S I L E S I A

SLEZSKO, založení země a její panovnické monarchie

Historická země ve střední Evropě leží mezi Polskem, Německem a Českem. Slezskou zemí procházejí dvě nejvýznamnější evropské transmagistrály ze Skandinávie/Pobaltí do Středomoří/Balkánu, s křižovatkou v oblasti Gliwice-Karviná. Nejvyššími horami Slezska jsou Sněžka s 1603 m.n.m a Praděd s 1492 m.n.m. Hlavní vodní tepnou Slezska je povodí řeky Odra-Olše. Slezsko má 8 mil obyvatel a jeho největší a hlavní město je Wroclaw se 700tis obyvateli, universitním centrem a druhým hlavním městem Slezska je Opole se 130tis obyvateli. Největší aglomerací jsou Katowice se 3mil obyvateli, kde se také nachází slezské mezinárodní letiště. Největší historické město je Legnica se 100tis obyvateli a největším lázeňským městem Slezska je Karviná s 50tis obyvateli, ale její aglomerace čítá 250tis obyvatel.

Více o slezské historii na jeho hradech, zámcích a městech na podstránce: Via Regia".

Slezská gastronomie je oblíbená v celé střední Evropě. Kdo by neznal bramborový salát, bramborové knedlíky a bramboráky? Brambory zpřístupnil široké veřejnosti irský rod hraběte Niklase Taafe von Carlingford, který žil ve Fryštátě v 18. století. Díky němu se brambory, dříve plodina aristokratů, staly oblíbeným pokrmem všeho lidu. Mezi typické slezské pokrmy patří i makový závin, smažené tvarohové chlebíčky, vaječné smaženky nebo masové karbanátky. Nejcharakterističtějším rysem slezské kuchyně je však maso vždy doplněné ovocem. Ať už se maso dusí nebo peče, vždy se připravuje s čerstvým nebo sušeným ovocem, nebo se podává s ovocným kompotem. Tato kombinace je pro slezskou kuchyni naprostou nutností. Od poloviny 15. století se na stole slezských vévodů ve Fryštátě podával také Bigos - guláš ze dvou druhů masa, dvou druhů zelí a klobásy, který sem z polské Jagellonské královské kuchyně dovezla rodina slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X., a odtud se rychle rozšířila do všech slezských vévodských sídel. Ve Slezsku se však připravuje... samozřejmě že se švestkami.

Slezský vévodský Fryštát, stejně jako založení Slezska, se spojuje s původním slezským kmenem Silingů, má tedy více než 1000 leté dějiny. Počátkem 10. století v povodí řeky Odry-Olše silingové zakládali hradiště, ze kterých se později stala vévodská města. Silingské kmeny Slezsko obývali již dříve, ale během období stěhování národů odešli do oblasti dnešní Andalusie ve Španělsku a po rozpadu Velkomoravské říše roku 906 n.l. se vrátili na slezské území. Stopy po prvních Silinzích lze dodnes spatřit na slezské památné hoře Sléza (718 m.n.m), kde měli Silingové své mocenské hradiště (zbořeno 1471, dnes již jen pozůstatky, a na místě hradu stojí kaple), a kde provozovali kult uctívání boha Slunce, jehož ústředí bylo na právě zde, na vrcholu pro Slezsko tolik posvátné hory (Sléza-odtud také název Slezsko). Jde o horu podobného významu jakým je řecký Olymp. O počátcích slezského Fryštátu (od roku 1946 Karviná) se zmiňuje fryštátský lékař a historik Julius Bayer (19. století) ve své knize Pamětihodnosti města Fryštátu (vydaná ve Vídni 1879), kde uvádí velký rozvoj Fryštátu za vlády polského krále Měška Lamberta II. Piasta (990-1034). Ten vládl v letech 1025 - 1034 a je o něm známo, že se skutečně zasloužil o prudký rozvoj svého království, jehož byl Fryštát součástí. Kronika Anonima Galla se o králi zmiňuje, že "Byl ušlechtilým rytířem a také vykonal mnoho rytířských činů, jejichž vyjmenování by trvalo příliš dlouho. I on se stal předmětem nenávisti všech svých sousedů kvůli závisti, kterou chovali vůči jeho otci; ale už se nelišil ctnostmi života, zvyky ani bohatstvím, jako tomu byl jeho otec." Fryštát je v Lambertově době uváděn již jako prvořadé slezské obchodní středisko. Není divu, protože se nacházel, a dodnes se nachází na strategické křižovatce nejvýznamnějších evropských cest Sever-Jih, ze které měl Fryštát velké zisky a mohl se rozvíjet. Jestli Silingové založili Fryštát právě kvůli této křižovatce, to se neví. Název Fryštát se překládá jako "Svobodné město", nebo je též spojen s údajným Silingským knížetem Fridrichem, který město založil a pojmenoval po sobě: Fridrichovo město, nebo-li Fri-Stadt.

Více o památkách vévodského fryštátského sídla na podstránce: "Rezidence".

Prapravnuk polského krále Lamberta II. Piasta, a také pravnuk českého krále Vratislava Přemyslovce, královský princ Vladislav II. Piast (1105-1163), dne 28. října roku 1138, po smrti svého otce, krále Boleslava III. Piasta, založil Slezské vévodství a také založil panovnickou dynastii slezských Piastovců. Stal se prvním slezským vévodou Vladislavem Piastem I. Jeho matkou byla Zbyslava Kyjevská (1085-1114), dcera velkokyjevského knížete Svjatopolka II. Izjaslavoviče. Jako slezský vévoda Piast I. však Vladislav sídlil v Krakově. Celý život vojensky podporoval tažení Velkokyjevského knížete Vsevoloda Olegoviče, jehož dceru provdal za svého syna. Mezi léty 1120-1126 se princ Vladislav oženil s princeznou Anežkou (1108-1159), dcerou rakouského markraběte Leopolda III., se kterou zplodil prince Boleslava (1128-1201), Mečislava (1141-1211), Konráda (1146-1190) a snad i Albrechta (?-1178) a princeznu Rikšu (1130-1185). Roku 1141 princ Vladislav vedl spolu s olomouckým biskupem Zdíkem evangelizační, ale neúspěšnou misi do Prus, aby tamní lid obrátili na křesťanskou víru. S podporou vojska Vsevoloda Olegoviče však Vladislav musel také bojovat o svůj legitimní nárok na královský trůn, který mu chtěla odejmout jeho ovdovělá nevlastní matka Salomena, aby trůn po smrti Vladislavova otce dala svým vlastním synům. Své nevlastní matce Salomeně však princ Vladislav mařil její mocichtivé plány, a své mladší nevlastní bratry zbavoval dědičných práv na vládu. Na žádost své milované, ale ctižádostivé ženy Anežky, Vladislav krutě trestal vypíchnutím očí a uříznutím jazyka každému, kdo stál na straně těchto jeho mladších bratrů. Tyto tresty měl provádět Anežčin milenec Dobek, opět na její žádost. Zdá se, že tato žena svého muže Vladislava ovládala a stála za jeho neúspěchy. Kronikář mistr Vincent o Vladislavovi napsal: "Z privilegia narození, slavného a následnictví v království vysoké vznešeného, ale žíznivého po cti z jednoho důvodu a pýchou povýšeným z jiného. Čím smutnější byla jeho vláda, tím více se oddával radosti své ženy. Tak princ, velmi lidský sám o sobě, pod vlivem tvrdohlavosti své ženy, se lidstva zbavuje." To vůči princi vzedmulo vlnu nelibosti a gněžským biskupem Jakubem ze Žnína byl proto exkomunikován a Vladislav také ztratil Slezsko, které se však, leč neúspěšně, snažil získat zpět. Aby Vladislav dostal ztracenou vládu zpět, musel roku 1146 prchnout do Německa ke králi Konrádovi III., kde sháněl vojenskou posilu. Jeho mladší nevlastní bratři toho mezitím využili, oblehli Krakov a z královského hradu vyhnali Vladislavovu ženu Anežku Rakouskou se syny, která tak za Vladislavem přijela do Německa. V letech 1147-1149 se princ Vladislav ještě účastnil křižácké výpravy vedené německým králem Konrádem III. do svaté země, a po této misi mu olomoucký biskup Zdík zrušil jeho exkomunikaci. Princ Vladislav se však již nikdy do Slezska trvale nevrátili, mezi léty 1159-1163 se svou ženou Anežkou zemřeli a byli pochováni v Durynském Altenburgu.

Jejich synové, Boleslav I. Piast (1127-1201) a Mečislav IV. Piast (1141-1211), se však do Slezska vrátili, a po svém návratu roku 1164 Slezsko bojem získali zpět. Jenže oba bratři mezi sebou soupeřili o moc nad Slezskem a bojovali proti sobě i o královský trůn v Krakově. Roku 1172 Slezské vévodství rozdělili na Boleslavovo Dolní Slezsko se sídlem ve Wroclawi a Lehnici, kde Boleslav založil vlastní rodovou linii známou jako Lehnicko-Břežští Piastovci, a Mečislavovo Horní Slezsko se sídlem v Ratiboři. Vévoda Boleslav se do historie zapsal tímto vskutku rytířským, hrdinským činem: "V letech 1158–1162 se vévoda Boleslav účastnil výpravy císaře Fridricha Barbarossy do Itálie. Během obléhání Milána vyzval císařovy rytíře na souboj silně stavěný a obávaný rytíř. Když nikdo z nich výzvu nepřijal, obvinil je ze zbabělosti a ženskosti. Toužící po slávě a publicitě Boleslav výzvu přijal. Následoval souboj: V největším spěchu koní se nejprve střetli svými kopími, ale když úder rytíře z Milána minul, Boleslav ho zasáhl kopím tak silně, že obr, který utrpěl smrtelné zranění, spadl z koně na zem, aby uhasil jeho ducha. A Boleslav neváhal, protože byl mužem vzácné pohyblivosti, také seskočil z koně. Dokončí ležícího obra a nechá mrtvé tělo zbavené brnění uprostřed náměstí." Byl to ale právě vévoda Mečislav, který měl nad svým bratrem navrch, a kdo byl uznán za právoplatného panovníka. Jako vévoda Piast II. se tak stal pokračovatelem hlavní rodové linie Slezských Piastovců, která tuto panovnickou dynastii v letech 1282-1571 přivedla až do Fryštátu. Kronikář Jan Dluhoš o vévodovi napsal, že byl "Vysoký, s příjemným vzhledem, získával sympatie těch, kteří ho viděli jen pohledem. Vytrvalý v boji, vychováván a vzděláván od dětství, nebo spíše od kojeneckého věku v Německu, zkušený v turnajích, vynikal ve všech uspořádaných zvycích. Velmi ochotně naslouchal a hájil chudé, utlačované, vdovy a sirotky." Slezský vévoda Mečislav Piast II. se mezi léty 1170-1178 oženil s českou princeznou Ludmilou Přemyslovnou z Olomoucké linie. Zahájil tak politickou spolupráci slezských Piastovců s českými Přemyslovci a jako projev přízně vévoda Mečislav Přemyslovcům daroval část dnešního Opavska. S vévodkyní Ludmilou zplodili prince Kazimíra (1178-1230) a princezny Ludmilu, Anežku, Eufrosimu a Rikšu. Princ Kazimír se stal následníkem a jako Piast III. byl prvním skutečným slezským vévodou, protože neusiloval o královský trůn v Krakově, ale plně se soustředil na svou vládu ve Slezsku. Hornoslezské sídlo ale přesunul z Ratiboře na zámek v Opole, který učinil hlavním městem Horního Slezska. Opole jím zůstalo dodnes, ale vévodové si mohli za své sídlo zvolit i jiný zámek. Tak tomu bylo zejména když bylo více princů. Každý obdržel svůj úděl, ale my na těchto stránkách budeme sledovat hlavní rodovou linii Slezských Piastovců, která nad Slezskem dominovala. Někdy se jí také říká "královská linie", protože byla příbuzensky i politicky spjata se středoevropskými královskými dynastiemi. Následníci slezských vévodů tady mají své pořadové označení, např. Piast XIII. Mezi léty 1212-1220 se vévoda Kazimír Piast III. oženil s bulharskou princeznou Violou, se kterou zplodil prince Mečislava, Václava, Vladislava a princeznu Eufrosimu. Pokračovatelem slezské dynastie se stal nejmladší princ, vévoda Vladislav Piast IV. (1225-1285), který pokračoval ve spolupráci s českými Přemyslovci. S českým králem Přemyslem Otakarem II. Přemyslovcem (1233-1278) zakládal nová slezská města, nebo na města transformoval původní Silingská hradiště. To byl i případ silingského hradiště Fryštát, který tak dostal název Freistadt Orientale a jak uvádí fryštátský lékař a historik Julius Bayer, roku 1267, pravděpodobně ale nejdříve v roce 1269, se ve Fryštátě postavila první křesťanská kaple, kterou od 18. století nahrazuje dnešní kaple Andělů strážných ve Starém Městě. Do té doby fryštátští slezané uctívali silingskou (slezskou) mytologii a uctívali kult boha Slunce.

Pokračování rodové linie Slezských Piastovců na podstránce: "Zámek"...