14. březen 1316-2026:   7 1 0   L E T   Ú M R T Í   O T C E   V L A S T I   A   Z A K L A D A T E L E   S L E Z S K É   Z Á M E C K É   R E Z I D E N C E   F R Y Š T Á T ,   V É V O D Y   M E Č I S L A V A   P I A S T A   V.

18. únor 1327 - 2027:   7 0 0   L E T   S L E Z S K É H O   M Ě S T A   K A R V I N Á   V   Č E S K Ý C H   Z E M Í C H   více na podstránce "zámek"

13. prosinec 1528 - 2028:   5 0 0   L E T   Ú M R T Í   S L E Z S K É H O   V I C E K R Á L E,   H O R N O S L E Z S K É H O   V É V O D Y   K A Z I M Í R A   P I A S T A   X.,   P R I N C E   F R Y Š T Á T S K É H O

V Í T E J T E   V   O B L Í B E N É   R E Z I D E N C I   S L E Z S K Ý C H   V É V O D Ů   A   V É V O D K Y Ň,   V Í T E J T E   V E   S L E Z S K É M   F R Y Š T Á T Ě

- Slezská vévodská historie pro každého: vyber téma, klikni, a vydej se v Karviné, na svou středověkou cestu do slezského vévodského Fryštátu -

K A R V I N Á,   H I S T O R I E   A   D Ě D I C T V Í:

VÉVODOVÉ A ZÁMEK - HISTORIE VLÁDY SLEZSKÝCH VÉVODŮ NA FRYŠTÁTSKÉM ZÁMKU, ZEJMÉNA V KRÁLOVSKÉM 15. STOLETÍ - pro studenty a historiky

SLEZSKEM ZA HISTORIÍ - HISTORICKÁ KRÁLOVSKÁ TRASA SPOJUJÍCÍ SLEZSKÁ VÉVODSKÁ SÍDLA DYNASTIE SLEZSKÝCH PIASTOVCŮ- pro cestovatele

REZIDENCE FRYŠTÁT - TURISTICKÁ PROHLÍDKA REZIDENČNÍHO SÍDLA SLEZSKÝCH PIASTŮ, S HISTORIÍ A OBRÁZKY VE TVÉM MOBILU - pro výletníky

DVŮR VÉVODY FRIDRICHA - HISTORICKÝ ROMÁNOVÝ PŘÍBĚH ZE SKUTEČNÉHO ŽIVOTA POSLEDNÍHO VÉVODY VE FRYŠTÁTĚ - pro romantiky

LOVECKÁ KRAJINA - OSVĚŽUJÍCÍ A NAUČNÁ PĚŠÍ A CYKLO TRASA LOVECKÝM REVÍREM SLEZSKÝCH VÉVODŮ VE TVÉM MOBILU - pro sportovce

-  Z A L O Ž E N Í   S L E Z S K A   A   P A M Á T K Y   Z   D O B Y   V L Á D Y   S L E Z S K Ý C H   V É V O D Ů   V   K A R V I N É   F R Y Š T Á T Ě  -

Založení Slezska se spojuje s východními germány, původním kmenem Silingů, kteří počátkem 10. století v povodí řeky Odry-Olzy zakládali svá silingská hradiště, ze kterých se později stala vévodská města. Silingské kmeny Slezsko obývali již dříve, ale během období stěhování národů odešli do oblasti dnešní Andalusie ve Španělsku a po rozpadu Velkomoravské říše roku 906 n.l. se vrátili na slezské území. Stopy po prvních Silinzích lze dodnes spatřit na slezské památné hoře Sléza (718 m.n.m), kde měli Silingové své mocenské hradiště (zbořeno 1471, dnes již jen pozůstatky, a na místě hradu stojí kaple), a kde provozovali kult uctívání boha Slunce, jehož ústředí bylo na právě zde, na vrcholu pro Slezsko tolik posvátné hory (Sléza-odtud také název Slezsko). Jde o horu podobného významu jakým je řecký Olymp.

O počátcích slezského Fryštátu (od roku 1946 Karviná) se zmiňuje fryštátský lékař a historik Julius Bayer (19. století) ve své knize Pamětihodnosti města Fryštátu (vydaná ve Vídni 1879), kde uvádí velký rozvoj Fryštátu za vlády polského krále Měška Lamberta II. Piasta (990-1034). Ten vládl v letech 1025 - 1034 a je o něm známo, že se skutečně zasloužil o prudký rozvoj svého království, jehož byl Fryštát součástí. Kronika Anonima Galla se o králi zmiňuje, že "Byl ušlechtilým rytířem a také vykonal mnoho rytířských činů, jejichž vyjmenování by trvalo příliš dlouho. I on se stal předmětem nenávisti všech svých sousedů kvůli závisti, kterou chovali vůči jeho otci; ale už se nelišil ctnostmi života, zvyky ani bohatstvím, jako tomu byl jeho otec." Fryštát je v Lambertově době uváděn již jako prvořadé slezské obchodní středisko. Není divu, protože se nacházel, a dodnes se nachází na strategické křižovatce nejvýznamnějších evropských cest Sever-Jih, ze které měl Fryštát velké zisky a mohl se rozvíjet. Jestli Silingové založili Fryštát právě kvůli této křižovatce, to se neví. Název Fryštát se překládá jako "Svobodné město", nebo je též spojen s údajným Silingským knížetem Fridrichem, který město založil a pojmenoval po sobě: Fridrichovo město, nebo-li Fri-Stadt.

Vladislav Piast I., První slezský vévoda a zakladatel panovnické dynastie slezských Piastovců vedoucí do Fryštátu (1105-1163) 

SÍDLO A DOBA VLÁDY: Krakov, 1138-1146

Prapravnuk krále Lamberta II. Piasta, a také pravnuk prvního českého krále Vratislava Přemyslovce, královský princ Vladislav II. Piast (1105-1163), dne 28. října roku 1138, po smrti svého otce, krále Boleslava III. Piasta, založil Slezské vévodství a také založil slezskou rodovou větev Piastovců. Jeho matkou byla Zbyslava Kyjevská (1085-1114), dcera velkokyjevského knížete Svjatopolka II. Izjaslavoviče. Jako slezský vévoda Piast I. však Vladislav sídlil v Krakově. Celý život vojensky podporoval tažení Velkokyjevského knížete Vsevoloda Olegoviče, jehož dceru provdal za svého syna. Mezi léty 1120-1126 se princ Vladislav oženil s princeznou Anežkou (1108-1159), dcerou rakouského markraběte Leopolda III., se kterou zplodil prince Boleslava (1128-1201), Mečislava (1141-1211), Konráda (1146-1190) a snad i Albrechta (?-1178) a princeznu Rikšu (1130-1185). Roku 1141 princ Vladislav vedl spolu s olomouckým biskupem Zdíkem evangelizační, ale neúspěšnou misi do Prus, aby tamní lid obrátili na křesťanskou víru. S podporou vojska Vsevoloda Olegoviče však Vladislav musel také bojovat o svůj legitimní nárok na královský trůn, který mu chtěla odejmout jeho ovdovělá nevlastní matka Salomena, aby trůn po smrti Vladislavova otce dala svým vlastním synům. Své nevlastní matce Salomeně však princ Vladislav mařil její mocichtivé plány, a své mladší nevlastní bratry zbavoval dědičných práv na vládu. Na žádost své milované, ale ctižádostivé ženy Anežky, Vladislav krutě trestal vypíchnutím očí a uříznutím jazyka každému, kdo stál na straně těchto jeho mladších bratrů. Tyto tresty měl provádět Anežčin milenec Dobek, opět na její žádost. Zdá se, že tato žena svého muže Vladislava ovládala a stála za jeho neúspěchy. Kronikář mistr Vincent o Vladislavovi napsal: "Z privilegia narození, slavného a následnictví v království vysoké vznešeného, ale žíznivého po cti z jednoho důvodu a pýchou povýšeným z jiného. Čím smutnější byla jeho vláda, tím více se oddával radosti své ženy. Tak princ, velmi lidský sám o sobě, pod vlivem tvrdohlavosti své ženy, se lidstva zbavuje." To vůči princi vzedmulo vlnu nelibosti a gněžským biskupem Jakubem ze Žnína byl proto exkomunikován a Vladislav také ztratil Slezsko, které se však, leč neúspěšně, snažil získat zpět. Aby Vladislav dostal ztracenou vládu zpět, musel roku 1146 prchnout do Německa ke králi Konrádovi III., kde sháněl vojenskou posilu. Jeho mladší nevlastní bratři toho mezitím využili, oblehli Krakov a z královského hradu vyhnali Vladislavovu ženu Anežku Rakouskou se syny, která tak za Vladislavem přijela do Německa. V letech 1147-1149 se princ Vladislav ještě účastnil křižácké výpravy vedené německým králem Konrádem III. do svaté země, a po této misi mu olomoucký biskup Zdík zrušil jeho exkomunikaci. Princ Vladislav se však již nikdy do Slezska trvale nevrátili, mezi léty 1159-1163 se svou ženou Anežkou zemřeli a byli pochováni v Durynském Altenburgu.

Jejich synové, Boleslav I. Piast (1127-1201) a Mečislav IV. Piast (1141-1211), se však do Slezska vrátili, a po svém návratu roku 1164 Slezsko bojem získali zpět. Jenže oba bratři mezi sebou soupeřili o moc nad Slezskem a bojovali proti sobě i o královský trůn v Krakově. Roku 1172 Slezské vévodství rozdělili na Boleslavovo Dolní Slezsko se sídlem v Lehnici, kde Boleslav založil vlastní rodovou linii známou jako Lehničtí Piastovci, a Mečislavovo Horní Slezsko se sídlem v Ratiboři. Vévoda Boleslav se do historie zapsal tímto vskutku rytířským, hrdinským činem: "V letech 1158–1162 se vévoda Boleslav účastnil výpravy císaře Fridricha Barbarossy do Itálie. Během obléhání Milána vyzval císařovy rytíře na souboj silně stavěný a obávaný rytíř. Když nikdo z nich výzvu nepřijal, obvinil je ze zbabělosti a ženskosti. Toužící po slávě a publicitě Boleslav výzvu přijal. Následoval souboj: V největším spěchu koní se nejprve střetli svými kopími, ale když úder rytíře z Milána minul, Boleslav ho zasáhl kopím tak silně, že obr, který utrpěl smrtelné zranění, spadl z koně na zem, aby uhasil jeho ducha. A Boleslav neváhal, protože byl mužem vzácné pohyblivosti, také seskočil z koně. Dokončí ležícího obra a nechá mrtvé tělo zbavené brnění uprostřed náměstí." Byl to ale právě vévoda Mečislav, který měl nad svým bratrem navrch, a kdo byl uznán za právoplatného panovníka. Jako vévoda Piast II. se tak stal pokračovatelem hlavní rodové linie Slezských Piastovců, která tuto panovnickou dynastii v letech 1282-1571 přivedla až do Fryštátu. Kronikář Jan Dluhoš o vévodovi napsal, že byl "Vysoký, s příjemným vzhledem, získával sympatie těch, kteří ho viděli jen pohledem. Vytrvalý v boji, vychováván a vzděláván od dětství, nebo spíše od kojeneckého věku v Německu, zkušený v turnajích, vynikal ve všech uspořádaných zvycích. Velmi ochotně naslouchal a hájil chudé, utlačované, vdovy a sirotky." Slezský vévoda Mečislav Piast II. se mezi léty 1170-1178 oženil s českou princeznou Ludmilou Přemyslovnou z Olomoucké linie. Zahájil tak politickou spolupráci slezských Piastovců s českými Přemyslovci a jako projev přízně vévoda Mečislav Přemyslovcům daroval část dnešního Opavska. S vévodkyní Ludmilou zplodili prince Kazimíra (1178-1230) a princezny Ludmilu, Anežku, Eufrosimu a Rikšu. Princ Kazimír se stal následníkem a jako Piast III. byl prvním skutečným slezským vévodou, protože neusiloval o královský trůn v Krakově, ale plně se soustředil na svou vládu ve Slezsku. Hornoslezské sídlo ale přesunul z Ratiboře na zámek v Opole, který učinil hlavním městem Horního Slezska. Opole jím zůstalo dodnes, ale vévodové si mohli za své sídlo zvolit i jiný zámek. Tak tomu bylo zejména když bylo více princů. Každý obdržel svůj úděl, ale my na těchto stránkách budeme sledovat hlavní rodovou linii Slezských Piastovců, která nad Slezskem dominovala, a někdy se jí také říká "královská linie", protože byla příbuzensky i politicky spjata se středoevropskými královskými dynastiemi. Následníci slezských vévodů tady mají své pořadové označení, např. Piast XIII. Mezi léty 1212-1220 se vévoda Kazimír Piast III. oženil s bulharskou princeznou Violou, se kterou zplodil prince Mečislava, Václava, Vladislava a princeznu Eufrosimu. Pokračovatelem slezské dynastie se stal nejmladší princ, vévoda Vladislav Piast IV. (1225-1285), který pokračoval ve spolupráci s českými Přemyslovci. S českým králem Přemyslem Otakarem II. Přemyslovcem (1233-1278) zakládal nová slezská města, nebo na města transformoval původní Silingská hradiště. To byl i případ silingského hradiště Fryštát, který tak dostal název Freistadt Orientale a jak uvádí fryštátský lékař a historik Julius Bayer, roku 1267, pravděpodobně ale nejdříve v roce 1269, se ve Fryštátě postavila první křesťanská kaple, kterou od 18. století nahrazuje dnešní kaple Andělů strážných ve Starém Městě. Do té doby fryštátští slezané uctívali silingskou (slezskou) mytologii a uctívali kult boha Slunce. Pokračování na podstránce "Vévodové a Zámek"...

Karviná - Fryštát, Prohlídka rezidenčního zámku slezského Vicekrále Kazimíra Piasta X.

Nacházíme se před Zámkem Fryštát, na jeho Zámeckém nádvoří v podobě, jakou mu dal slezský Vicekrál Kazimír Piast X. mezi léty 1511-1514. V jeho době se na Zámeckém nádvoří konaly mnohé královské oslavy a rytířské turnaje. Do zámku vstoupíme jeho středovým, dříve renesančním hlavním Zámeckým portálem, z let 1511-1514, který vybudoval a také využíval, Vicekrál Kazimír. Do té doby měl zámek Fryštát dva samostatné gotické portály. Ten, kterým mladý Vicekrál Kazimír vstupoval do Rezidenční části zámku, pochází z přelomu 14. a 15. století, a nachází se v severozápadním rohu nádvoří. Ten, kterým se vstupovalo do Reprezentativní části zámku, pochází z přelomu 13. a 14. století, a nachází se na sevrozápadním rohu nádvoří. Oba dříve gotické portály existují dodnes, ale již se nepoužívají. Obě části zámku, tedy jeho Reprezentativní část a Rezidenční část, byly před rokem 1511 spojeny dřevěným gotickým průchodem, podobným jaký je mezi zámkem a Lottyhausem, kde bývaly byty Purkrabího, dvořanů, a kde v přízemí Lottyhausu bývaly Vévodské stáje s bytem dvorního Lovčího a Štolmistra. Po vstupu do zámku se ocitáme v renesančním Zámeckém mázhausu, který po roce 1511 vznikl stavebním spojením obou částí zámku. Vicekrále v Zámeckém mázhausu vítala zámecká stráž a jeho Purkrabí, který dohlížel na chod zámku a zastupoval v něm Vicekrále v době jeho nepřítomnosti. V přízemních komnatách zámku byly prostory pro práci služebnictva a v nárožních místnostech byly Zámecké zbrojnice plné zbrojnošů, kteří chránili zámek i celou rezidenci. Nyní vystoupáme do prvního patra zámku po Rezidenčním schodišti z přelomu 14. a 15. století, po kterých chodíval i Vicekrál do svých komnat. Ty se nacházejí v prvním patře zámku. Nalevo jsou Komnaty Vicekrále a před námi jsou Komnaty vévodkyně a jejich potomků. Vicekrál Kazimír v nich také spolu se svými dvěma sestrami vyrůstal. Když dospěl, přestěhoval se do komnat vévodů a v komnatách vévodkyně i nadále žila Kazimírova matka Anna Bielská, kterou Kazimír celý život velmi miloval a vždy se ji hluboce uklonil, kdykoliv ji viděl. Pokračujeme chodbou dále. Chodba z přelomu 14. a 15. století století sloužila jako malá Zámecká galerie spojující rezidenční část zámku s tou reprezentativní. Cestou tam se dostáváme k největšímu schodišti na zámku. To však pochází až z přelomu 18. a 19. století. V dobách slezského Vicekrále Kazimíra tady byl Trůnní sál, který byl centrem veškerého dění na zámku. Scházeli se zde dvořané, šlechticové, rytíři, úředníci i služebnictvo, aby doprovázeli Vicekrále při audiencích zde konaných. Byl tady velký slezský trůn pro Vicekrále a menší trůn pro jeho matku. V Trůnním sále se konaly i mnohé zámecké plesy s dvořany a slezskými šlechtici, při kterých vyhrávala muzika. Pokračujeme dále dveřmi do reprezentativní části zámku. Nyní jsme vstoupili do Sekretariátu a Písařovny. Sídlil tady zámecký Sekretář, který ohlašoval příchod návštěv a zajišťoval také chod Vévodské kanceláře. Ta se nachází nalevo. Ve Vévodské kanceláři Vicekrál pracoval a vyřizoval důvěrné záležitosti. Odsud, ale i ze Sekretariátu, se dá vstoupit do Hodovního sálu. Tady se jedlo a pilo 2x denně. Ranní hodování se konalo po mši kolem 9-10 hodiny a večerní hostiny bývaly kolem 18. hodiny. Zejména při večerních hostinách Vicekrále, jeho matku a dvořany svými kousky bavili kejklíři. Také u toho vyhrávali muzikanti. Každé takové hodování bylo veselým zážitkem. Vicekrál tady také dováděl se svým blízkým přítelem a krstným bratrem, polským králem Zikmundem Jagellonským. V dubnu ze 16. na 17. dubna roku 1511 tady vyváděli tak mocně, že v Hodovním sále vzplál oheň a ten se rychle rozšířil do celého zámku, takže jeho dřevěné gotické části během té noci shořely. Vicekrál Kazimír však zámek ihned opravil do renesanční krásy a v jeho podobě se zámek nachází dodnes. Jen má klasicistní fasádu z přelomu 18. a 19. století. Z Hodovního sálu procházíme do Malého sálu. Až do požáru zámku byl tento sál součástí prvního patra Zámecké obranné věže. V jejím suterénu se dodnes nachází Zámecká věznice a v přízemí Zámecká zbrojnice. Nad Malým sálem pak už byla jen vysoká gotická Zámecká střílna, odkud zámecká stráž šípy ostřelovala útočníky. Střílna se jako jediná místnost z bývalé obranné věže nedochovala. Zámecká obranná věž byla snížena do současného stavu, takže zanikla, a její kamenivo posloužilo k výstavbě nové Zámecké věže, Bílé věže zvonice. Malý sál sloužil k soukromým chvílím vévodské rodiny. Trávili zde svůj nikým nerušený společný rodinný čas od večerního hodování, po uložení se ke spánku. Vévodská rodina si zde povídala při hraní deskových her, nebo zpívali a hráli na hudební nástroje. Z Malého sálu se od přelomu 18. a 19. století dá projít do Zámecké kaple, ale my se z Malého sálu vrátíme zpátky na chodbu. Před námi je Kuchyňský obslužný prostor, ve kterém pážata finálně upravovala jídlo před tím, než je začala nosit do Hodovního sálu. Odsud také vedou schody z přelomu 13. a 14. století. Vydáme se po nich do přízemí. Nachází se zde již zmíněná Zámecká zbrojnice, ale i jednoprostorová Zámecká černá kuchyň. Do kuchyně vstoupíme. Kuchyně pochází z doby kolem roku 1420 a nahradila starou kuchyň z přelomu 13. a 14. století, která tak začala sloužit jako jedna z přízemních zámeckých komnat pro práci služebnictva. Zámecký kuchmistr tady v nové Zámecké kuchyni dohlížel na vaření, dušení, smažení a pečení nejrůznějších specialit určených pro vybrané jazýčky slezského Vicekrále, jeho matky a jejich dvora. Pod Zámeckou kuchyní je Kuchyňský sklep sloužící jako spižírna se studnou, a kuchaři tam z kuchyně chodili po schodech, které vedli z kuchyně jak dolů do Kuchyňského sklepa, tak i nahoru do Kuchyňského obslužného prostoru. Nyní se vrátíme zpět na chodbu a rezidenční zámek slezského Vicekrále Kazimíra X. opustíme Reprezentativním portálem zpět na Zámecké nádvoří. Jdeme do Zámeckého kostela. Jeho vysokou Bílou věž postavil Vicekrál Kazimír. Bílá věž se stala hlavní dominantou jeho zámku a nahradila tak jednak Zámeckou obrannou věž, tak i starou kostelní Zvonici. Do kostela chodil slezský Vicekrál s matkou i s dvorem denně po ránu ještě před ranním hodováním. Konaly se tady také slavnostní mše při různých výročních oslavách, nebo při pasování rytířů před zahájením rytířského turnaje. Noví rytíři zde v kostele před svým pasováním bděli celou noc na modlitbách. V Severní kapli Zámeckého kostela si prohlédněte gotické fresky z doby Slezského Vicekrále Kazimíra. Pravděpodobně je tady nechala vyobrazit jeho matka, vévodkyně Anna, která byla velmi zbožná a stala se patronkou celé slezské Zámecké rezidence v Karviné - Fryštátě. Prohlídka této slezské panovnické rezidence pokračuje procházkou jeho uličkami (viz podstránka Rezidence) a Zámeckým parkem, kde měl slezský Vicekrál Kazimír Piast X. svůj vyhlášený Lovecký revír (viz podstránka Park).

S L E Z S K Ý   L O V E C K Ý   A   R E Z I D E N Č N Í   V É V O D S K Ý   Z Á M E K   F R Y Š T Á T

- m ě s t o   K A R V I N Á   p o h o d y -

M O D E R N Í,   L Á Z E Ň S K É   A   U N I V E R S I T N Í   S L E Z S K É   M Ě S T O   S   V É V O D S K O U   H I S T O R I Í

M Ě S T O   V E L I K É H O   V É V O D Y,   S L E Z S K É H O   V I C E K R Á L E   K A Z I M Í R A   P I A S T A   X.

W E L C O M E!   V Í T E J T E!   W I T A M I!

- 7 0 0   L E T   V   Č E S K Ý C H   Z E M Í C H -