoval k hradu, kde tvořil vodní příkop lemující hradní opevnění. Mezi léty 1511 - 1514 slezský král Kazimír II. Fryštátský prováděl renesanční přestavbu gotického hradu v zámek. Zbořil jeho severní opevnění s příkopy, čímž hrad otevřel k náměstí a také vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi hradem a náměstím. Tak zde vzniklo velké Zámecké nádvoří, jak ho vidíte ještě i po 500 letech. Nové nádvoří se ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde královské průvody. Už v roce 1518 se zde ubytoval královský průvod polské královny Bony Sforzy, italské aristokratky z Milána, která se v Krakowě provdala za Jagellonského krále Zikmunda I. Na panovnickém dvoře, kde královna Bona vyrůstala, byl také zaměstnán světoznámý malíř, sochař, architekt a vědec, Leonardo da Vinci. Také jejich syn Zikmud II. roku 1543 přivedl na Fryštátský hrad svou novomanželku Alžbětu Habsburskou, která jela z Vídně do Krakowa v pozlaceném kočáře. Z Olomouce, kde průvod přenocoval, už jela do Fryštátu doprovázena 1500 člennou, bíle oděnou koňskou jízdou. Když průvod do Fryštátu dorazil, bylo tady už vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti zámku se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Nejvzácnější koně byly ustájeny v hradních stájích Lottyhausu, ty ostatní na louce pod hradem. Roku 1567 do Fryštátu také přijel tříset členný svatební průvod kněžny Sidonie Sasko-Lauenburské, jedoucí až z dalekých Drážďan. Před Fryštátským hradem kněžnu přívítal slezský kníže Fridrich s chotí Kateřinou. Kníže seděl na svém koni oděném ve slavnostních, slezských, modrožlutých barvách a hlavu jeho koně také zdobila okázalá zlatá chocholka. Po slavnostním hodování a přespání, pokračoval průvod dál.
BÍLÁ PANÍ FRYŠTÁTSKÁ
Roku 1530 postavená Bílá věž je symbolem Fryštátu. Podle legendy byla v jejích přízemních komnatách umístěna do karantény Bílým morem nakažená, slezská kněžna Kateřina Fryštátská, rozená Lehnická, která zde roku 1569 přes všechnu péči ranhojičů zemřela a byla pohřbena. Po celou dobu jejího pobytu ve věži ji zde den co den navštěvoval kníže Fridrich s malou princeznou Kateřinkou, ale i oni se od ní morem nakazili a zemřeli. Od té doby je věž považována za hradní Bílou paní, protože připomíná postavu nemocné kněžny s vysokým čepcem, velkýma očima a bílým oděvem s knoflíky.
Také svatby slezských Piastovců byly okázalé a předem domluvené, jak to bylo u evropských panovnických rodů zvykem. Slezský kníže výhodným sňatkem získal vyšší politickou prestiž a další majetek. Jeho manželka, zejména šlo o princezny z panovnických rodů, byla již od dětství vychovávána s tím, že na osobní volbu manžela nemá příliš velký vliv. Jejím úkolem bylo dát knížeti potomka a zajistit tak pokračování dynastie. Láska manželů byla výhodou, ale neočekávala se. Výjimkou bylo manželství Hornoslezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského s Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Lehnickou. Zamilovali se do sebe již jako náctiletí a ve věku 22 let se na zámku ve slezské Legnici vzali. Po velkolepé, několika týdenní oslavě, které se účastnilo více jak 2000 šlechticů včetně císaře Maxmiliána II. Habsburského, se svatební průvod vydal do Fryštátu. Na jaře roku 1564 průvod na fryštátském Zámeckém nádvoří vítali dvořané, šlechtici, rytíři, duchovní a konšelé spolu s davy obecného lidu. Na počest Kateřinina uvedení v jejím novém knížecím sídle, kníže Fridrich tady uspořádal velký rytířský turnaj. Jeho hlavní dominantou se stala za tím účelem postavená Piastovská věž s knížecím erbem, která je dnes známá spíše jako věž radniční. Mladý knížecí pár se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybrali Fryštátský hrad. Završením velkolepé svatby bylo v roce 1565 narození okouzlující princezny Kateřinky. Z lásky ke kněžně Kateřině, dal také kníže Fridrich postavit ve Fryštátě zcela nový, renesanční zámek Ráj, kam také plánoval přesídlit slezský panovnický dvůr, ale než tak učinil, šťastná knížecí rodina v letech 1569 - 1571 vymřela na Bílý mor a hrad Fryštát i se zámkem Ráj převzal císař Maxmilián II. Habsburský. Kněžna Kateřina byla i s teprve 7 letou princeznou pochována v kryptě fryštátského zámeckého kostela, ale kníže Fridrich Kazimír, umírajíc na cestě do Prahy, byl pohřben v Pardubicích po boku své matky, kněžny Marie.
Více se o Fryštátském hradu a jeho slezských knížatech dozvíš putováním fryštátským nádvořím kliknutím na odkaz zde.
FRYŠTÁTSKÝ RYTÍŘ
Slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský dal dnešní radniční věž postavit, aby na jaře roku 1564 byla slavnostní ozdobou nádvoří, které vítalo ve Fryštátě svou novou paní - kněžnu Kateřinu. K této příležitosti se zde konal velký rytířský turnaj, kterého se kníže s radostí účastnil také jako soutěžící. Kníže Fridrich roku 1571 tragicky zahynul a turnaj je poslední nám známý, který se zde konal. Věž však stojí dodnes a jako udatný rytíř dohlíží na dění na nádvoří.
- Památky Piastovského hradu z 13. až 16. století -
- PROHLÍDKY PŮVODNÍCH ČÁSTÍ PANOVNICKÉHO HRADU A VÝSTAVNÍCH PROSTOR VE FRYŠTÁTĚ -
Nejstarší části Fryštátského zámku - gotická komnata, bývalá zbrojnice s vězeňskou celou a bývalá černá kuchyně se sklepem, pocházejí ze 13. až 15. století. Byly proměněny ve výstavní prostory a lze si je zdarma prohlédnout v rámci čekání na prohlídku hlavních zámeckých komnat. Žádejte Pátou, neboli Výstavní trasu (Zámecká galerie). Také bývalá hradní konírna z přelomu 14. a 15. století dnes slouží jako výstavní prostory. Žádejte Třetí prohlídkovou trasu (Národní galerie Praha). Zámeckou kapli s věží si lze prohlédnout v rámci Čtvrté prohlídkové trasy nebo nezávisle návštěvou zámeckého kostela. Fryštátské sklepní spojovací chodby v podzemí sloužily pro přepravu surovin k vaření piva a byly naposledy zkoumány roku 1866, ale průzkum hned na počátku přerušila pruská okupace Fryštátu. Dodnes stále čekají na své znovuobjevení a zpřístupnění. Fryštátské hradby byly zmapovány v letech 2017-2019 v rámci historického výzkumu hradu Fryštát.
- Fryštátské středověké hostince a šenky na Zámeckém nádvoří -
Slezská kuchyně je velmi oblíbená ve střední Evropě. Setkáte se s ní hlavně v Německém Slezsku, polském Dolní Slezsku v okolí Wroclawi a v Českém Slezsku, v okolí Karviné a Jablunkova. Typické slezské pokrmy, které byly převzaté i do okolních regionů jsou: Kyselo, bramboračka a hřibová polévka, Bramborový salát, bramborová placka, bramborový knedlík, masová roláda, červené zelí, karbanátek a tlačenka, makový závin, drobenkový koláč a oblíbené slezské smažené tvarohové chlebíčky, které se připravují ze dvou krajíců bílé veky slepené k sobě tvarohovou pomazánkou s vanilkovým cukrem. Slepený chlebíček lehce namočíme v mléce s rozmíchaným vajíčkem a obalíme ve strouhance. Takto připravený chlebíček osmažíme z obou stran do zlatova v rozpáleném tuku, necháme okapat a ještě horký vyválíme v cukru. Je to slezská kalorická bomba, ale zároveň také vynikající laskomina, která se prodávala v karvinských bufetech ještě v 90. letech 20. století. Žádné slezské hlavní jídlo se neobejde bez kompotu. Typické pro Slezsko jsou také masové omáčky se sušeným ovocem. Slezským národním pokrmem je však guláš zvaný Bigos. Původně Jagellonské polsko-litevské jídlo přinesla do Slezska knížecí rodina fryštátských Piastovců. Kníže Kazimír II. jím hostil své šlechtice, když se vrátili na hrad ze společného lovu v okolních lesích. Netrvalo dlouho a z původního receptu se vyvinula slezská Piastovská verze Bigosu. Na 3 lžících sádla orestujeme 1 cibuli a 0,5kg vepřového masa. Zaprášíme 2 lžičkami mleté papriky a po chvilce opékání zalijeme 0,1l červeným vínem, je-li potřeba, i trochou vody na dušení. Okořeníme solí, pepřem, 2 bobkovými listy a pod pokličkou dusíme do poloměkka. Přidáme 0,5kg nakrájeného uzeného bůčku, 0,5kg kysaného zelí a dále dusíme do měkka. Nakonec přidáme nakrájenou klobásu, 0,1kg sušených švestek a 0,5kg povařeného a scezeného hlávkového zelí a ještě krátce povaříme s 1 lžičkou majoránky. Slezský guláš Bigos byl velmi oblíbeným jídlem u fryštátského hodovního stolu a stejně jako slezští panovníci, si ho můžete vychutnat i vy ve své jídelně nebo v některé fryštátské restauraci.
- Karviná, moderní lázeňské, universitní a slezské královské město -
Karviná vznikla v roce 1949 sloučením okresního, královského a lázeňského Fryštátu s okolními obcemi. Nové město dostalo název Karviná a mělo se stát slezskou metropolí se 120.000 obyvateli. Stavební rozvoj nastal už v 50. letech 20. století výstavbou čtvrti Nové Město s páteřním bulvárem lemovaným obytnými domy s obchody a restauracemi. V 60. letech 20. století se postavila obytná čtvrť Ráj/Mizerov s vlastními obchodními centry a v 70. letech 20. století byla vybudována moderní lázeňská čtvrť Hranice. Karviná nemá své hlavní centrum tvořené starou zástavbou, nevyhovující už v polovině 20. století, jako je tomu v běžných evropských městech. Karviná je urbanistickým celkem moderních čtvrtí a pro přítomnost jodobromových lázní je koncipována jako lázeňské zahradní město plné zeleně, širokých ulic a hlavních tříd s dominantními výškovými budovami a lemovanými krásnými alejemi. Je zde spousta rekreačních zón a nádherných parků. Je pohodová a je městem pro příjemný a pohodlný život. Slezská Karviná má také vysokou životní úroveň. Například ve srovnání s Prahou v Čechách si v Karviné na vlastní bydlení vyděláte 3x rychleji, je tady 2x více nemocničních lůžek na obyvatele a jsou zde i vyšší důchody. A ve srovnání s Ostravou na Moravě je v Karviné poměr průměrných cen za reality s výší průměrné mzdy o jednu třetinu výhodnější. Karviná je i slezským kulturním centrem a střediskem vzdělanosti s universitou a má v rámci České republiky nejvýhodnější polohu. Oblast Karviné se totiž nachází na křižovatce čtyř hlavních transevropských tras Sever - Jih. Díky tomu je Karviná i kosmopolitním městem patřícím nejen slezanům, ale i jiným národům, především Polákům a Slovákům. Žije uvolněnou, svobodnou až rekreační atmosférou zbavenou stresu typického pro jiná větší a velká města. Karviňané své město mají rádi a žijí v něm svým vlastním životem, což je i první čeho si všimnete, pokud se ve městě zdržíte. Každého svého návštěvníka, turistu, studenta i lázeňského hosta však rychle přijmou mezi sebe.
Karviná -
- město: 50.000 obyvatel
- okres: 250.000 obyvatel
- aglomerace: 400.000 obyvatel
- Slezsko, bohatá evropská země patřící třem státům -
28. říjen 1138 - Den založení Slezského knížectví
Prvním slezským knížetem a zakladatelem slezské panovnické dynastie Piastovců byl kníže Vladislav II. (1105 - 1159/63), syn krále Boleslava III. a kněžny Zbyslavy. Od roku 1327 bylo Slezsko součástí Českého království jako autonomní země s vlastním panovníkem, biskupstvím a tribunálem. Slezští panovníci byli nejvyšší českou aristokracií, jedinou domácí panovnickou dynastií a jako takoví zastupovali císaře pro České království. Potomci prvního slezského knížete Vladislava II. vymřeli v Karviné - Fryštátě roku 1571, ale jsou jedněmi z předků současné britské královské rodiny. Titul slezského vévody po roce 1571 přešel na Habsburské císaře a v současnosti je držitelem stále platného titulu "Vévoda slezský" lichtenštejnský kníže Hans II. Adam, jehož předkové z rodu Wilczků ze Slezska pocházejí. Jeho žena, kněžna Marie Aglaé, je po své babičce Eleonoře také karvinskou Larisch-Mönnichovnou.
Evropské Slezsko má kolem 8mil. obyvatel, má své písmo, jazyk a vlajku, od roku 1742 je rozdělené a dnes patří třem státům: Německu, Polsku a Česku. Největším městem evropského Slezska je Wroclaw a dodnes zachovalými a nejdéle trvajícími knížecími sídly slezských panovníků z rodu Piastovců jsou Legnica v Polsku a Fryštát v Karviné. V současnosti má Slezsko tato velká správní centra: Görlitz, Wroclaw, Opole, Katowice a Ostrava, která ovšem leží na území Moravy a se Slezskem nesdílí jeho historii, ale která od roku 1920 nahradila slezskou Opavu. Nejvyššími horami Slezska jsou Sněžka v Krkonoších (1603m) a Praděd v Jeseníkách (1492m). Památnou horou Slezska je však hora Slézy (718m) ležící ve slezské oblasti Krkonoš a Jeseníků. Kolem této hory se v polovině 2. století usadili Silingové, východogermánský kmen jehož jsou slezané potomci. Hlavním vodním tokem Slezska je řeka Odra s přítokem řeky Olše, podél kterých vede také hlavní slezská a transevropská silnice s železnicí, a na kterých byla postavena slezská knížecí rezidenční sídla, z níchž je Karviná-Fryštát jediné na území Česka. Území Karviné je dodnes rezidenční památkou na slezské panovníky s nejen dochovaným sídelním hradem Fryštát, ale i se slezskými knížecími lesy (Černý les a Loucký les) a knížecími rybníky Stonava-Darkov-Louky a knížecími rybníky Olšiny, které jsou i chráněné jako Ptačí oblast Natura 2000. Za slezskou knížecí byla považována i samotná řeka Olše.
V letech 2017 - 2019 byl prováděn historický výzkum zapomenuté panovnické historie zámku Fryštát za účelem znovu zveřejnění významu Fryštátu coby sídla slezských panovníků. Aby se opět nezapomnělo, je potřeba Fryštát chránit jako národní kulturní památku s historickým významem pro Slezsko a také zapsat Fryštát na seznam světového kulturního dědictví UNESCO s významem na evropský slezský národ, slezskou kulturu a historii.
1. Kde najdu zámeckou rezidenci Fryštát?
Zámecká rezidence Fryštát je od druhé poloviny 13. století stále na svém místě. Nachází se v evropském Slezsku, v Moravskoslezském kraji, na jižním okraji města Karviné. Co by kamenem dohodil z hlavního nádraží Karviná, nebo přímo na cyklostezce podél řeky Olše.
2. Na co mě zámecká rezidence Fryštát naláká k návštěvě?
V každém jejím koutě je kus slezské historie. Sídlil zde slezský panovnický rod Piastovců a další panovnickou sídelní rezidenci najdeš až ve Vídni, Krakowě nebo v Praze. Klenotem Fryštátu je především nádherné Velké zámecké nádvoří se zámkem, Lottyhausem, Piastovskou věží, Vídeňskou kašnou, Zlatou uličkou a měšťanskými domy s Radnicí. Najdeš tady taky Zámecký pivovar se středověkým výčepem. Do slezského středověku tě přenese Zámecká kaple s Bílou věží, která už 500 let představuje zdejší Bílou paní Fryštátskou. Uvítá tě také pobočka Národní galerie Praha, Státní okresní archiv nebo Knihovna Umění v Paláci kněžny Sasko-Lauenburské. Na Radnici najdeš korunovanou podobu slezského krále a také knížecí erb jeho rodu. O tvůj žaludek se postará některé z více než 20ti gastro zařízení. Některé z nich se o žaludek zdejších návštěvníků stará již více než 500 let. V Podhradí tě okouzlí Zámecký park s oborou, loděnicí a mnoha atrakcemi. Slezskou zámeckou rezidenci Fryštát denně navštíví několik set návštěvníků z okolí i ze zahraničí. Přidej se k nim. Stačí přijet.
3. Kde najdu fryštátského rytíře Václava?
Oblíbený rytíř Václav je maskotem zámecké rezidence Fryštát. Najdeš ho v Zámecké kapli. Odpočívá zde již od roku 1577. Před tímto rokem byl maršálkem Piastovského vévodského dvora, po tomto roce jeho jedinou zdejší prací je provázet turisty po zámecké rezidenci.