Aristokraté, kteří byli ve Fryštátě doma
Slezská aristokracie
- Středověké rezidenční sídlo slezské panovnické dynastie, 1282 - 1571
Knížecí dynastie slezských Piastovců
Piastovsko - Přemyslovské královské páry a jejich vazby na slezskou linii vedoucí do Fryštátu
První český královský pár: Vratislav II. Přemyslovec (1033-1092) a Svatava Piastovna (1046-1126). Svatava byla tetou Vladislava I. Hermana. který se oženil s Judytou Přemyslovnou, dcerou Vratislava II. Přemyslovce
Poslední český královský pár: Václav III. Přemyslovec (1289-1306) a Viola Alžběta Piastovna (1290?-1317). Viola Alžběta byla dcerou slezského knížete Mečislava III., který založil Fryštátský hrad a možná se v něm i narodila
Polský královský pár Vladislav I. Herman (1041-1102) a Judyta Přemyslovna /1056-1086). Královský pár se stal prarodiči prvního slezského knížete Vladislava II.
Vladislav II. Slezský
Slezská panovnická dynastie vznikla 28. října 1138 odštěpením od královské dynastie Piastovců. Prvním slezským knížetem se stal Vladislav Slezský, zvaný též Vyhnanec (1105-1163), přestože sídlil v Krakově. Vládl 8 let, v roce 1146 byl vyhnán. Vladislav II. byl synem Piastovského krále Boleslava III. zvaného Křivoústý a jeho ženy, královny Zbyslavy Kyjevské. Oženil se roku 1120 s Anežkou Rakouskou (1108-1163), se kterou měl syny Boleslava, Mečislava, Konráda, Alberta a dceru Rixu. V době Vladislavovy vlády v letech 1138-1146 (v roce 1146 byl exkomunikován a vyhnán), byl už Fryštát rozvinutým a prvořadým slezským obchodním střediskem. Do doby kolem roku 1282 se nacházel na břehu řeky Olše, v katastru dnešní obce Karviná - Staré Město (Starý Fryštát), poté byl přesunut na dnešní místo (dnešní Karviná).
Mečislav IV.
Kníže Mečislav IV., zvaný Křivonohý (1141-1211), byl synem knížete Vladislava II. a jeho ženy, kněžny Anežky. V roce 1170 se oženil s českou kněžnou Ludmilou (1150?-1210), se kterou měl syna Kazimíra a dcery Ludmilu, Anežku a Eufrosinu. Za svou slezskou rezidenci si v roce 1163 vybral Ratiboř (Racibórz) ikdyž stále usiloval o trůn v Krakově a neustále o něj bojoval se vým bratrem Boleslavem. V roce 1210 byl papežem uznán jako svrchovaný vládce, ale vládl pouhý jeden rok. Roku 1211 zemřel.
Kazimír I.
Kazimír I. Piastovec (1178-1230), byl prvním slezským knížetem, který neusiloval o trůn v Krakově, ale plně se ujal nezávislé slezské vlády. Byl synem knížete Mečislava IV. a jeho ženy, kněžny Ludmily. Oženil se roku 1212 s bulharskou princeznou Violou (1190?-po 1230), se kterou měl syny Mečislava, Václava, Vladislava a dceru Eufrosinu. Za své panovnické sídlo si vybral Opolí (Opole) odkud vládl 19 let.
Vladislav I.
Slezský kníže Vladislav I. Piastovec (1125-1282), byl synem knížete Kazimíra I. a jeho ženy, kněžny Violy. Navázal na úzké partnerství s českými Přemyslovci a společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. ve Slezsku zakládali nová města, nebo na města transformovali silingská hradiště. Tak to bylo i v případě Fryštátu, ve kterém také kníže Vladislav I. nechal kolem roku 1269 postavit první kostel, jehož dnešní připomínkou je kaple Andělů strážných v Karviné - Starém Městě, což v době knížete Vladislava I. bylo silingské hradiště Fryštát. Kníže Vladislav I. se v roce 1251 oženil s kněžnou Eufemií z Velkopolska (1230-1281), se kterou měl syny Mečislava, Kazimíra, Boleslava, Přemyslava a dceru Konstancii. Za své sídlo si zvolil Opolí (Opole), odkud vládl 41 let.
Mečislav III.
Prvním slezským knížetem z panovnického rodu Piastovců sídlícím na Fryštátě, je zakladatel Fryštátského hradu, kníže Mečislav III. Piastovec, po roce 1290 jako Mečislav I. (1251 - 1316). Ten založil nebo obnovil i hrady ve Frýdku-Místku, Bielsko-Biale, Slezské Ostravě a v Cieszyně, který se po roce 1290 stal jeho hlavním sídlem. Historické události nasvědčují tomu, že se kníže kolem roku 1290 na Fryštátském hradě dočasně usídlil, aby sledoval velkou přestavbu hradu v Cieszyně. Mečislav byl synem knížete Vladislava I. a jeho ženy, kněžny Eufemie. Před rokem 1275 se oženil s kněžnou neznámého jména (1255?-po 1290), se kterou měl syny Vladislava, Kazimíra a dceru Violu, která se roku 1305 stala českou královnou a je možná narozená na Fryštátském hradě (1290). Z jeho staveb se ve Fryštátě dochovala část zámku, která byla původní obytnou věží Donjon s hodovním sálem a gotickým točivým schodištěm, dále přízemní místnost u jihozápadního nároží zámku, kde byla první černá kuchyň a dochovala se také hlavní loď Zámeckého kostela, která byla první hradní kaplí. Kníže Mečislav vládl 34 let.
Kazimír I.
Mečislavův syn Kazimír I. Piastovec (1280 - 1358), obehnal hradbami centrální Fryštát, založil ve Fryštátě Horní Předměstí, dnešní Fryštátská ulice, a roku 1327 převedl Slezské knížectví z polské koruny pod korunu českou. Tímto se stal nejvyšším aristokratem a zástupcem císařů a králů v Českém království. Lenní smlouva podepsaná knížetem Kazimírem I. a českým králem Janem Lucemburským, byla notářsky stvrzena ve Fryštátě roku 1386. Kníže Kazimír I. se v roce 1321 oženil s kněžnou Eufemií I. Mazovskou, zvanou Ofka (1310 - 1374), která se stala nejvýše postavenou aristokratkou v Českém království a rodem byla příbuznou císařovně Elišce Pomořanské, čtvrté ženě císaře Karla IV. Pravděpodobně si ji císařovna vybrala jako Hofmistryni svého fraucimoru na Pražském hradě. S kněžnou Eufemií měl kníže Kazimír I. syny Vladislava, Přemyslava, Boleslava, Jana, Semovíta a dcery Annu, Jolantu, Anežku a Alžbětu. Kníže Kazimír sídlil na hradě v Těšíně (Cieszyn) odkud vládl 42 let.
Přemysl I.
Na pražském dvoře císaře Karla IV. Lucemburského působil i slezský kníže Přemysl I. zvaný Nošák (1332 - 1410), syn Kazimíra I. a Eufemie. Přemysl I. zastupoval Karla IV. pro České království a byl také vikářem svaté říše římské, což z něho udělalo jednoho z nejpřednějších evropských politiků své doby. Kníže Přemysl I. před rokem 1376 přestavěl hrad Fryštát v rezidenci schopnou ubytovat jeho knížecí dvůr i dlouhodobě (písemně jsou doloženy pobyty v letech 1376-1386), protože si Fryštát vybral za svou druhou rezidenci, ikdyž trvale sídlil v Těšíně (Cieszyn). Jako vikář Svaté říše Řimské měl své sídlo ve Frankfurtu. Za vlády knížete Přemysla I. se Fryštát velmi rozrostl a bohatl. V roce 1360 se oženil s kněžnou Alžbětou Bytomskou (1347-1374), se kterou měl syny Přemyslava, Boleslava a dcery Annu a Markétu. Z jeho staveb se ve Fryštátě dochoval Lottyhaus, kde bylo Purkrabství a konírny, dále východní zámecké křídlo, kde byly komnaty knížete a východní středová část zámku, kde byl fraucimor kněžny. Obě tyto rezidenční části zámku spojuje reprezentativní, goticko-renesanční schodiště. Všechny budovy zámku kníže spojil přízemním koridorem s klenbami. Dochovány jsou také obě přízemní jižní nárožní místnosti zámku, kde byly zbrojnice a v suterénu se dochovala i vězeňská cela. V Zámeckém kostele se dochovala Jižní kaple s pohřební kryptou k pohřbívání knížat a duchovních. Kníže Přemysl I. vládl 52 let.
Eufemie II.
Přemyslův syn Boleslav I. Piastovec (1363-1431), věnoval fryštátský hrad své druhé ženě, kněžně Eufemii II. Mazovské (1395 - 1447), která zde kolem roku 1420 prováděla okázalou pozdněgoticko-ranněrenesanční přestavbu. Kníže Boleslav I. s ní zplodily syny Václava, Vladislava, Přemyslava, Boleslava a dceru Alexandru. Kníže úspěšně čelil husitským nájezdům a vládl z Těšína (Cieszyn) 25 let. Jako vdova do Fryštátu kněžna Eufemie II. přesunula celý knížecí dvůr a trvale se tady usídlila. Zvyklá na velmi honosné poměry, zavedla zde dvorskou etiketu podle vzoru Jagellonské královské rezidence, neboť sama byla příslušnicí této královské rodiny. Z Fryštátského hradu učinila nejhonosněji vedené slezské sídlo. Tehdy začala éra zlatého věku Fryštátu coby slezské panovnické rezidence, a po Pražském hradu byl Fryštát nejvýznamnějším panovnickým sídlem v Českém království. Ze staveb kněžny se ve Fryštátě dochovalo západní zámecké křídlo, kde byla hradní kuchyň a Severní kaple v Zámeckém kostele. Kněžna Eufemie II. byla první slezskou kněžnou panovnicí a v roce 1447 byla pravděpodobně pochována ve Fryštátě, odkud vládla 16 let.
Boleslav II. a Anna
Eufemiin nejmladší syn, slezský kníže Boleslav II. Piastovec (1422 - 1452), ve Fryštátě vyrůstal už v opravdu velmi honosných poměrech. Roku 1447 zde založil knížecí pivovar a Fryštátu poskytl vysoká privilegia. Kníže Boleslav II. byl velmi úzce spřízněn s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským, na jehož doporučení se také v roce 1448 oženil s vysoce urozenou kněžnou Annou Bělskou (1430 - 1490), se kterou měl syna Kazimíra a dcery Žofii a Barbaru. Kníže Boleslav II. sídlil ve Fryštátě odkud vládl 5 let. Z jeho staveb se ve Fryštátě dochovala prodloužená část Radnice, kde bylo sídlo knížecího Zámeckého pivovaru. Kněžně Anně jsou připisovány gotické fresky v Severní kapli Zámeckého kostela a založení Dolního Předměstí, dnešního Bělidla. Kněžna Anna vládla z Fryštátu 14 let jako kněžna a dalších 24 let jako kněžna-matka. Kníže Boleslav II. a kněžna Anna byli pravděpodobně ve Fryštátě také pochováni.
Kazimír II.
Boleslavův a Annin syn Kazimír II. Piastovec (1449 - 1528), byl od roku 1490 nejvýše postavený slezský kníže, který je i považovaný za slezského krále. Ve skutečnosti zastával post českého místokrále ve Slezsku. Roku 1477 se oženil s Johanou z Poděbrad (1460 - 1496), vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, se kterou měl dva syny, Fridricha a Václava II. Kazimír II. byl i velkým stavitelem. Fryštát převedl z gotického středověku do moderní doby krásné renesance jehož z daleka nejviditelnější dominantou je goticko-renesanční Bílá věž, která je také hlavní ozdobou Kazimírova nového velkého Zámeckého nádvoří. Na zámku postavil Mázhaus s novým velkým sálem v patře, který však byl roku 1792 zbourán a přestavěn na hlavní vchod do zámku s reprezentativním schodištěm. V okolí Fryštátu také založil četné rybníky. Zasloužil se i o zřízení fryštátské Radnice a přesunul knížecí Zámecký pivovar do Pivovarské uličky, kde postavil jeho sladovnu, dnešní středověký výčep "Na Bečkách". Zemřel v úctyhodném věku 78 let a s dobou vlády 61 - 68 let se stal nejdéle vládnoucím slezským panovníkem a jedním z 10ti nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Vládl střídavě z Fryštátu a Těšína (Cieszyn), ale pravděpodobně byl pochován ve svém rodném a oblíbeném sídle Fryštátě.
Václav II.
Pro svého syna Václava II. Piastovec (1488-1524), vybral Kazimír II. vysoce urozenou princeznu Annu Hohenzollern (1487-1539), se kterou měl syna neznámého jména a syna Václava III. Adama, a také dcery Žofii a Ludmilu. Ikdyž byl princ Václav II. svým otcem Kazimírem II. v roce 1517 přizván ke spoluvládě, aby se naučil vladařit, nikdy se nestal vládnoucím knížetem, protože zemřel v roce 1524, tedy 4 roky před svým otcem. Václav II. tak celý svůj život byl princem čekatelem.
Václav III. Adam
Kazimírovým nástupcem se stal až jeho vnuk, slezský kníže Václav III. Adam Piastovec (1524 - 1579), který na Fryštátském hradě sídlil pouze v letech 1552-1556. Roku 1543 kníže založil v karvinském Louckém lese velkou zámeckou oboru, ale nechvalně známý je však především tím, že na svém sídle v Těšíně (Cieszyn) týral svou ženu, kněžnu Marii Pernštejnskou z Pardubic (1524 - 1567), se kterou ho Kazimír II. ve Fryštátě zasnoubil v jeho prvním roce života. Kněžna Marie si v roce 1556 za své slezské sídlo vybrala hrad Fryštát, aby unikla ponižování ze strany knížete Václava III., podobně jako zde měl přechodné sídlo její otec Jan IV. z Pernštejna během jeho zdejší regentské vlády v letech 1528-1545. Vlivem špatného chování knížete Václava III. byla kněžna Marie stále nemocná a nakonec v roce 1567 zemřela. Kníže Václav s kněžnou Marií měly syna Fridricha Kazimíra a dcery Annu a Žofii. Velkolepé portréty knížecího páru jsou k vidění v Lobkowiczkém paláci Pražského hradu. Kníže Václav III. Adam vládl 15 let do roku 1560, kdy předal vládu svému synu Fridrichu Kazimírovi, ale v roce 1573 se pokusil, leč neúspěšně, kandidovat na polský trůn. Zůstaly mu pouze majetky na Těšínsku, které zůstali ve vlastnictví i jeho potomkům z druhého manželství s kněžnou Sidonií Sasko-Lauenburskou (1550-1594), známou jako Černá kněžna, protože od smrti knížete Václava III. v roce 1579, chodila jen v černém oblečení. Ve Fryštátě se po něm dochoval goticko-renesanční dům se stájemi, dnešní Knihovna, který kněžna Sidonie využívala jako svůj soukromý palác, a Zámecká obora, kterou kníže založil v roce 1543.
Fridrich Kazimír
Slezský kníže Fridrich Kazimír Piastovec (1541 - 1571), měl tendenci stát se po vzoru svého praděda, slezského místokrále Kazimíra II., nejvyšším panovníkem ve Slezsku. Za tím účelem se v roce 1563 oženil s dolnoslezskou kněžnou Kateřinou Lehnickou (1542 - 1569), ale byl to i sňatek z velké lásky. Zplodili spolu dceru Kateřinu (1565-1571). Kníže Fridrich ve Fryštátě postavil Piastovskou věž (radniční věž), kostel sv. Marka a zámek Ráj jako nové slezské sídlo, kam ale nikdy nepřesídlil. Na Fryštátském hradě vedl velmi honosné poměry, které ho jako slezského panovníka dobře reprezentovaly a shromažďoval zde cenné umělecké sbírky. Celá knížecí rodina však v letech 1567-1571 vymřela na Bílý mor a vymřelé slezské léno připadlo císaři Maxmiliánovi II. Kněžna Kateřina spolu s princeznou Kateřinkou byly pochovány ve Fryštátě, zatímco kníže Fridrich Kazimír byl pohřben po boku své matky kněžny Marie, v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích. Vládl z Fryštátu pouhých 11 let.
- Novověké rezidenční sídlo slezských šlechtických rodů, 1573 - 1945
Po vymření Piastovců ve Fryštátě stavební ruch na zámku neustal. Hned v následujícím 17. století, dřívější Piastovský maršálek Jan Cigán ze Slupska a Fryštátu ke kostelu přistavil Moravskou kapli v gotickém slohu (1611) pro nové valašské přistěhovalce, kteří nemluvili německy, ale moravským nářečím. Larisch-Mönnichové ji používali jako svou zámeckou kapli, ke které přistavěli spojovací chodbu. V 17. a 18. století ale zámek ztratil lesk slavné sídelní rezidence.
Rod Gaschinů
Hrabě Georg Adam von Gaschin, jež se tituloval jako říšský kníže, byl také knížetem opolským a ratibořským a spravoval četný majetek. Kolem roku 1677 dává zámek a interiér hlavní oratoře kostela barokně opravit a roku 1684 obnovuje goticko-renesanční opevnění jako prevenci proti hrozícímu tureckému obléhání. Kvůli výstavbě nových příkopů od kostela svatého Marka až pod Dolní bránu, byly zbourány budovy kostela a špitálu svatého Bartoloměje z konce 15. století. V tomto roce je nově k zámeckému kostelu postavena náhradní budova špitálu, která byla zrušena až reformami císaře Josefa II. ve druhé polovině 18. století. V této budově se pak místo špitálu zřídila škola a dnes v ní sídlí Česká pošta. Turecká armáda byla u Vídně poražena a na počest tohoto vítězství byl na střeše Moravské kaple umístěn kříž a položený půlměsíc s hvězdou. Při nedávné rekonstrukci však byla tato symbolická památka odstraněna. Gaschinové také ozdobili Farní nádvoří několika barokními sochami světců. V této době se zámecký kostel také stal vyhledávaným poutním místem. Stalo se tak po údajném zázračném uzdravení fryštátského faráře Jana Bučka poté, co byl na jeho hruď přiložen obraz panny Marie. Tento obraz Panny Marie Fryštátské se v Jižní kapli dodnes nachází. V době zdejšího působení hrabat Gaschinů řádila ve Fryštátě a v okolí loupeživá tlupa zbojníků Juráše z Morávky a Ondráše Šebesty z Janovic. Hlavní vchod do zámku střeží dvě barokní sochy Herkulů, původně rájecké, pod jejichž podstavci jsou zbojníci vlastnoručně podepsáni. Udělali to po uzavření sázky se zámeckým pánem, že pokud se pod podstavce soch podepíšou, udělá pro ně zámecký pán slavnostní hostinu. Pokud se nepodepíšou, dají se zbojnící dobrovolně zatknout. Pro Ondráše a Juráše to však znamenalo vloupat se do zámku pod hrozbou vysokého trestu a zatčení. A protože sázku vyhráli, zámecký pán je pozval na velkou hostinu a nikdo ze zámku zbojníky nesměl zajmout. Na fryštátském zámku až do své smrti roku 1674 také sídlila urozená paní Benigna Haugwitzová, hraběnka von Gaschin, rozená von Biskupitz, vdova po Joachimovi Ludwigovi von Gaschin. Na její přání byla pohřbena u kostela svatého Marka, kde má dodnes svůj náhrobek s tímto nápisem: "Vysoce urozená paní, paní Benigna z Gaschina, rozená šlechtična Haugwitzová z Biskupic, dědičná paní na Fryštátě, usnula v Kristu pánu na Velký pátek večer 8h, léta 1674, majíc věku svého 66 let. Pochována zde na tomto místě dle její vlastní vůle a žádosti".
Rod Taafeů
Po odchodu Gaschinů z Fryštátu v roce 1730, zámek až do roku 1792 sloužil spíše jako sídlo panské Hospodářské správy a jeho páni, irský rod hraběte Niklase Taafeho z Carlingfordu, sídlili na vedlejším, předměstském zámku Ráj. Zámek Ráj byl zbořen v roce 1980. Zůstal po něm jen zámecký park jako součást krajské nemocnice V Ráji a torzo zámeckého sklepení, od něhož údajně vede podzemní chodba až do Fryštátu. V druhé polovině 18. století hrabě Rudolf Taafe, dědičný majitel Fryštátu, zpevnil jihozápadní návrší zámku výstavbou monumentální hradní zdí, která nahradila původní opevnění. Na farním nádvoří hrabě postavil na původních goticko-renesančních základech klasicistní budovu fary a dodnes pro Fryštát tolik typickou sochu svatého Patrika. Také nechal strhnout dřevěný kostel svatého Marka ze 16. století a nahradil ho klasicistní stavbou. V místní části Olšiny je dodnes na tento hraběcí rod památkou stále funkční jezdecký dvůr s erbem aristokrata.
Rod Larisch - Mönnichů
Roku 1791 se Fryštátský zámek stal na dalších 150 let rezidenčním sídlem nově vzniklého fryštátského aristokratického rodu Larisch-Mönnichů. Sňatkem Jana Josefa Laryše, sídlem na zámku Karvín v Karvinné (zámek zbořen) s Annou Marií Teklou z Mönnicha, sídlem na zámku Rychvald v Rychvaldě (stále stojící a nově zrekonstruovaný), vznikl se svolením rakouského císaře Leopolda, nový aristokratický rod Larisch - Mönnichů s hraběcím titulem a sídlem na Fryštátském zámku. Jeho rezidenční část novomanželé přebudovali v klasicistní zámek s architekturou francouzského císařského empíru a roku 1804 v podzámčí založili přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Roku 1821 pod kostelem, na úpatí hradní zdi, Jindřich L-M postavil rodovou hrobku, kam uložil ostatky svých rodičů a posléze tam byli pohřbeni i další příslušníci rodu Larisch - Mönnichů. Na stavbu této hrobky museli být povoláni karvinští horníci, neboť se ukázalo, že návrší, na kterém byl Fryštátský zámek postaven je ve skutečnosti skála. Larisch - Mönnichové měli panovnický rod Fryštátských Piastovců za svůj vzor a toužili vrátit Fryštátu lesk zámecké rezidence. Zámku dali některé architektonické prvky, které měly dotvářet iluzi Piastovského hradu. Například roku 1792 spojili budovu zámku s Lottyhausem dřevěnou chodbou, která měla evokovat dojem dřívějších gotických dřevěných ochozů, které se v tomto místě nacházely a zámek také propojili zděnou chodbou s kostelem. Chodba ústí do Moravské kaple, kterou L-M využívali jako svou zámeckou kapli a také slouží jako brána do parku. Její gotický vzhled má opět dotvářet iluzi dřívějšího Piastovského hradu. Roku 1804 založili L-M v podzámčí rozlehlý anglický park, který L-M, podobně jako Piastovci, používali také jako svůj lovecký revír. A v návaznosti na dřívější Piastovskou dančí oboru z roku 1543, v centrální části Zámeckého parku L-M vybudovali novou dančí oboru a postavili zde budovy stájí pro hospodářská zvířata a budovu mléčnice.
Park za doby Larisch - Mönnichů tedy sloužil i jako místo konání parforsních honů, kterých se zúčastnilo několik příslušníků nejvyšší rakouské aristokracie včetně Habsburků. V roce 1862 byla v parku vybudována obora s dančí zvěří a pávy, která se svou rozlohou táhla od břehů Mlýnky až k řece Olši. Dnes však slouží jen jako atrakce a to na zmenšené rozloze. Doba pobytu Larisch - Mönnichů ve Fryštátě navrátila zdejšímu rezidenčnímu sídlu lesk a slávu podobnou té z dob slezských knížat z rodu fryštátských Piastovců. Krátkou dobu na hradozámku žila i neteř císařovny Sissi, Marie Luisa. Císařovna nikdy osobně nebyla zdejším hostem, avšak 31. října 1877 na zámek přijel její syn Rudolf, který se zde mimo jiné účastnil i parfórsního honu. Těchto honů, které zde Larisch - Mönnichové pořádali k pobavení vysoké aristokracie, se účastnil i Ferdinand d'Este, německý císař Vilém II., nebo také bulharský car Ferdinand I. Zámek Fryštát pod svou klasicistní fasádou skrývá čtyři dříve samostatně stojící, gotické hradní palácové budovy, jejíchž nejstarší část pochází z doby jeho založení mezi léty 1282 - 1288, a které jsou spojeny goticko-renesančním koridorem z přelomu 14. a 15. století a renesančním mázhauzem z let 1511 - 1514. V polovině 19. století bylo v této renesanční části zámku vybudováno slavnostní schodiště vedoucí do patra. Roku 1876 byla zamýšlena novorenesanční rekonstrukce Fryštátského zámku, ale ta se nakonec nerealizovala pro výstavbu zcela nového, novorenesančního zámku Solca, který byl však po cca 80ti letech existence zbourán. V roce 1872 se ve Fryštátě narodil poslední fryštátský aristokrat, Jan II. Larisch - Mönnich, poslanec Slezského zemského sněmu, který byl na přelomu 19. a 20. století zdejším hostitelem předních evropských panovníků. Jan se svou rodinou Fryštát opustil na konci druhé světové války a již nikdy se sem nevrátil. Zemřel v rakouském alpském středisku Palfau na své lovecké chatě, kde je i pochován. Jeho potomci odešli do různých míst v Rakousku, Španělsku a Brazílii a postupně se tento rod rozplynul. Rodové jméno Larisch - Mönnich však dodnes udržují potomci Janova syna Eduarda žijící v Rychnově nad Kněžnou a v rakouském Palfau. V Palfau se svou rodinou žije Eduardova dcera Maria Olivia, se kterou jsem měl tu čest se roku 2018 zkontaktovat. Potomci Eduarda však nenosí titul aristokratů, a ani se v šlechtických kruzích nepohybují. Maria Olivia Fryštát tajně navštívila někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ještě se svým otcem Eduardem. Hrabě Eduard měl sourozence Hansiho, Helenu a Mary, kteří Fryštát navštívili počátkem devadesátých let. Hansiho manželka Vilemína byla údajně vzdálenou příbuznou Winstona Churchilla. Na konci druhé světové války tragicky zahynula při autonehodě. Hrabě Hansi zemřel v roce 1997 a na jeho přání byla část jeho ostatků pochována v Jižní kapli zámku Fryštát. Tímto skončila více jak sedmisetletá éra Fryštátu coby rezidenčního města nejvyšší slezské aristokracie.
